Renfield

Pronikání do Chaplinova filmu, nebylo pro příběh Lízina filmu nijak zásadní, klidně by se bez těchto momentů obešel. Pro pocit radosti a štěstí ho přece stačí sledovat, vůbec v tak netradičně řešeném kině. Ale těchto momentů je stejně pouze pár, děj se mnohem více točí kolem její sestry, což je postava s nejasnou minulostí, která svého budoucího partnera nadchne, doslova přinutí nadchnout. Jejich společné žití na vesnici je příjemně poeticky natočeno, do určité doby z něj sálá právě ta radost a pohoda. Ale čím blíže závěru... Čekal jsem převážně slovní konflikty se starousedlíky, jenže je to Lizin příběh a také Lizin velmi silný závěr. 80%

Kolik takových příběhů, jistě často podobných i těm ve filmu představeným, se musí skrývat v Auggieho albu. Smoke sice působí a jistě i je, v dýmu zahalenou pohodou, přesto mu nechybí ani ta druhá vážnější životní stránka. Všechny tyto scény ovšem trumfne právě chvíle nad Auggieho albem, jenž doslova promlouvá, je plná emocí. 75%

Pro vývoj postav zřejmě ta nejzásadnější série, ve které jde humor a nemoc úplně stranou. Walt dávno není tím hodným tátou, co chce zabezpečit rodinu. Stává se velmi dobrým manipulátorem, který, zdá se, dokáže ukecat i samotného Guse Fringa. Platí na něj snad jen Skyler, ale úplně jinak, než tomu bylo dosud, byznys je zkrátka nejlepší dělat s rodinou. Jesse, zdá se, konečně dospívá, v čemž mu nejspíš pomůže i fantastický závěr série. A Hank je jim všem blízko, až příliš... v karavanu se napětí dalo krájet, Waltovo řešení situace opět o jeho osobě mnohé vypovídá. K tomu je tu velmi zajímavá dvojice bratranců, postupně nasměrovaná na Hanka, jemuž ve famózní přestřelce naprosto mění život. A pak je tu dialogová smršť při honu na mouchu, úplně jiná, odpočinková? Ani náhodou, tahle epizoda řekne tolik o vztahu Walta s Jessem, čímž vlastně vysvětlí veškeré jejich konání ve dvou závěrečných. Zase výborně napsáno, obsazeno a samozřejmě odehráno, s naprosto excelentním závěrem, přesněji dvěma závěry. 90%

Část, ve které se Jay (a Mexičani) střetává se zajímavě vymyšlenou realitou světa, je tou lepší částí. To ovšem neznamená, že by jim to s Kay neklapalo, cestu k sobě vcelku rychle najdou a hlášky používají častěji, než ono všestranně se hodící bílé světlo. Jenže farmář Edgar je těžký kalibr. Tedy takhle, obří šváb soustavně bojující s jeho novým tělem, Edgarovým bývalým. Nepřekoná ho ani žádná ze všech ostatních "potvor", snad až v závěru pes, který v pokračování dostal k jeho škodě až příliš prostoru. Solidní zábava s výbornou hudbou Dannyho Elfmana. 65%

Vedro je cítit z každého záběru, výborná kamera střídá několik podobných krajinných kompozic, k čemuž nechybí úderná hudba a stále se zesilující pocit zmaru. Velmi zajímavě vypadá i lehce načrtnutý svět pravděpodobně nedaleké budoucnosti, o nějž tu ovšem tolik nejde, vše se točí kolem zlata. Svůj žánr Zlato zastupuje více než obstojně, ovšem jeho hranice nepřekoná. Příběh je jasně daný a ani v závěru příliš nepřekvapí. Pocit, že si Anthony Hayes odškrtával, co by ještě mělo ve správném survivalu být, mě při sledování neopustil. Chybí něco navíc, což je vzhledem k vizuálu a solidně hrajícímu Zacu Efronovi škoda. 65%

Série si dává načas, není od úvodu dějově strhující, naopak pečlivě buduje atmosféru a představuje výborně napsané, ale samozřejmě i obsazené postavy. Dokonalý vizuál a trefně dobová špinavost, jsou pouhým pozadím právě pro jejich vývoj, ať už osobní (třeba Thomas, Grace, Campbell, ale i Ada s Freddiem), nebo více než rodinný vzestup. Nakonec čím jsou Peaky Blinders v úvodu a čím v závěru, při nástupu na zúčtování s bandou Billyho Kimbera. U této scény ještě zůstanu, má totiž výbornou kameru, což charakterizuje celou sérii stejně jako to, že ono zúčtování je spíše dialogového ražení. To v případě takhle kvalitních a přízvukově originálně podaných dialogů, není vůbec na škodu. Rozjezd, který slibuje velké věci. 80%

Velmi solidní soudní a zároveň lehce vztahová bitva, které nechybí obviněný, jenž to fantasticky hraje na všechny strany! Richard Gere a jeho pátrací i soudní výstupy tak zůstávají ve stínu sezení Edwarda Nortona. Tedy alespoň do doby, než se prolnou a film tak právě díky Nortonovu výkonu stoupá vysoce nad průměr. Je to dobře napsané (zadaptované), příběh nepostrádá akci a především dokáže překvapiti i mimo již zmíněný závěr! Ovšem ten poslední rozhovor zůstane nezapomenutelnou tečkou. 80%

Animací nenápadné, za to hudbou naprosto pohlcující dobrodružství, při němž jsem velmi rychle přestal přemýšlet, co je ten obří stín zač. Není to důležité, každý v něm může vidět své, stejně jako v celé této cestě "pryč". Ta svoji atmosférou pohltí, zdánlivě monotónní příběh neustále střídá lokace, z nichž vizuálně nejpůsobivější mi přišel most, avšak hudebně fantastické Mirror Lake. 80%

Silné právě v těch jednotlivých vzpomínkách a jejich proměnách, následcích... Pole s levandulí, dveře, čtení básní v pokoji, kapela v autobuse a především setkání se třemi já na záchodcích. Takové srovnávání se s minulostí zažívá pravděpodobně každý, čímž si v těch vzpomínkách každý najde "tu svoji". Zajímavá kamera a výborný střih to drží i tam, kde se vzpomínky jako celek poněkud rozpadají, tedy ve druhé polovině. 70%

Arnold možná neumí tančit tango s nádechem Vůně ženy, za to jako likvidátor teroristů, co se mu snaží dostat na stíhačku (a skoro taky na kobylku), je velmi platný. Úvodní část šlape jako hodinky (samozřejmě švýcarské), má výbornou kameru, jenž společně s interiéry opravdu připomene ty lepší z bondovek a hlavně parádní akci. Ta postupně přechází do ještě přestřelenějšího módu, takže nechybí dvojitá zkouška nosnosti výtahu, ani závěrečná záchrana dcery z jeřábu. V polovině filmu si Cameron dává od akce pauzu, což se na tempu sice projeví, ovšem Jamie Lee Curtis si s tím v hotelovém pokoji více než obstojně poradí. A kdyby náhodou ne ona, tak samotný Carlos maskovaný za prodejce automobilů Simona. Zkrátka jako totálně přestřelená skoroparodie hodně slušné. 75%