rikitiki

Proč nepoužít všechny možné Agathiny trademarky při fantazii o jejím životě? Máme tu vlak, staré rodinné sídlo, rozhádanou rodinu na rodinném setkání, kdy všichni skrývají nějaký ten hříšek z minulosti atd… Malinko zmatené kvůli množství postav a spletitým vztahům mezi nimi. A do toho lehce biografie o vyrovnávání se spisovatelky s rozvodem. Je to milý, nepřekvapivý film, která se dá zhlédnout bez zažívacích potíží.

Příliš letem světem. Moc nového jsme se nedozvěděli. Zvuk podkreslují záběry starých němých filmů, což je vcelku fajn, ale obešla bych se bez „hraných“ vsuvek, jak Čermák čte z Haškova díla. To bylo často zbytečné a uvítala bych víc faktů. Třeba jeho zážitky ze Sovětského svazu byly někdy až nepříjemně zkratkovité a nedávaly tak smysl. Taky nebyli dost dobře vybraní respondenti (zbytečně moc důraz na potomky) a někteří nebyli dostatečně vytěžení (italská překladatelka Haškova díla). Opravdu ráda bych se někdy dočkala pořádného zpracování Hašova působení v Legiích a potom v Rudé armádě, ale to asi nebude nikdy. Rusové své archivy jen tak neotevřou a stejně se tam toho asi moc nedochovalo. Stejně je to zvláštní: Hašek – náš nejpřekládanější autor, jeden z nejslavnějších a přitom jeden z nejvíce nepochopených a nejvíce vzbuzující odmítání.

Zajímavý postoj, že i porno může být uměleckým dílem. Protože primárním účelem porna je něco úplně jiného, než viset v galérii a nechat se obdivovat snoby. A ano, fotit on uměl, a mnohé z jeho fotek jsou podle mě erotické, ale ty pornografické (i když krásně zakomponované a nasvícené) bych já do galérie nevěšela. …..   Snímek sám je však plochý a postava fotografa není příliš vykreslená. Prostě rád fotí a rád si – dejme tomu – užívá života, na což dojede. Ale o jeho vnitřním světě se nedozvíme skoro nic. Takže film se z běžných tuctových biografií bez nápadu vymyká právě jen těmi fotkami. Je nevzrušující, nudný, bez zápalu. Obrazově konvenční.

Ze začátku mi připadalo, že Francouzi látku pojali až příliš frivolně. Ale postupně do sebe vše zapadlo: zajímavá fakta ze spisovatelova života, okolnosti vzniku a vydání knihy, její odraz v kultuře i dohrávané scény. Vše utvořilo perfektní obrázek díla, které natolik rezonuje v /pop/kultuře, až je mnohdy jeho skutečný význam přehlušený. A, jak strašlivě špatně je většinou Lolita čtena a chápána (viz japonské lolitkovské dívčiny – sexuální fantazie nemohoucích zamindrákovaných chlapů). Jak se spisovatel, marně, bránil tomu, jak má být Lolita zobrazována. Převálcovalo ho to. ….  Když jsem Lolitu četla jako puberťačka, připadalo mi, že román je o odporném slizoidním hovadu, které po všech možných stránkách zmermomocňuje dívku/dítě, která se nemůže nijak bránit. A přála jsem mu co možná nejhorší konec. Trochu mě překvapilo, že dokument pro něj měl i jistá slova omluvy, ale naštěstí spíš vysvětlující jeho chování, než že by ho omlouvala. …..  Tenhle dokument je skvělý, dává dohromady fakta i různé souvislosti a přiměje tak diváka k zamyšlení. SHRNUTÍ: Lolita není pikantní čtení, je to čtení o bolesti.

Moc ho nemusím, ale dokument o něm mě zaujal. Zejména jeho až pekelné dětství ho muselo notně poznamenat. Líbilo se mi, že snímek zmiňuje i horší vlastnosti herce, byť je dost zmírnil a upozadil. A nezůstal jen u osobnosti Jackie Chana, ale zasadil ji do dobových kulturních i historických okolností.

Vtipné to není ani trochu a ještě to hnusným způsobem relativizuje korupci a vůbec odporné chování.

Že bychom se zasmáli, to teda ne. Že by předvedli nějaký vymakaný chytrý fígl jak vykrást banku, to ani náhodou. Spíš ta loupež v sobě měla víc logických děr než ementál. Celé to považuji za hodně nenáročnou oddechovku. S důrazem na „nenáročnou“.

Pravé vánoční peklo nastane, když si pustíte tenhle film. Herci nesympatičtí, hrají jak po lobotomii a příběh? Jak po dvou lobotomiích, elektrických šocích a vykoupání v kádi s elektrickými úhoři. Rozmazlená miliardářská dceruška se ztratí v horách, asi tak 100 metrů od tatínkova hotelu, a když ji najdou zachránci, nikdo netuší, co by tenhle fracek mohl být zač. Pak následuje polepšení prací – alias Pyšná princezna na sněhu – se spoustou „děsně legračních“ nešikovností, kterých se prachaté nemehlo dopouští, když se snaží zavděčit a pomoct svému zachránci v domácnosti. Zatím její snoubenec, který zjevně není na holky, bloudí lesem se starým rybářem – a mezi těmito dvěma panuje mnohem větší erotické dusno, než jaké kdy měl se snoubenkou. Nezapomeňme na moudrou babičku a rozkošnou přechytralou holčičku. ….. To se vám vánočka vzpříčí v krku, když tenhle paskvil sledujete. Jediné, co opravdu je hodné obdivu, jak se kostymérce do každého (!) záběru podařilo narvat nějaké kusy hadrů v červené a zelené barvě. Tady všechna čest za urputnost vytvořit aspoň barevně vánoční atmosféru. SHRNUTÍ: Kterak rozmazlená holčina potkala vánoční zázrak při vaření vajíček a praní prádla.

Jestli tohle někoho nalákalo na „pikantní scény“, tak upřímnou soustrast. Protože, ano, nějaký striptýz tam je, ale je to americký film – takže žádné ptáčky z klece venku nečekejte. Choreografie tanců je zdařilá, zbytek filmu však, jako bychom sledovali v neatraktivní hodině nasazený film na zapadlém festivalu nezávislého filmu. Dialogy matoucí, kamera roztřesená, lidé se nimrají ve svých citečkách. A samozřejmě: striptýz je hřích, takže mladé muže svádí ještě do větších pekel – drogy, krádeže, vraždy. Každý, kdo si stoupne na pódium s úmyslem obnažit své nohy, je už stejně jednou z těch noh v kriminále. Že by to teda nakonec byla moralita? Asi jo, nudné to na to bylo dost. SHRNUTÍ: Kterak striptýz vede do kriminálu.

Roztomilé kostýmní drama s půvabnou Schneider a sladkým Delonem. Bez nich by to byla zapomentá záležitost.