rikitiki

Začíná to pekelně krutou scénou z bombardovaného Londýna. Ta jediná mi asi utkví v paměti. A pak následuje šíleně zmatený děj o vrahovi ve skupince lidí ukrývajících se v krytu. Kteří se schovávají na pár metrech čtverečních, někdo vraždí a nikdo neví kdo to je a proč to dělá. Tahle variace na Agathin častý motiv skupinky lidí na jednom místě je dohnaný ad absurdum a působil směšně přehnaně. Když k tomu přidám opravdu nesmyslný a neusledovatelný děj, tak jediné, co zbývá, je ta úvodní scéna a solidní výprava a hezké kostýmy. SHRNUTÍ: Kterak pátrat po vrahovi ve sklepě na brambory.

Dramatický osobní život spisovatele, který sebe sama vybudoval stejně jako své dílo – aby zaujal diváky, a neméně dramatické osudy mladšího novináře, jsou podány standardně, v průměrném životopisném filmu. SHRNUTÍ: Když se starý lev chystá do věčných lovišť moc velká sranda to není.

Proklatě dlouhé na to, že film vlastně řekne jen, že dobro a zlo nemusí být jasné na první dobrou.

Zajímavě rozebrané příčiny, průběh a důsledky asi nejslavnějšího požáru v našich dějinách, dobře zasazené do dobových souvislostí, včetně uvedení na pravou míru některých mýtů, které dosud přežívají. Ti hasiči tehdy fakt dělali první poslední.

Taky jsem nemohla dlouho dostat z hlavy Zombieland, ale jak jsem se dočetla, tenhle film z něj prý inspiraci nečerpal. I když příběh je dost podobný: outsider čelí apokalyptickému světu a touží po lásce. Je to žánrovka na velmi vysoké úrovni. Střídá vtipné momenty s napínavými i dojemnými a navíc vůbec není hloupá (když tedy divák přijme, že apokalypsu způsobují přerostlí obojživelníci a hmyz). Hlavní hrdina je velmi sympatický a milý a divák mu nemůže než fandit a držet všechny palce. Líbilo se mi i, že většina lidí, které na své pouti potká, jsou přátelští a nejdou si hned po krku, jak to obvykle v dystopických pohádkách bývá. SHRNUTÍ: Kterak kličkovat za láskou mezi obřími šneky a smrtícími mravenčími královnami.

„Na manželství s archeologem je úžasné, že čím jste starší, tím jste pro svého manžela zajímavější,“ řekla Agath a potvrdila tím, že smysl pro humor má. A z počátku to tak vypadalo i s tímhle filmem. Jenomže velice záhy veškeré pokusy o vtip a nadsázku usnuly a místo toho sledujeme jen sice solidně, ale nenápaditě dělanou detektivku, tentokrát v exotických kulisách a s mírnou britskou reflexí, kolik toho v minulosti po světě nakradli a stále to ještě hrdě vystavují ve svých muzeích. Byť, pravda, kvůli složité a dramatické historii, bůhví, kolik by se toho v Iráku samotném dochovalo.

Byla by to podprůměrná ne/komedie, kde Delon jezdí na mopedu v dlouhých záběrech po mořské pláži (bez zjevného důvodu) a věřící na něj dlouze tupě čučí, když dostává různě odstupňované hysterické záchvaty na kazatelně. Případně se pere s námořníky ve stylu Buda Spencera a Terence Hilla. K smíchu nebyla jediná scéna. Co však hodnocení ještě srazilo, byl příběh. Delon svou bývalou manželku fackuje, nadává jí, různě jí vyhrožuje, její současný manžel se chlubí tím, jak nakopal několika holkám, které pásl, některým vypálil za „zlobení“ cejch…. A bývalá žena Delona stále miluje, vše dělá jen pro něj, aniž on by projevil jediný náznak jiného citu než žárlivosti a jiného chování než brutality. V dramatu by to možná prošlo, ale v jakože komedii? Ani omylem! SHRNUTÍ: Nuda u násilí vydávaného za legraci.

Koncem 18. století přistane u břehů pusté Austrálie loď, v jakési zapomenuté končině se vylodí skupina trestanců a trestankyň, vojáci, co je hlídají a kněz se svou manželkou. Nemají nic než své ruce a pár věcí, co si přivezli. Nemají dost jídla, neznají krajinu, žijí ve stanech. Odříznutí od všeho, od vlasti a rodin, které už patrně nikdy neuvidí. Co myslíte, že lidi v takové situaci nejvíc řeší? Pochopitelně, že lásku! Miluje mě, nemiluje mě? Milujeme se navzdory společenským pravidlům. Klidně kvůli lásce obětujeme život….  To myslíte vážně? Všichni jsou milostnými problémy tak zaujatí, že je ani nenapadne přilepšit si hladové příděly jídla třeba lovem nebo aspoň rybolovem, když už stanují na mořském břehu. Téhle romantické slátaniny z drsného prostředí jsem vydržela přesně tři díly a víc už nedávám. Takovíto romanticky rozervaní  trestanci by nezaložili ani knihu do knihovny, natož osadu na novém kontinentě. I když vcelku chápu, proč takovou bandu snivých neumětelů Anglie vyhostila. SHRNUTÍ: Pionýrští osadníci v romantizujícím hávu – patrně pro diváky, kteří mají rádi červenou knihovnu na divoko.

Proč nepoužít všechny možné Agathiny trademarky při fantazii o jejím životě? Máme tu vlak, staré rodinné sídlo, rozhádanou rodinu na rodinném setkání, kdy všichni skrývají nějaký ten hříšek z minulosti atd… Malinko zmatené kvůli množství postav a spletitým vztahům mezi nimi. A do toho lehce biografie o vyrovnávání se spisovatelky s rozvodem. Je to milý, nepřekvapivý film, která se dá zhlédnout bez zažívacích potíží.

Příliš letem světem. Moc nového jsme se nedozvěděli. Zvuk podkreslují záběry starých němých filmů, což je vcelku fajn, ale obešla bych se bez „hraných“ vsuvek, jak Čermák čte z Haškova díla. To bylo často zbytečné a uvítala bych víc faktů. Třeba jeho zážitky ze Sovětského svazu byly někdy až nepříjemně zkratkovité a nedávaly tak smysl. Taky nebyli dost dobře vybraní respondenti (zbytečně moc důraz na potomky) a někteří nebyli dostatečně vytěžení (italská překladatelka Haškova díla). Opravdu ráda bych se někdy dočkala pořádného zpracování Hašova působení v Legiích a potom v Rudé armádě, ale to asi nebude nikdy. Rusové své archivy jen tak neotevřou a stejně se tam toho asi moc nedochovalo. Stejně je to zvláštní: Hašek – náš nejpřekládanější autor, jeden z nejslavnějších a přitom jeden z nejvíce nepochopených a nejvíce vzbuzující odmítání.