rikitiki

Nuda a otrava. Deneuve a Montand běhají po jakémsi zapomenutém ostrově, on ji občas profackuje nebo ji praští do hlavy kamenem (to by pak ledacos vysvětlilo). Nemají pro to skoro žádný důvod, příliš se nevysvětlí jejich minulost, která přitom má hrát ve snímku velkou roli. Konec z říše nablblých klišé.

Je to tak, prachy a moc způsobují, že je Spravedlnost slepá. Ne v tom smyslu, že to bere padni komu padni, ale tak, že zločiny bohatých a mocných přehlíží. Dokument je hodně popisný a přesah má právě jen proto, že ukáže zvůli privilegovaných. Jediné, co mě udivilo, bylo, jak tak šeredná rodina mohla mít tolik obdivovatelů. Asi je taky zaslepily ty peníze. Jinak je to o bohatých buranech, o tom, že peníze ti vkus a úroveň nekoupí. A o tom, jak všichni rádi přehlížejí, když něco provede pracháč s dlouhými prsty.

Je to orginální nápad, kdy si divák zamiluje i malého nešikovného nácka a hrdinného nacistického velitele. Překvapivě hravá atmosféra vykresluje poslední dny tisícileté říše a předvádí i nápadité postavy, kterým – podle mě – vévodila svérázná, rázná a velmi milá matka v podání Scarlett Johansson. Pořád jsem z filmu cítila takovou útulnou blízkost, až jsem zjistila, že se to nátčelo v ČR.

Když se divák přenese přes to, že zde skleníkově éterický Timothée hraje zdatného pijáka a nepřemožitelného bojovníka… dá to chvilku práci. Měla jsem problém uvěřit mu i toho sukničkáře….  Tak když se přes to divák přenese, užije si černošedý středověk plný špíny, bahna a krutých masakrů. Není to špatné, jen depresivní. Líbila se mi i postava Falstaffa a její psychologické zakotvení coby muže, který zapíjí drastické zážitky z bojů, aby se pak do nich ještě jednou vrhnul s očekávaným výsledkem. I dobře vykreslené pohnutky mladého krále, který, jak zde zazní, nemůže mít přítele, jen poddané. A musí tedy řádně okorat. Je to temné a děsivé. Upocené a krvavé, bitvy jsou prostě jatka, žádná choreografie mečů a koňů. SHRNUTÍ: Kterak dospět na bitevním poli.

OK, sci-fi horor má solidní atmosféru a pečlivě buduje napětí. Monstrum je většinu času pouze tušené, ukáže se až v závěru a výtvarně se dost povedlo. Potěší účast kvalitních, leč neokoukaných herců. Návodný oslí můstek od současného dění do minulosti, a k jednomu podobnému incidentu, byl pečlivě rozfázovaný a ukazál ve flashbacích vždy jen to nezbytné. Takže divákovi je jasné, co se stalo, a jen trne, jak moc se toho ukáže v další vracečce. Velké plus za to, že ve filmu není žádný milostný motiv. _____ Otravovala mě však hudba, stejně jako postava uřvané a sobecké hrdinovy sestry a v některých pasážích vyčkávání jsem se chvilkama nudila. SHRNUTÍ: Věta: „On se na nás určitě z obláčku dívá…,“ může mít i úplně jiné vyznění, než si myslíte.

Výborné a úsporné herecké výkony slavných herců, jednoduchá, přesto mnohovrstevnatá historka o jednom (či dvou) ženském živoření, které dostane nečekanou vzpruhu návštěvou muže, který se chová jinak, než všichni buranští machové ze zaprděné vesnice, tvoří posmutnělý film, který je přesto plný života a naděje. Ať už to s ní dopadne jakkoliv. Když má režisér takové herce a takový scénář, pak se ani nemusí mluvit, a jen při scéně, kdy vdova s ostatními vesničankami pere, dokáže Simone Signoret zahrát triumfální vítězství jen drhnutím mužské košile. SHRNUTÍ SE SPOILEREM: Tohle by dobře nedopadlo, ani kdyby se neobjevili četníci. Ale těch pár chvilek štěstí bylo nádherných.

Enola přemáchla svoje modré punčošky a zase se vrhla do luštění detektivky a obrany ženských práv. Tahle holka, která skrz zbořenou čtvrtou stěnu mluví s divákem, mě baví víc než v prvním díle. Příběh je sevřenější a uvěřitelnější. Enola je dospělejší a tím pádem se mírně zklidnila. Ne natolik, aby nudila, a zbylo jí dostatečně střelenosti, aby bavila. Film nijak nezastírá, že je především určený dospívajícím dívkám, jako podpora a do jisté míry i jako vzor. A proč by ne? Klučičích rošťáků jsou hromady, holky zas tolik hrdinek rošťaček, se kterými by se mohly ztotožnit, nemají. SHRNUTÍ: Škrtnutím sirkou někdy můžeš zapálit požár, který neuhasíná.

Macho historka o policejní okoralosti, zradě a pomstě jakoby vypadla z osmdesátek. Včetně odsekávaných hlášek, okázalého porušování pravidel, neotřesitelných mužů středního věku ve vedoucích pozicích, a žen co slouží jen jako okrasa či důvod k vydírání. Zastaralý syžet navléknutý na (téměř) současnost mi připadá, že už je obnošeného a okoukaného střihu a patří leda tak do sekáče. Nebo možná ještě líp – na hadry. SHRNUTÍ: Všichni policajti jsou úplatní. Někteří ale víc. Aspoň ve Francii.

Nějaká mafiánská historka o chlápkovi, co z Itálie zdrhne do Pobaltí, aby se zachránil před ostatními mafiány, a tam se vrhne na obchod s falešnými hadry a znovu začne kšeftovat s drogami. Bylo to zmatené změnou prostředí i dvěma časovými rovinami, navíc nějakými zradami, moc jsem se neorientovala, kdo je kdo a o co jim vlastně jde. Takže si pamatuji převážně šicí dílnu na fejkový šaty a nějaké brutální střílení v závěru. A celkově z toho mám dojem, že ten film jakoby celý byl na tripu.

Kýč jako bič. Špionážní drama je většinu času komorní, soustředěné převážně na vztah ústřední dvojice (s občasnými výjimkami, jako je dramatické a velmi nevěrohodné vystřílení jednoho baráku). Jenomže, jak je to jen o těch dvou, tak to je nejdřív romantika na vzrušujícím pozadí exotiky a války, pak to začne připomínat manželské drama mixnuté s detektivkou (kde je pravda? kdo je či není vinen?) a končí to melodramatem. A je to strašně schématické a syntetické, nic životného v tom není. SHRNUTÍ: Špiónská branže jako záminka k tuctovému kýči.