rikitiki

Seriál mě uvrhl do hlubokých depresí, protože působí děsivě realisticky a jeho předpověď budoucnosti se dá už dnes v mnohém tušit. Je to dystopie, jejíž výhonky už kolem sebe můžeme vidět. A je to vyhlídka převelice chmurná. Těžko doufat, že se lidstvo s větším poznáním, pokrokem a novými vynálezy bude posouvat jen k lepšímu. Kdepak, vývoj jde ve vlnách a zákrutech a teď se, obávám, řítíme do močálu. ____   Seriál je velice věrohodný a přesný, s hrdiny se můžeme sžít – možná i proto, že většinou je nehrají žádní světoznámí herci. Přesto jsou herecké výkony obdivuhodné. Největší plus má ale scénář, který na osudech členů jedné rodiny dokáže přesvědčivě zobrazit výhled celého lidstva. Scenáristé domýšlejí, kam mohou vést dnešní směry a tendence a vychází jim z toho diktatura, rasismus, chudoba a otroctví. Zobrazeno tak reálně, že z toho jde děs. Scéna plavby přes kanál La Manche na přeplněném nafukovacím člunu svou naturalistickou autenticitou diváka téměř na ten člun přenesla. Scénář bych označila za věrohodný, deziluzorní a chytrý. Výhradu, ale i vděčnost mám jen k poslednímu dílu, kdy se SPOILER snad dramaturg zalekl hmatatelné deprese a najednou se tón vyprávění zlomí a vše (skoro) skončí jak mávnutím kouzelného proutku nad očekávání dobře. Přesto však mi tahle falešně sladká tečka tolik nevadila, právě proto, že mě aspoň trochu ukonejšila a pohladila po šrámech, které jsem utrpěla sledováním předešlých drsných dílů. SHRNUTÍ. Lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!

Trojice mladých Polek zjišťuje to, co jejich německé vrstevnice zjišťovaly už před 20 lety ve filmu Holky to chtějí taky. V nové generaci samozřejmě Polky zapojí apku, kterou dokonce vyvíjejí. Téma fajn, protože je to téma věčné, kterým se bude zabývat každá generace žen (i mužů). Leč zpracování tápe. Přestože je seriál popisovaný jako komedie, komediální prvky se mu zařadit nepodařilo, případně jsou děsně nepovedené (parodické zobrazení ezoterického kurzu o vagínách). Drama  - to už by na seriál sedělo víc, leč je to drama povrchní, nijak objevné. Trojice holek ve věku lehce nad 20 prostě dospívá a mají problémy tu s rodiči, tu s partnery, tu se školou. I takové téma se dá zpracovat inovátorsky, leč zde se nestalo a seriál si běží nepříliš zajímavou cestou. Všechny peripetie hrdinek se dají dopředu odhadnout. Hrdinky samy jsou navíc sólistky, takže jejich kamarádství se nedá moc věřit. Ostatně, většinou se ani nevyskytují spolu. Přínos věřící katoličky pro apku není vůbec žádný. Apka sama je jen letmo popsaná až v posledním díle, přitom za takovou věc by jim lidi utrhali ruce. Hrdinky mi nijak nepřirostly k srdci. Naopak, postupně mi byly čím dál protivnější. Z děje je patrné, že je zoufale natahovaný. SHRNUTÍ: Fandím Polkám proti jejich pošašenému vedení prosazujícímu snad až středověké právo, ale tomuhle seriálu fandit nemůžu.

Velmi potřebné, snad aspoň někoho to poučí. Tomu namachrovanému psychopatovi by měli řidičák sebrat doživotně.

Asi dobré a unikátní záběry. Zajímavý vhled na den D viděný optikou válečných kameramanů včetně popisu jejich práce. Celkově to však na mě působilo jako školní vzdělávací video.

Čekala jsem trochu víc, než jen vykopání dvou baráků, ve kterých se toho zas tak moc nenašlo. Prezentace hlavního archeologa byla dost samožerská. Spíš bych uvítala víc o historii města. Dobré byly dohrávané vsuvky posledních okamžiků obyvatel zničeného města.

Hrozná ptákovina – mizerné herecké výkony – a, bohužel, scénář není na tak brakovou záležitost dostatečně vtipný. Některé scény byly až nechutné.

Nikdy jsem o Halstonovi neslyšela a asi by mi nevadilo, kdyby to tak i zůstalo. Snímek mapuje určitou část scény 50., 60. a 70. let. Od nadějného startu, přes dosažené výšiny, až k poněkud trapnému pádu, kdy se hlavní hrdina rozprodal na kousky. To, co na něm bylo unikátní prodal a devalvoval, takže co pak zbývá? Ewan hraje skvěle, dobové kulisy i oblečení jsou skvostné. Snímek však nijak nevybočuje a Halston pro mě není natolik zajímavou postavou, aby utáhl celou sérii. Film by stačil. SHRNUTÍ: Když prodáte sami sebe, tak je výsledek vždy stejný: kus vás ubyde. MÓDNÍ OKÉNKO: Klobouky, které Halston navrhoval, byly hezké a vtipné. Jeho oděvní kolekce mě však nijak neoslovily – průměr, spíš nuda, a ani neměly ucelený rukopis. Spíš nahodilé kousky, jak ho prostě něco napadlo. Možná byl inovativní v použití materiálů, umělý semiš, to však ve filmu tolik nevyzní. Jakože oslnivé vystoupení v Paříži mi taky nic neřeklo, ty francouzské modely, i když nudněji (klasičtěji) prezentované, byly mnohem víc šik. Popravdě, z jeho tvorby se mi líbila jen ta křivá lahvička na parfémy a tu ještě ani nenavrhnul on.

Skvěle zahrané, upřímné, odžité a smutné. Líbí se mi však, že snímek neodsuzuje, jen ukazuje následky. Což bychom měli znát, protože, jestli si opravdu lze dokázat udržet stejnou hladinku, je nám jasné všem. Nebo vy jste někdy opravdu šli jen na jedno a taky jen to jedno vypili?

Standardní dokumentární cyklus s mluvícími hlavami a archivními záběry, který nakukuje pod slupku slavných milostných afér. A  skoro všechny skončily špatně, některé i tragicky. Takže filmovou romantiku i tihle slavní zažívali jen na plátně, v životě se potýkali se stejnými nectnostmi a slabostmi jako všichni ostatní. Pozitivní vyznění vidím možná v tom směru, že některé vztahy, byť končily bolestně, dokázaly inspirovat k uměleckým výkonům.

O Dalidě jsem měla jen matné tušení, že byla zpěvačka. Životopisný film o ní ukazuje obvyklý život star poznamenaný vzlety a pády, traumaty z dětství, rozkolísané psychiky a marné hledání správné životní cesty. Protože nic takového neexistuje, a protože tou cestou je sama naše povaha. Oceňuji, že na rozdíl od běžných životopisných dramat, tady autoři volili v některých pasážích svěží zkratku a nepopisovali všechny Dalidiny peripetie úmorně doslova. Pokud by chtěl divák znát dopodrobna zpěvaččin životopis, měl by si pustit dokument nebo přečíst knihu. Cílem filmu byl podle mě spíš portrét Dalidy než faktografické drama. _____ Co mě však zarazilo, jak se výhradně snímek soustředí na její citový/milostný život a téměř pomíjí ten tvůrčí. Skoro to vypadá, jakoby Dalida jen občas zazpívala nějakou písničku a pak si šla zabrečet nebo opět prožít předem k nezdaru odsouzenou milostnou eskapádu. Umělkyně, která měla tak dlouhou kariéru a vystřídala několik hudebních žánrů, nemohla být jen krásný slavíček v kleci, musela se na své kariéře umělecky podílet i jinak, než si jen stoupnout před zapnutý mikrofon. Vůbec se mi zdá, že životopisné filmy o slavných mužích se soustředí hlavně na jejich dílo, zatímco životopisné snímky o ženách téměř výhradně na jejich city. Dost zkreslující a urážející obrázek, což? SHRNUTÍ: Žádný chlap tě šťastnou neudělá a žádná láska není perfektní – štěstí je většinou vnitřní záležitost, nikoliv vnější.