rikitiki

Dokument mi rehabilitoval tvorbu šperkařství Fabergé, kterou jsem dosud považovala za mistrovsky zhotovené kýče. Filmařům se podařilo získat neskutečné záběry z muzeí, archivů i soukromých sbírek. Od drobných broží po velkorysé drobnosti neuvěřitelné ceny vyrobené pro carskou rodinu a spol. musím uznat, že Fabergého šperky mají svoji vlastní nezaměnitelnou výtvarnou tvář a jsou překrásné. Jak řekl v dokumentu jeden ze sběratelů: „Jestli se někdy lidský výtvor přiblížil dokonalosti, tak je to Fabergé.“ Pokud se týká umění, tak s tím výrokem nesouhlasím, ale pokud jde o umělecké řemeslo, tak bych se pod to podepsala. Vidíme neuvěřitelně precizně vypracované šperky a miniatury, které dokonale napodobují přírodu – ten květináč s konvalinkami mi vyrazil dech. _____ Bohužel, komentář je za obrazovou stránkou hodně pozadu. Dozvíme se pár střípků, možná nějaké klepy, nesoustředěnou historii rodiny Fabergé, kdy se spoustu vynechá. Skáče z místa na místo a neodkáže udržet plynulý tok vyprávění. ____ Je na zamyšlení, jak moc carská rodina milovala Fabergého šperky a miniatury. Ve světě, který se kolem nich hroutil, spělo v podstatě feudální Rusko ke krvavé revoluci a carská rodina si to spíš nechtěla připustit, než že by to přehlédla. Možná proto ten zájem o už ve své době trochu archaické umělecké řemeslo a shromažďování titěrností, které se dají snadno přemístit/ovládnout a člověk se vůči nim cítí jako obr, zatímco reálný svět – nekonečné Rusko – už car zvládnout nedokáže a cítí hrůznou revoluční sílu, která ho smete jako třísku. /23. 8. 17./

Jak se říká voyerovi, který sleduje voyera? „Úchylák na druhou“ nebo také „divák tohoto filmu“. Mladý muž se zmatenou duší se chová zmateně i dosti nestandardně a přitom narazí na až neskutečně chápavou lásku, která patrně nepřetrvá, ale pomůže mu projít jedním nesnadným obdobím. Jamie Bell hraje dobře, ale příběh je tak extravagantní, že s normálními lidmi nemá moc společného. /23. 8. 17./

Příběh není nijak zajímavý, přestože na sebe vrší mnoho vedlejších motivů, které ale neumí využít, rozehrát nebo doplnit nějakou emocí. Slouží hlavně k předvedení triků a fantazijního světa různých potvor – a jenom kvůli tomu stojí za to film vidět. Hlavní hrdina neoplývá žádným charakterem, je jen průvodcem v zoologické zahradě podivných zvířat. Jeho představitel Eddie Redmayne mu bohužel ještě dodává charisma opařené myši s šílenou a rozcuchanou ofinou česanou snad z půlky hlavy. To už obtloustlý pekař, který se do dobrodružství náhodně zaplete, zaujme víc pozornosti a vyjádří víc sexappealu. S ním se dá soucítit, s hlavním hrdinou ne. Stejně tak nevýrazná exbystrozorka nesahá ani po kotníky své roztomile diblíkovské sestře ve vedlejší roli. /23. 8. 17./

Anekdota, které nevydržel dech ani ve falešném traileru. A herci hrají i na takto krátkém časovém úseku otřesně.. /22. 8. 17./

Wonder woman je velkorysá, majestátní a v úvodu i lehce vtipná podívaná. Hodně dobré jsou akční scény, na kterých film do značné míry staví, které střídají různé rychlosti boje i typy zbraní a jsou nápadité. Útok starověkých lukostřelkyň proti puškami ozbrojeným vojákům první světové války patří k památným momentům. Stejně jako odhodlaná Wonder Women, která se probíjí zemí nikoho a kulky z kulometů odráží svým štítem. ____ Výborný nápad byl příběh situovat do první světové, protože to v komixech není tak časté datové zařazení. Natočit dnes jednoznačně protiválečný film, který není inspirován realitou, chce odvahu a nápaditost, pokud z toho nemá vyjít jen naivní propaganda. A snímek z tohoto úskalí vybruslil se ctí. ____ Co naopak sráží celkový dojem, je finále, které je legračně přeheroizované, hrdinové po sobě hážou prázdné, zdánlivě monumentální, hlášky a hlavní krasavec se odhodlá ke gestu, které je vrcholně obětavé, ale taky neskutečně hloupé, protože zbytečné a dokonce možná i nebezpečné. /22. 8. 17./

James McAvoy se na tuhle roli nehodí. Jednotlivé osobnosti rozpolcené duše zpodobňuje karikaturou a přehráváním, nikoliv uvěřitelným šílenstvím a utrpením. Když pak ke konci leze po stěně jako lidská moucha, už to bylo jen k smíchu. Celý příběh je vyspekulovaný a etické otázky, které patrně klade, jsou tak na vodě. /21. 8. 17./

Jednoduchá televizní pohádka nemá žádný silný příběh, ani vtipný nápad, ale ústřední trojice hraje na úrovni a písnička čertů v pekle je dobře otextovaná. /21. 8. 17./

Slabší hříčka s velmi dobrým, alternativním, dějem Hamleta, ale se slabším rámcem rozhovoru vězně, královny a rádce. Tady se trojice herců uchyluje k trochu přepjatému, spíše divadelnímu herectví a i dialogy jsou divadelně nadnesené. Zbytečně byly do filmu zakomponovány scény vystřižené z představení Hamleta v Národním divadle. /21. 8. 17./

Kdybych napsala, že po premiéře tohoto škváru se Shakespeare musel obrátit v hrobě, tak bych lhala. Za to by mu paskvil, vydávaný za komedii, vůbec nestál. ____ Steve Coogan v hlavní roli je trapný, scénář je trapný a celý film je trapný a ubohý. Snímek nevzbuzuje ani pousmání, nýbrž pocit neskutečného studu, že něco takového mohlo vzniknout, a že se našlo tolik lidí, kteří se na tom podíleli. /21. 8. 17./

Rusové umí dramatické a hororové pohádky nejlíp ze všech. I když inspirace snímkem Jak vycvičit draka nemusela být tak okatá (scény létání), většinou jde film svoji vlastní cestou. Už úvodní záběry na vyprovázení dračích nevěst, laděné do černo-bílo-červena, navodí atmosféru majestátnosti a hrůzy. Obětované nevěsty jdou bosky sněhem po cestičce vysypané červenými jeřabinami na znamení jejich krvavého osudu a potom v bílých šatech ulehnou do člunů nesených černou, zimní vodou, která vystihuje jejich chmurnou budoucnost. ____ Pak se film přenese na dračí ostrov a nastává seznamování se mladé dvojice: kněžny-robinsonky, kterou únos drakem příliš nevykolejil (je z ruského dvora, zvyklá patrně na všelicos, takže to není žádná křehule), a tak se nebojí spřádat únikové plány za pomoci svého copu nebo zákeřné útoky na draka. A záhadného mladíka, který evidentně nemá své sexuální puzení pod kontrolou. Vůbec: drak jako symbol nezvladatelné sexuality je jedním z nosných témat pohádky, přestože samozřejmě není vyjádřený přímočaře. Ale náznaky tam jsou po celou dobu filmu („Letěla jsem poprvé.“ „Já taky poprvé.“) _____ Odpustila bych si některé zbytečné momenty kýčovité idyly na ostrově (cachtání se v moři). Mladý muž se někdy choval nejednoznačně, jeho boj o sebeovládání měl být přehlednější. ___ Ale ta pohádka má nápad, atmosféru, skvělou kameru, estetiku a silný, jednoduchý, příběh. /21. 8. 17./