Vabr

Ty filmy ve škole mi dávají pořádně zabrat. Nejen, že je tenhle film přehlídka kýčů všeho druhu, ale dokonce je tak random. Romantiku, jestli se to dá tak nazvat, mezi hlavní hrdinkou a jejím sborovým borcem, raději nechám stranou, protože to bylo cringe až na půdu. Mnohem víc mě totiž upoutala reakce rodičů na její sen zpívat a odjezd do Paříže. To bych totiž v takovém rodinném, klišodiním komediálním kýči skutečně nečekal. Že se na ní rodiče pořádně naštvou, ne-li naserou, a dávají jí za vinu vše, na co si vzpomenou. Matka vyvádí, že jako matka zklamala, když je chce dcera opustit, že je to nevděčnice a spratek. Že jsou hluchoněmí a ona se jim takhle odvděčí. Že teď celej jejich obchod zrujnuje, stejně tak jako jejich životy. Že je jejich dcera zlej, prohnanej a nejhorší člověk na světě. Vyhodnocení: Neskutečný něco takovýho vidět v tomhle family-friendly filmu lol

Z úvodu musím říct, že mi přijde úsměvné, jak Moonlight tady na ČSFD schytává část hateu kvůli černošskému osazenstvu a tématice LGBTQ. Každopádně se jedná pro mě o film na těsném pomezí 3 a 4 ⭐ . Kupodivu poslední třetina je tou nejlepší, a to jsem si myslel, že mě bude nejvíce bavit jeho mládí. To mě nakonec moc neupoutalo, neboť za mě mohlo obsahovat více emocionálních momentů, dramatických posunů kupředu a celkově na mě působilo poměrně pustě. Spíš to celé byla taková směsice urážek na hlavu celého filmu. Soundtrack chválím. Chemie mezi Chironem a druhou postavou se mi teda ve druhém dějství vůbec nezdála. Naopak ve třetím dějství mi přišlo, jak kdyby jejích vzájemná chemie prorazila střechu domu. Závěr jsem si představoval nabitější, s nějakou výraznou pointou, ale snímek se rozhodl melancholicky vyšumět. Ale nějak zvlášť mi to nevadilo. Vybroušené vztahy s matkou jsem si taktéž představoval dynamičtější a procítěnější. Namísto toho nám to znovu nabídlo třetí dějství, kde projev matky o lásce patří mezi nejlepší scény (spolu se šikanátorem a následné odplaty). Vyhodnocení: O studii vlivu okolí na psychiku jedince určitě existují lepší kousky, ale tenhle k zahození taky není. Ale že by z toho vyloženě šla depka, to taky ne.

V životě jsem neviděl tak plynulý film jako Všichni moji cizinci. Není tam žádný zádrhel, nic co by vám kazilo divácký komfort - za mě tedy absolutně precizní práce s kamerou i se střihem. Oťukávání s postavami probíhá poklidně a dozvídáme se (zejména od rodičů) důležité charakteristické prvky hlavního hrdiny. Scéna, kdy máme udělá coming-out výborně obsáhne všechno, co by v takové scéně mělo být - překvapení, srovnání se s tím, ale především otázky ze strany matky, které řádně útočí na našeho hrdinu (rodina, děti, není takový život samotářský, budoucnost…). Kouká se na to hezky, jak jsem již zmiňoval, a pak nastane konec, kde jsem plot-twisty v podobě představ dost očekával. Takže za mě nic nečekaného. Nicméně se překvapivě jedná o celkem povedenou romantiku, o kterou zpravidla nejevím zájem. Vyhodnocení: Chybělo mi něco k vytrhnutí ze židle, abych šel s hodnocením výše. Ale jinak vskutku obstojné drama.

Zajímalo mě, jestli je Neposkvrněná skutečně takovým mid filmem, jak všichni říkají a můžu říct, že je. Zezačátku snímek vypadá celkem slušně, avšak přechod od víry v klášter v jeho nevíru je nepovedený. Na tom pak padá vše. Její změna ve vnímání tamější církve je neuvěřitelná, takže mezitím, co do vás tvůrci šijou podněty, proč byste se měli té církve bát a co mají vůbec za lubem, vám pořád hlavou vrtá, jak se přechod mezi vírou a nevírou moc nevyvedl. Děsivé atmosféry se moc nedočkáte. Jediné, co se za mě z hlediska strachu vyvedlo byl její odjezd autem do nemocnice - to bylo moc dobře vybudované. Ke konci mě už film ztrácel a tak nějak mi bylo jedno, co s ní i s dítětem i s klášterem bude. Vyhodnocení: Na to, že byl tenhle film už dlouho sepsanej na papíře, nic moc

Jedno z těch horších coming-of-age záležitostí. Nápad zní velice slibně a hned nabízí několik variant vyprávění, ke kterým se dalo přiklonit. Režisérka Molly Walker se rozhodla jít ve všech směrech tak do půl cesty, a proto dostáváme jen takové (nad)průměrné nahlédnutí do jednoho zpackaného léta tří středoškolaček. Hlavní zápletka - nešťastná zkušenost se sexem - se dala uchopit daleko lépe a rovněž si myslím, že postava násilníka, kterou zvolili, nebyla moc šťastným výběrem. Postavy jsou nějak vykresleny, ale k srdci nepřirostou, což je velké mínus, když se máme vcítit do úskalí hlavní hrdinky a částečně i problémů její kamarádek. Konec na letišti se mi líbil, ale pohřbili to nečekaným radostným vyjuknutím hlavní hrdinky: we're coming hoooome. Vyhodnocení: Určitě by stačilo upravit nešťastnou zkušenost se sexem a jejího viníka a bylo by to mnohem lepší.

Druhá série je o něco lepší než ta první, u které jsem si zpočátku nebyl moc jistý, jestli se mi seriál líbí, nebo ne. Nastávají znovu nečekané zvraty, dostaneme návrat Monicy, který je vskutku báječný a nabízí plno překvapivě dobrých dramatických linek, vtipů a největší peak celé série je předposlední díl, ze kterýho šla cítit opravdu solidní depka. Znovu senzační soundtracky. Vyhodnocení: Tohle bude můj druhej Riverdale 🤭

Těšil jsem se extrémně! Jsem velký Fallout fanoušek, hrál jsem Fallout 3 a New Vegas a zpráva, že se chystá seriál, mě potěšila opravdu až na měsíc. A taky že ten výsledek stál fakt za to! Nejen že se seriál přesně drží herní předlohy - tzn. vaulty, různé frakce, typické Fallout předměty, zbraně a nepřátelé -, on také přidává něco víc! Máme tu totiž 3 velice sympatické ústřední postavy, z nichž je Lucy McLean nejlepší, vtipné hlášky, trefné dialogy a děj, který je velice dobře promyšlený, větvený a má potenciál na to, aby přiklepl seriálu hned několik dalších sérií (protože zájem by tu o to rozhodně byl, když se teď ta fanouškovská základna rozrostla)! Za mě tedy podtrženo sečteno naprosto famózní 1. série, která mě upoutala jak nic. Teď nezbývá než doufat, že si tvůrci udrží tuto vysoko nasazenou laťku! Vyhodnocení: Ten poslední díl!? To bylo mega drsný!

2. (a dost možná i poslední) série Euforie bohužel na kvalitě klesla. Sice se řemeslně stále jedná o kvalitu nejvyšší úrovně a herecky je i tato série výborně obsazená, přesto však cítím, že si v mnoha ohledech přihoršila. Například v tempu, které je zde extrémně nevyvážené a zabržděné. To je mnohokrát způsobené značnou překombinovaností dílů, kdy pomalu snové výjevy a soundtracky zaplňují nadpolovinu stopáže, a divák tak dostane absolutně minimální posun v ději. Dále bych vytknul nesympatičnost některých postav (Jules, Kat a Rue), které se kdovíproč začaly chovat jako největší krávy. Naopak Maddie a Cassie se u mě vyšvihly do topky mého žebříčku oblíbených postav. No takže to je tak ve zkratce asi vše. Za poslední dva divadelní díly, kde to hláškami třaskalo, značně přilepšuji a sázím otřepané 4⭐. Vyhodnocení: Is this fucking play about us?

Bohužel je to přesně ten typ filmu, kterého jsem se obával, když jsem do Prokletého ostrova šel. Jedná se pro mě o ukázku naprosté průměrnosti, kdy sice máme film vystavěn na výtečné kamerové, střihové a herecké úrovni, ale na stranu druhou scénářem nevychytaný, který je víceméně po většinu stopáže nemastný neslaný, a přestože dojde v závěru na pár zajímavých zvratů a poznatků, až tak moc to s mým celkovým cítěním ohledně tohoto snímku nepohne. Nevím no. Myšlenkově mě to neuhranulo, formou taktéž ne a stejně tak ani po dramatické lince. Za mě to byly zkrátka promrhané dvě hodiny a čtvrt jenom kvůli průměrnému filmovému zážitku. Vyhodnocení: Já tyhle přehajpované filmy prostě moc nemusím

Česká verze Pátrání a Nezvěstné nedopadla tak úplně dle mých očekávání. Ne že bych čekal kdovíjakou parádu v jako dvou výše zmíněných snímcích - to mě ani na moment nenapadlo -, ale zase bych si na druhou stranu nikdy nemyslel, že se tvůrci dopustí takových chyb. Hlavní výtku už tedy rovnou směřuju k předvídatelnosti děje, kdy není příliš těžké si domyslet, co se s Annou vlastně stalo a kdo má s tím co dočinění. Kdo si totiž dá dvě a dvě dohromady, má hned jasno, bohužel. Dalším velkým mínusem je nesympatičnost postav, kdy mi byly tak nějak všechny ve finále fuk - takže když se zrovna poštěkali tihle dva mezi sebou nebo tamti dva zas šli od sebe, to mě nějak příliš nezasáhlo. A posledním velkým neduhem je pro mě nízká energičnost celého příběhu. Když to srovnám s Pátráním nebo Nezvěstnou, není to zkrátka ono - je to vleklé. Ale abych zas filmu jenom nekřivdil: kamera byla velice obstojná, vtipy se někdy chytly a puberťáci nehráli jako žádný prkna. Vyhodnocení: Gen Z slang byl někdy trochu moc, takhle jako zas nemluvím, jo?