borsalino

Hodně zajímavý, psychlogicky laděný snímek, ve kterém je všechno zdánlivě normální, ale čím hlouběji jsem se do snímku nořil, tím více na povrch vystupovalo temné, všudypřítomné zlo, ať již v podobě pokrytectví, chorobné žárlivosti či pomsty. Film má pomalé tempo, které mu moc slušelo, navíc podpořený perfektní hudnou Matthieua Chabrola.

Rád jsem si tento film zase po letech připomenul a pobavil se u eskapád nenapravitelného Belmonda :)

Nástupce po zesnulém Aldo Morovi - záhadný Giulio Andreotti. Chlap, který se nijak netvářil, vypadal, že nic nedělá a přesto se všechno pohybovalo a on z toho profitoval. Zhmotnění politické korepce v přímém přenosu je tady, zasedněte!

Čekal jsem to mnohem horší, než jaké to bylo. Je sice mrzuté, že s hodnocením začínám na pomyslné stupnici od nejhoršího, ale české komedie posledních let pravidelně atakují úplné dno filmové komedie, a tak si za to mohou sami. Konečně to nebyla to komedie, kde se někdo po někom vozí, zesměšňuje nebo paroduje, do nekonečna se konfronuje s komunistickým režimem či normalizací. Připadlo mi, že stopáž je zbytečně natažená a v první polovině jsem měl dost co dělat, abych neusnul. Druhá půlka je o trochu lepší. Druhou vadu na kráse vidím v dialozích, které bych právě v komedii čekal daleko lépe propracované. Sumasumárům, je to oddechovka pro nenáročného diváka, komedie ze které nezlidoví žádná replika, film na který si za rok nikdo ani nevzpomene.

Téma pomsty v čele s Bronsonem bylo v sedmdesátých letech dost populární a většinou to, i díky přirozenému hereckému projevu Bronsona, vyšlo. Nicméně tento film je přehlídkou zoufalých dějových nelogičností (hod sekerou na dvacet metrů, neuklizení mrtvoly a dokonce ani odzbrojení přestože sám zbraň neměl, náhle se na stejném místě zčistajasna objeví najatí vrahouni, nesmyslné střílení do lidí při dojezdu lanovky, přičemž lanovka asi nezastavila na správném místě, lotras z nějakého důvodu skočí do kolejiště a lanovka si řekne, že dojede ty dva metry..., při houkání parníku lotrase sedícího v autě "napadne", že je Bronson oblafl, dlouhé loučení korunní svědkyně na otevřeném místě a přitom velká bezpečnostní opatření, Bronsonova flusačka a další). Ve filmu jsou hezké exteriéry, ale dějová slabota odsoudila film do podprůměru.

Krásný návrat ke staré francouzské filmové škole, uvěřitelně prosté, žádné zbytečné tlachání, přehnaná romantika nebo šťastné náhody, perfektně zahrané a přestože příběh není vysloveně originální a je i dost předvídatelný, pohltí Vás. A takové filmy mám rád. Kromě hereckých veličin typu Gabin či Ventura, si ve filmu zahrál také například mladinký Bozzuffi.

Knihy Sebastiena Japrisota mám rád, takže ještě před shlédnutím tohoto snímku jsem si dílo ještě přečetl a musím říci, že Cayatteho snímek je velmi podařeným přepisem. Hlavně se do filmu podařilo přenést tajemné napětí, že není úplně zřejmé, zda-li požár přežila Mi nebo Do, jaký byl motiv a až do úplného konce jste udržováni v nejistotě, jak to všechno opravdu je. Dany Carrel podala excelentní výkon.

Více než film, je toto dílo sociologická studie do života italské společnosti, která je již od útlého mládí nekompromisně infikována zločinem ve všech jeho podobách (drogy, vraždy, úplatky, nelegální ukládání odpadu...). Film nemá žádné hrdiny, žádné šťastné události, žádné pozitivní výhledy do budoucna. Tvůrci ukazují, že spravedlnost či pravda jsou v takovém životě jen prázdná slova a státní úřady jsou jen jakési loutkové divadlo. Mafie je ta organizace, která stanovuje pravidla, jejíž jediným zájem je finanční zisk a prostředky k jeho dosažení jsou zpravidla různé formy násilí jako vraždy, zastrašování, nálože pod auty aj. Po shlédnutí jsem měl zoufalý a fatalistický dojem. Konejším se tím, že to snad není v takovém měřítku nejen v Itálii a i v jiných zemích na světě, ale sám trochu cítím, že si lžu do kapsy. Roberto Saviano měl mimořádnou dávku odvahy.

Francouzská kriminálka osmdesátých let s neústupným Lino Venturou v hlavní roli policejního komisaře, který nehodlá při řešení zločinu ustupovat politickým zájmům. Film je natočen podle literární předlohy Rafa Valleta (pseoudonym Jeana Laborda) - Sbohem, pane komisaři. Režisér na plátno velmi dobře přenesl provazování politiky do státních aparátů a tím snižování akceschopnosti, v tomto případě policie. Na druhou stranu jsem byl překvapen, jak málo se příběh v knize a filmu potkává. Řekl bych, že film je natočen velmi volně na motivy této knihy :-)

Dokument nehodnotím, neboť jsem byl zvědavý na díl o letadle Concorde. Co jsem se dozvěděl, byl se dočetl i v časopisu Květy. Úplně zbytečný a prázdný díl, nevím, jak zbytek dokumentu.