borsalino

Na můj vkus hodně málo francouzské a dost účelově postavené, takže to není ani dobré krimi a ani lehká komedie.

Klasika ze staré školy v retrospektivním balení, uhlazení mafiáni a oddaní vojáci. Ovšem nedůvěra je mrcha, která rozoží i mafii. Jednoduše paráda.

Po shlédnutí druhého pohledu na stejný příběh pěkně vyplavalo, jak jsou světy mužů a žen v jednom svazku rozdílné, až je s podivem, kolik lidí je aktuálně sezdaných :)

Hodně zajímavý počin - interpretace vztahu, vzniku manželství, ústupků, kompromisů až po finální rozpad a hledání viny z pohledu ženy. Obávám se, že je to ze života. Hodně jsem se těšil na pohled z druhé strany - Jean-Marc aneb Život v manželství.

Tak tohle mě bavilo. Film, jehož scénář vzniká ve vlaku a současně jej prožívá hlavní hrdina, film, který nakonec skončí tak realisticky, že to diváka nebaví. Divák je zvyklý na mazané špiony, hrdinská gesta nebo chrabrou smrt při zachraňování světa nebo alespoň cti půvabné děvy. Jak už to tak bývá, realita je prostší a jen filmaři mají tu moc přetavit a na stříbrném podnose naservírovat obyčejný příběh, upečený v jednom z mnoha scénaristických kupé a okořeněný o hrdinské činy, aby byl divák spokojen. Film balancuje na pomezi frašky a dramatu, takže nezbývá než nastoupit do tohoto vlaku.

Krásná temná retrospektivní noirovka, ve které je Frank Bigelow detektiv i oběť současně. Tedy od okamžiku, kdy doktor Frankovi řekne, že byl zavražděn a umře nejdéle do týdne. Času není mnoho, takže film rychle nabírá tempo až do finále. Opravdu jsem si snímek užil.

Docela nevšední snímek zasazený do šedesátých let, kdy byl Mosadem dopaden nacistický válečný zločinec Adolf Eichmann a současně v této době začala organizace návratu nacistů z Latinské Ameriky zpět do Evropy. Film ve mě vyvolal snahu o kritické upozornění, že není správné zavírat oči před papírovou denacifikací, reálném vlivu nacistů z významných postů a odpouštění či promlčení jejich válečných zločinů. Hodně zajímavý snímek.

Přiznávám, že první část filmu jsem měl dojem, že si Clouzot zaskočil někam na oddělené paranoidní schizofrenie. Podivné špiónské postavy vedou nelogické dialogy, všichni všechny sledují a šéfovi kliniky z toho jde hlava kolem. Čím víc jsem do filmu pronikal, tím víc se mi líbil, temně paranoidní atmosféra zůstala, doktor Malik byl až po krk ponořen do hrátek tajných služeb a já jen čekal, až zazvoní telefon. Výborný film.

Skoro bych řekl, že ani nejde moc o film jako o sociologickou sondu do života mladíků žijících v chudinské čtvrti na periférii Paříže. Společně strávený čas s Vincentem a jeho parťáky ve mě však zanechal spíše hořkost z permanentní nenávisti ke všemu a ke každému v okolí, hledající jakoukoli záminku, aby si svou agresi mohli vybít, nejlépe pokud to lze svést na něco ušlechtilého. Co mě naopak oslovilo je Kassovitzova přímá konfrontace nenávisti produkující jen další nenávist a myšlenka, že teď je to pořád ještě dobrý, ale jednou za čas je všem vystaven účet.

Stačí jedna nevydařená loupež a podařený útěk při převozu do nemocnice, aby se dosavadní život Daniela Boisetta obrátil vzhůru nohama. Když už se zdá, že našel útočiště před policií, zjišťuje, že se dostal do plánu chamtivé a všehoschopné Marii. Další z řady velmi dobrých Duvivierových snímků. Robertu Hosseinovi tato role opravdu sedla, stejně jako Catherine Rouvel. Prostě stará dobrá francouzská škola, co dodat?