BoredSeal

Art ideální pro vybalancování mozku po sledování několika hloupých filmů za sebou.

Donnerův cut vypráví skoro ten samý příběh jinými způsoby a je zajímavé porovnat ho s původní verzí pro čistě cinefilské potěšení. Kromě snesitelné délky proti jedničce platí ty samé výtky jako u jedničky (extended cutu) - kromě stylové výpravy to strašně zestárlo, postavy se chovají jako s nízkým IQ (novinkou je trouba Kal-El Lois a jeho hloupý nápad, jak vyřešit randění s Lois, která tady oproti jedničce výrazně zlepšila svou dedukci a občas působí i chytře).

(verze Extended Cut) Po letech už značně pomalý film bez napětí, kde hlavní pobavení spočívá v porovnávání s dnešními komiksovými adaptacemi. Po stránce efektů dopadl líp - úchvatný design Kryptonu, katastrofické scény a hrátky s modely po letech pořád okouzlí kvůli dosaženému výsledku i pozorné oči narozdíl od anonymního digibordelu současnosti. Stále fungují i občasné vtípky ("Do you.... eat?"). Bohužel stopáž je hodně dlouhá, feministky kritizující role napsané pro ženy ze Supermana skoro jistě zešílí (ze tří žen je jedna žena oddaná matka a zbylé dvě neprokazují moc inteligence, jen jsou zrovna zamilované do nějakého muže, jak to situace vyžaduje a novinářka Lois Laneová neumí napsat článek bez konzultace pravopisu s fotografem, neumí řídit a vůbec přitahuje naprostá neštěstí). Fyzika je pro mě velmi nepřátelský předmět, ale věřím, že i fyzik by nepochopil, jak se pomocí změny směru rotace planety cestuje v čase. Nebyl to úplně vhodný film pro uctění památky Richarda Donnera a chtěl bych ty tři hodiny vrátit zpět. :)

Třetí série po bombastické druhé působí, že je tu navíc a že na ní měli autoři i míň času, protože je po odstranění krále sarkasmu - nejdůležitější (a nejzábavnější) postavy strašlivě vlažná i přes menší počet epizod. Potěší Kathleen Turner, třebaže účel postavy není primárně víc humoru a udělat nového parťáka Douglasovi a CGI parodie na remake Hemingwaye mě upřímně rozesmála, ale fakt to bylo málo.

Po skoro 30 letech mě repríza už skoro zapomenutého příběhu potěšila požitek z inteligentně napsaného thrilleru. Útěk se postupně mění ve dvě pátrací detektivní linie, kdy obě strany - Ford i tým Tommy Lee Jonese se chovají jako stratégové (i přes pár úletů Forda typu chci zmizet v ukradené sanitce/zavzpomínám si na řemeslo v nevhodném momentě). Sám Tommy Lee Jones je tady jako bystrý, stále zarputile soustředěný vyšetřovatel zajímavější postava než Ford, herecky to vytěžil na max a když jsem zjistil, že za roli dostal Oscara, můžu říct jen uspokojivě - jo. Po velkolepé scéně zdemolovaného vlaku a autobusu je skoro úsměvné vidět, kolik životního prostředí, peněz a starostí ušetřil megalomanským režisérům příchod počítačových efektů, nestýská se vám ale občas po pořádné nesmyslné destrukci drahých věcí pro okouzlení diváka? :)

Vůbec bych film neoznačil jako drama, protože film se veškeré krizi vyhýbá jak kříži - hlavní hrdinku by několik lidí nechalo u sebe bydlet a když se jí rozbije dodávka a má platit pořádnou pálku za opravu, samozřejmě ví, kam zajet pro půjčku, kterou po ní nikdo nějak zvlášť vymáhat nebude. Pořádné sociální drama je třeba Florida Project. Nomadland není klasickým filmem "tihle lidi jsou všichni v prdeli" nebo "společenský systém v USA zklamal své občany" (i když jistě taková škatulka napomáhá větší prestiži filmu v kruzích, kde jsou tyto žánry oblíbené). Je spíš o potřebě svobody, kterou chápou jen sami dodávkoví nomádi. Nikdo si tam nestěžuje, nikdo neobviňuje a nomádka McDormandová v podstatě jen cestuje, řeší nějaké dobré obtíže a občas vyslechne nějakou radu nebo nabídku a využije jí. Během filmu se hlavní postava nějak nezmění a nedojde k žádnému prozření a kdybyste 90% scén rozsypali na zem a poskládali je, nedošlo by k jinému vyznění nebo pointě. Není to strašné, ale žádný zázrak to taky není.

Dobrá kniha zfilmovaná naprosto nudným nezábavným způsobem. To se jen tak nevidí.

Od dvojky jsem po zklamání z jedničky nic extra neočekával a jsem vlastně spokojený, podobně jako s vlastním životem. Přímočarý přístup, maximální redukce sentimentálních rodinných scén, víc peněz na bohatější prostředí s víc obludami a přítomnost Cilliana Murphyho snímku velmi prospěla, protože je jako herec víc sympatičtější, než celá tradiční rodina, co si pořád nesehnala boty s tlumící podrážkou a dusá chodidly po kilometrových stezkách z písku a listí. Pořád samozřejmě místy trpíte nad blbostí typu "proč ten otrok nezavře za sebou garáž" nebo "vše demolující hlučná obluda se náhle chová v prostředí potřebném k zachování jako tichá baletka" ale protože už po jedničce víte, že je to podobně jako slasher žánr, kde se dějí věci vinou naprosté zhovadilosti postav, užíváte si to.

JLo táhne na 50 a bez školy očividně na klidnou práci v kanclu nedosáhne, i když má pocit, že je díky zkušenosti v práci dobrá a vyžere si akorát dělnické ponížení v americkém Lidlu od VŠ blba. Proto syn její kámošky vymyslí šílený plán zpadělat její CV, praxi a školu, aby jí nacpal do nějaké lepší práce a ouha, telefon zazvoní. Tato zápletka mě velmi oslovila, protože jsem zrovna v  období, kdy prožívám s bolestmi updatování životopisu a vytváření LinkedIn profilu a těšil jsem se na blbou komedii s Lopezovou. Potenciál to jistě mělo (hlášky jsou občas slušné a vrchol filmu je tlumočení mandarínštiny), ale tvůrcům žánr komedie nestačil, přidala se romanticko-vztahokrachující linie a naprosto bizarní zvrat jak z telenovely, který má na svědomí tak čtvrtinu neveselé stopáže zavánějící patosem. JLo obličej začíná připomínat zakonzervovanou starou Bohdalku, ale nějak to nekazí, klasicky odškrtá svou misi zazpívat, zatancovat latinu a předvést svůj slavný zadek v šatech, takže se ta vážná část dá přežít.

Strašlivě nepřekvapivý film, který vás může překvapit jedině tím, jak blbého twistu se celou dobu bojíte. Někdo do obsazení vybral tloustnoucí a blednoucí herce, kteří vypadají, že se trochu trápí, protože se upsali nějakému démonovi nižší třídy vlastní krví a takový Gary Oldman už skutečně vypadá na starého Drákulu, kterého hrál v roce 1991 - jen se omluvím Julianne Moore, která tu vůbec nevypadá na to, že obvykle hraje pomočující se důchodkyně nebo ženy za zenitem, které hledaj ve stáří lásku nebo spíše partnera, co pomůže v USA platit nájem. Když si děláte radost ze stáří herců, něco to vypovídá o zábavnosti filmu. Amy "Marfuša" Adams mě tady nějak iritovala (nejen vzhledem), celé to bylo depresivně nezajímavé a úzkost jsem při sledování pocítil jen dvakrát, když jí upadla zrcadlovka a Apple notebook. Nějaká snaha napumpovat to padání prachu na nábytek a válení se u TV legračně dramatickou hudbou nebo duševní rozhovory (asi) s kocourem jde totálně mimo. Děs, radši béčkový horor než tuhle věc předstírající áčkový zážitek.