BoredSeal

Pro dnešní uvědomělé publikum děsivý sexistický muzikál o mladém matematikovi, který si nepřeje nic víc než dobré vzdělání studentek. Ty však zajímá jen hudba a jediný klad z Menzelově výuce je pro ně sexuální objektivizace učitele. Připraví na něj past v podobě vydírání skandálem ve stylu MeToo, učitel se však nevzdává... Film je solidní úlet, díky čemuž (a skvěle obsazenému Menzelovi) dávám o hvězdičku víc, než si po letech zaslouží, ale uznejte, hit o Pythagorově větě jste určitě jinde neslyšeli.

Zajímavé krimi, které dojíždí na své datum vzniku - u některých scén si zkušení diváci nebo čtenáři detektivek hned tipnou, co bude následovat - modus operandi, poruchy, nevysvětlitelná důvěra k lidem servírujícím nápoje na zahřátí. Problém je, že na potvrzení vašeho správného odhadu čekáte 10-15 minut a tak vás tato depresivní dvouhodinovka začne trochu mučit. V závěru bych paradoxně po plýtvání stopáží čekal něco jako kompletní odhalení případu, ale vezme se to najednou zkrátka.

Sarkastická komedie, překvapivě nepůsobící tak zastarale ani přes prohlídku vintážní Prahy (snad i díky dobrému stavu filmového materiálu a dobrému dabingu dvou jugoslávských herců v hlavních rolích). Ústřední manželský pár hledá spokojenost v materialismu a nechce v tom přestat i přes občasný pocit špatného svědomí, což je v kulisách raného československého socialismu lehce depresivní a čím déle film trvá, tím víc jsou nesnesitelní, obzvláště chamtivá manželka.

Al Pacino skvěle hraje nesympatického domýšlivého a ulhaného migranta, který vás svou cestou v zemi mnoha možností za naplněním svých snů bude konstantně iritovat svými schopnostmi všechno vyhrotit, ale tříhodinová jízda uteče rychle a naučíte se spousta nových hlášek a nadávek ve španělštině. Brian DePalma se chopil typicky pochmurného a skvělého scénáře Olivera Stonea o zlaté éře obchodu s kokainem a kubánském exportu "politických vězňů" na Floridu a jak je u něj zvykem, je to opojná podívaná o trochu jiných osmdesátkách, než si rádi představujeme. Film má překvapivě i na dnešní poměrně opulentní brutalitu, takže mladí fanoušci hip-hopu aspoň vidí, jak to v kšeftu s drogama chodí. ;)

V době premiéry mi přišel JP v kině oproti knize hloupej, efekty byly sice ohromující, ale film má málo vypilované vtipy, postavy se většinou chovají jako strašní debilové a většině z nich přejete strašlivou smrt, ale jste bohužel ve Spielbergově filmu a ne v Pátku třináctého, kde je každá stupidita potrestaná řádně orgasmickým masakrem. Po skoro 30 letech se negativům a hloupostem dá naštěstí smát (jeden programátor na celý park a bezpečnost, dítě posedlé svícením baterkou ve chvíli, kdy se chce schovat před tyranosaurem, vědecký tým zapomenutý na ostrově, atd.), ale pro mě JP1 teda klasika není. Goldblum je samozřejmě fajn jako vždy a většina veselých zvířátek v čele s raptoří partou a ctitelkou programátora roztomilá.

Dokument o crackové epidemii v USA v 80. letech jsem vždycky chtěl vidět a poté, co jsem udělal rešerš, tak se konečně něco na tohle téma objevilo na Netflixu. Je to dokument určený i pro obyčejné lidi, takže nesmí chybět různé doprovodné montáže a útržkovitě nastříhané zpovědi lidí, kterých se crack nějakým způsobem dotkl, ale dá se to snést. Režisér si totiž pozval jako hosty úspěšné drogové dealery v dobré kondici s vybělenými chrupy, kteří si dobu užili po svém a dnes nám o tom vypráví stylem "tenkrát jsem byl hvězda, měl jsem bouchačky a prachy a bylo to skvělý." Je trochu šokující vidět v radostném vzpomínání bez lítosti jeden z možných prototypů úspěšného podnikavého Afroameričana a snad si neplnoletí diváci nebudou chtít jejich kariéru vyzkoušet radši než ověřenou roli sportovní hvězdy nebo hollywoodské hvězdy. Seschlých chudých narkomanů schopných odříkat větu se mezi přeživšími několik našlo a štáb jim asi i koupil hezké oblečení, ale neříkají v podstatě nic užitečného, co byste neuhodli, snad kromě pár vět typu "Crack byl chemická zbraň proti černochům", které nikdo nevystřihl, ani nedodal, že si tou zbraní posprejovali milí uživatelé svůj život sami i přes dostatečné vědomosti, že drogy jsou špatné. Dokument dobře ukazuje, že imbecilní přesvědčení vlád, že musí všechny uživatele zavřít, až zčernají (ehm) nefungovalo a zajímavé trivie se dozvíte se víc. Není to špatný, ale točit tohle téma způsobem "vzpomínáme na hezké časy, kdy se nám skvěle dealovalo" je trochu průser, přece jen to není elegantní Tony Montana s jeho horou kokainu.

Opět velmi brutální a zlý pachatel, už si z těch skandinávských detektivek a filmech o chlastu dedukuju, jaký mají lidé na severu těžký život. U tohoto dílu moje hodnocení sráží otravná logika Carla; dá se očekávat, že občas musí sáhnout po nějakém ilegálním triku na odhalení neporazitelného zločince, ale tady Carl jede vysloveně mód "fuck you all" a ještě zcela nepochopitelně opětovně sází na sympatie k subjektu, který si taky zaslouží anální jízdu na kaktusu v pekle. Když vám je sympatičtější pohodový arabský asistent a několikaminutová role sekretářky než ústřední detektiv chovající se jako přeživší oběť po několika úderech do lebky, je to trochu průser.

Opakuje se zklamání z druhé série, že příležitost přiblížit nám zajímavé historické momenty Velké Británie skrz příběhy královské rodiny je stále více promarňovaná smyšlenými rozhovory a motivacemi stále žijících postav, které se zpravidla k ničemu oficiálně nevyjadřovaly a nevadí jí být historicky nepřesná, jen aby byl efekt na diváka působivější. V třetí sérii je třeba příkladem dobré epizody S03E03 Aberfan a příkladem zbytečně stráveného času S03E07, která je o tom, jak ateista princ Philip nejdřív žere kosmonauty stejně jako zbytek planety, aby s nimi pak pohrdnul a spřátelil se s knězem - katastrofálně zbytečný díl.

Dávám hvězdičku navíc za to, že ten film přežil do současnosti v ucházející kondici a na rovinu vypálené věty typu "Můj partner si myslí, že budete mít problém s tím, že je černoch" působí ve srovnání s dnešní opatrnou dobou přímostí a upřímností občas odvážně. Funguje to dobře i díky tomu, že snímek řeší vysloveně reakce samotné rodiny a lidí kolem, než aby okatě hlásal poselství, i závěrečný proslov je víc o pohledu rodičů na lásku svých dětí skrz sebe. Dnes by se tohle téma nedalo zřejmě natočit tak, aby to někomu nesmrdělo "propagandou" a je zajímavé vidět, jak se to dělalo dřív (a kde možná čerpal Tarantino inspiraci pro svého černošského sluhu v Djangovi). Představitelé rodičů jsou dobře sehraný pár.

Baví mě to díky skvělé vizuální stránce, kde si člověk užívá výpravu, aniž by mu cokoliv připomínalo digibordel. V tomhle smyslu mě zklamala úroveň efektů v jisté chvíli v závěrečné epizodě a doufám, že do případných opakování tohoto fenoménu buď Disney najme trochu zdatnější animátory.