sportovec

Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny.

Německá národní povaha se nedá zapřít; hloupý Honza by byl v této společnosti učiněným géniem. Na německé poměry zdařile zvládnuto; český odstup ovšem zůstává na své distanci.

Pozoruhodná regionální miniatura ze severomoravského prostředí sleduje celou řadu pozoruhodných vazeb mezi proslulým renesančním obrazem nadčasového malíře a naší zemí. Nápaditý scénář doplňuje zdatná režie a tradiční.  motlovská věcnost a spolehlivá řemeslnost. Není k tomu co dodat.

Další líbezně ztvárněná pohádka; hledat v magii formálně logický řád je počínání magicky nestandardní a krajně neobvyklé. Slovo "pošetilé" jsem záměrně nenapsal.

Pozoruhodné proplétání agend emancipované lékařky a přemýšlivého policejního důstojníka v tomto případě drobnohledově sleduje ohňostroj umění ženského intrikování a lhaní; v tomto ohledu je policejní tetička případem k pomilování, pokud s ní ovšem nepřijdete do osobního kontaktu. Pak zbývají jen oči pro pláč. A to i ten mužský.

Líbezná pohádka skvěle vyprávěná Jiřinou Švorcovou a brilantně zahraná Danou Kolářovou i Hanou Talpovou; drobný drahokam v kulturním dědictví České a Československé televize stejně křehce a jemně zrežírovaný Ludvíkem Rážou.

Důkladná rekonstrukce klíčového roku 1683 zachycující i turecké dobové reflexe je důležitým pohledem na jeden z klíčových historických středoevropských mezníků; v širším kontextu lze mluvit i o historickém obratu v dějinách útočné říše a zastavení jejích evropských průniků; tento proces pokračoval i dále v 18. století a vedl mj. k turecké ztrátě Krymu a dnešního ukrajinského černomořského pobřeží.

Nečekaný závěr této série otevírá před oběma hlavními hrdiny celý vějíř dalších možností balancujících na tenké hranici mezi konverzačním sitcomem a skutečným příběhem výstředního lékaře, který se sice neobvykle, ale naprosto jednoznačně rozdává svým pacientům.

Je zřejmé, že občas je tzv. nezávislá věda úplatnější, než se může zdát. Agnotologie ja záslužnou snahou aspirující na pomyslnou soudní stolici, jež dává alespoň přibližnou představu o tomto choulostivém tématu, jakkoliv je i ona "pouhým" lidským "nálezkem". Výchozí popis falzátorských technik abstrahujících od základních mravních kritérií badatelské práce je inspirující. Klade totiž důraz na skutečnou vzdělanost, nezávislost a odborně - tj. i technicky či formálně - podložený úsudek. Francouzští dokumentaristé tu navazují na úsilí soudobého rakouského vědce Konráda Paula Liessmanna a jeho knihu VZDĚLÁNÍ JAKO PROVOKACE.

Detailní rekonstrukce ponurého případu zachycuje svět ještě zčásti středověkého práva v době tzv. krále Slunce. Spleť provinčních intrik, touha po skutečné lásce i vůle dostát právu v případu věcně doložené křivdy naráží na limity skutečně středověkého práva a jeho až trapně neúměrných trestů kořeněných mučitelstvím tzv. práva útrpného. Pozoruhodné je i herecké obsazení, kterému vévodí Holý, Kvietik, Preissová, mladá Adamovská a řafda dalších jmen v atypicky pojatých historických rolí. To bylo možné i díky společnému scénáři Moskalykových. Jde o jeden z nejlepších dílů tohoto historii kriminalistiky mapujícího seriálu.