kOCOUR

Téměř učebnicovou přehlídku všech filmových klišé, které lze ve filmu najít, nezachraňuje ani dokonalý výstup Denzela Washingtona (který by měl mimochodem trochu pečlivěji vybírat role). Prázdná hříčka, u které sledujete mnohem častěji hodinky než plátno Krásná ukázka toho, jak mizerný scénář nezakryjí ani sebelepší herecké výkony a že s naprosto banálním půldruhé hodiny protahovaným motivem zkrátka nenatočíte zábavný celovečerní film. Pokud existuje něco jako čistý průměrtak tenhle snímek mu nesahá ani po nehet na palci.

Plytký scénář a mizerné akční scény zachraňuje výtečně sehraný ústřední "buddy" tandem a humor ostrý jako nůž Michaela Myerse. Mezi intelektuální klenoty se tahle věc asi nezařadí, ale řemeslná svižnost a velice vtipný potenciál by Murphymu zcela určitě mohl konečně pomoci nabrat druhý dech...

Holky to chtěj taky jsem si v rámci možností celkem slušně vychutnal, ale tenhle kousínek je jedním z nejotřesnějších zážitků mého skromného a bídného života. Proč točíte takové filmy? PROČ? I plesnivá skíva chleba musí nad tímto druhem humoru ohrnout drobek...

Neuvěřitelně chytlavá a strašidelná záležitost. Zažíval jsem velice zvláštní pocity - tak moc jsem chtěl odejít a přitom jsem tak moc chtěl vědět jak to celé dopadne. Zvědavost pochopitelně zvítězila a já můžu s klidným svědomím prohlásit, že The Ring je určitě jeden ze tří nejlepších hororů, které jsem ve svém životě viděl. Brilantní scénář, atmosféra, že by se dala krájet a navíc velice nekonvenční audiovizuální stylizace v čele se skřeky z pera Hanse Zimmera. Nejvíc však oceňuji úplný závěr - v okamžiku, kdy film končí happyendovou americkou scénou s udýchanou hlavní dvojicí a policejními auty všude kolem, teprve nastává pořádné peklo...

Besson si konečně může mnout ruce, protože teprve Kurýr je tím prvním pořadným akčním nášupem, o který se ve všech těch Taxi, Wasabi a Polibcích jánevímčeho stále dokola snaží , ale vždycky něco někde přebývá či chybí. Kurýr je našlapaný vyvážený mix naprosto tupého příběhu s orgastickou kung-fu řežbou, vizuálně nabušenými automobilovými honičkami, řízným hiphopem a tou správně sličnou "roštěnkou" navrch. Statham pobral charismatu přímo plnou cisternu, rozdává pěstní klouby na každém rohu a jako vrchol filmu vám dokonce předvede bitku se svetrem a dvěma šlapkami od kola. Chcete vypnout? Nemáte lepší volbu...

X-tý odvar romantických fláků posledních pěti let a zoufalá ukázka toho, kam se dá dojít se skvělými herci v kontrastu s mizernou scénáristickou průpravou...

Disneyovská revoluce v tom nejlepším slova smyslu a radikální kombajnování si cesty i do řad starších diváků. Nyní už plky o tom, že se v kině budou bavit i rodiče, nabývají opravdu reálných rozměrů a distancují se od klasických reklamních hypovacích kampaní. I když nechybí učebnicové poučení o rodinných hodnotách, zbraně a násilí je tu na každém rohu. Co nás čeká dále? Kreslení Vetřelci?

Jako parodie na žánrová klišé velice výživná záležitost, k plnohodnotné hororové áčkovosti však chybí...no, ehm, vlastně úplně všechno. Vezměte si pět libovolných hororů, jukněte na Dokonalou bouři a dostanete minimálně vše, co dokáže Loď duchů nabídnout... Je mi moc líto Karla Urbana, který si po Pánovi prstenů takhle ošklivě kazí reputaci...

Pan Velký se opět vrací na scénu v plné parádě... A je teď úplně jedno, jestli jste si pod touto přezdívkou představili Toma Cruise či Stevena Spielberga. Oba totiž předvádějí, proč mají v Hollywoodu takovou pověst a ruku v ruce vás nenechají ani na chvilku vydechnout. Minority Report je skvělá záležitost, na kterou sci-fi příznivci již dlouho a dlouho čekají a která je po všech těch Impostorech prvním novodobým Blade Runnerem. Spielberg se navíc nedrží striktně předepsaných pravidel a je chvályhodné, že do pevýnch sci-fi thrillerových základů občas vnese trochu ironického nadhledu (viz. oči na podlaze) a prezentuje, že to "zase tak moc nežere". Malou bolístkou je urputná snaha zachovat, stejně jako ve všech svých ostatních počinechch, happyendový závěr, který po slušně rozjeté akci působí značně vtlakovaně. Jinak ale není co dodat. Snad jen: Stevene, nepolevuj... (a Tome, pro tebe to samé...)

Nebylo to tak špatné, jak mi ostatní podsouvali, dokonce jsem se několikrát velice příjemně bavil, ale z rozvleklého tempa a celkové neucelenosti trčí skutečnost, že by scénář k odpovídající stopáži potřeboval ještě trochu dozrát. Chybí silnější momenty a pořádně stavěné dialogy, repliky vycházející z úst jednotlivých postav působí trochu jak z knížky o modelových dialozích a kromě Jana Krause se nedá v případě nikoho ze zúčastněných mluvit o herectví. I tak se však jedná o to lepší, co se v lůně české kinematografie narodilo a pochvaly pronesené na adresu Andrey Sedláčkové nejsou jen plky z úcty a odvahy točit v Čechách takové filmy, ale hodnocení za povedený produkt.