rublik05

Oproti předchozímu Halloweenu mi přišlo, že Halloween zabíjí má trochu méně Michaela a mnohem více různých věcí okolo, což se ukázalo jako ne úplně šťastné rozhodnutí, neboť pokud je na plátně Michael, je to klasická řezničina se vším všudy, vraždy jsou dobře natočené, řádně drsné a krvavé, má to správný říz a atmosféru. Drama okolo už tak poutavé není, postavy se tradičně chovají extrémně nelogicky, řeší úplné zbytečnosti, korunu tomu všemu nasadil závěr, který dokonale pohřbil vše, co proběhlo předtím. Hloupější snad už ani být nemohl. Rozjezd byl výborný, závěr úplně katastrofální. Nemohu říct, že by mě film nebavil, to nikoliv, své světlé momenty rozhodně má, nicméně zrovna dvakrát nadšený z něj také nejsem, škoda. 5/10.

Jméno růže je i po těch letech stále prvotřídní historickou detektivkou, jejíž největší předností je kromě senzačního hereckého obsazení především hutná, vlastně až vyloženě špinavá atmosféra, kterou do jisté míry utváří ponuré opatství a také dobové kostýmy. Snímek tak působí neuvěřitelně autenticky a naturálně, má spoustu silných, někdy až děsivých momentů, příběh je nesmírně poutavý, postupně graduje až do závěrečného vyvrcholení, po celou dobu víceméně ani na chvíli nenudí, snad každá scéna zde má své místo a svůj důvod. Z herců se mi nejvíce líbili charismatický Sean Connery a démonický F. Murray Abraham. I ostatní postavy jsou však dobře zahrané, viz např. Ron Perlman či Fjodor Šaljapin. Geniální film, vynikající detektivka. 9/10.

V očekávání kvalitně natočené dobové kriminálky mně ani nenapadlo, že se nakonec bude jednat o prachobyčejné drámo, které je sice dobře natočené a zahrané, bohužel je ale také šíleně nudné a nezáživné, takže většinu filmu je čistá zívačka a uspávání hadů. Příběh mi přišel strašně zvláštní, snaha o nějaké hlubší poselství je totálně zabita ne úplně logickým chováním a jednáním většiny postav. Obrovské zklamání. Přitom potenciál byl tak velký. Stačilo se jen držet detektivního námětu. Kladně hodnotím herce, kostýmy a vizuál, zbytek je jen jedna velká nuda. 3/10.

Po předloňském štědrovečerním průšvihu Jak si nevzít princeznu jsem doufal, že si u mě Karel Janák napraví reputaci a letošní Klíč svatého Petra bude mnohem, mnohem lepší. Jisté náznaky tady byly už z upoutávek, i tak jsem byl ale značně nervózní. Jak se nakonec ukázalo, tak úplně zbytečně. Klíč svatého Petra si mě od samého začátku získal svou příjemně uvolněnou atmosférou, dále také hereckým obsazením, neboť casting se zde mimořádně povedl, pochvalu si zaslouží jak známí, tak i méně známí herci, kteří o to víc měli možnost zazářit. Nejvíce se mi každopádně líbili kancléřovi, tedy Sabina Remundová a David Novotný, ti fakt neměli chybu. Příběh není nijak zvlášť složitý, našlo by se pár logických nedostatků, není však vyloženě hloupý, má plno vtipných pasáží a docela svižné tempo. Pohádka je také vcelku pěkně natočená, triky jsou snesitelné (pochopitelně v rámci finančních možností), za mě opravdu spokojenost. Pobavil jsem se, na pohádku se hezky koukalo, co víc si přát? 8/10.

První Borat z roku 2006 je právem považován za kultovní záležitost. Jeho scény jsou doslova legendární a i po těch mnoha letech se stále jedná o neskutečně zábavnou podívanou. Z druhého pokračování jsem měl popravdě celkem strach, neb všichni moc dobře víme, jak to většinou s pokračováním slavných filmů bývá, čest výjimkám. Boratův navázaný telefilm se do této skupiny výjimek do jisté míry zařadit může, jelikož za svým předchůdcem zas až tak moc nezaostává, byť jeho kvalit pochopitelně nedosahuje. Přiznávám se, že mi zpočátku trochu chyběl legendární šéf kamerostroje Azamat Bagatov (Ken Davitian), nicméně Maria Bakalova ho důstojně nahradila a jako Boratova dcera Tutar byla fakt výborná. Co se týká příběhu, tak tady Sacha Baron Cohen pálí do vládnoucí garnitury co to jen jde, na paškál si bere politiku, rasismus, feminismus a jiná současná témata, víceméně všechny scény jsou povedené a velice vtipné, u některých jsem se zasmál jak už dlouho ne. Za mě se jedná o velmi povedené pokračování, které se nebojí jít kolikrát až za hranu vkusu a snesitelnosti, což patrně ne každému sedne, já se však královsky bavil a rád jsem zase po dlouhé době viděl Borata v akci. 8/10.

Dokumentů o současných českých hudebních interpretech zrovna moc není, nešlo si tudíž nechat ujít dokument o dle mého názoru největší hudební události letošního roku, tj. tři vyprodané koncerty Marka Ztraceného, jenž se konaly na fotbalovém stadionu v pražském Edenu. Marek Ztracený: Cesta do Edenu mapuje primárně tuhle událost, resp. události jí předcházející, nezapomíná však i na krátký exkurs do Markova soukromí, což nepůsobí vůbec rušivě, film je díky tomu takový komplexnější a divák má tak možnost vidět Marka Ztraceného nejen jako zpěváka. Líbily se mi různé zákulisní detaily, od předprodeje vstupenek, přípravu koncertu, až po chystání stadionu, díky střízlivé stopáži a svižnému tempu jsem se ani na chvíli nenudil, natočené to je rovněž solidně, vlastně ani moc nemám co vytknout. Rozhodně se jedná o jeden z těch lepších českých hudebních dokumentů. 8/10.

Po celou dobu jsem se strašně moc snažil pochopit, v čem je vlastně Bony a klid takový kult. Marně. Není jediná věc, pokud teda nepočítám herecký ansámbl, která by mě alespoň trochu zaujala. Snímek je neskutečně ošklivě natočený, kamera je vyloženě otřesná, střih na tom není o moc lépe. Ústřední song se tvůrcům musel asi hodně líbit, když zní prakticky po celou dobu trvání filmu pořád a pořád dokola, mě však šíleně lezl na nervy a zprotivil se mi prakticky hned na samotném začátku, a to jsem měl před sebou ještě přes hodinu, no strašné peklo. Kladně mohu hodnotit jen a pouze herce, kteří odvádí jakžtakž slušnou práci, jinak ale nemám co hodnotit. Téma jde absolutně mimo mě, prostředí mě ani trochu nezaujalo, zpracování je až komicky nepovedené. Ve své době to možná mělo něco do sebe, těžko říct, každopádně za mě je to naprostá ztráta času. 2/10.

Na poměry Netflixu se jedná o povedený drama/thriller, jehož největší předností je jednoznačně tíživá, tajemná atmosféra, kterou se povedlo udržet po celou dobu a je skutečně podmanivá. Snímek je také docela slušně natočený, triky v rámci možností taktéž ujdou. Herci odvádí velmi dobrou práci, každá z postav je dobře zahraná, nikdo mi nijak zásadně nevadil. Stopáž bych si pak představoval klidně o trochu kratší, nelíbil se mi prapodivný závěr, výhrady bych měl ale i k příběhu jako takovému, který mi nepřišel úplně promyšlený, možná je to do jisté míry i tím, že tvůrci nechávají spoustu věcí na divákově fantazii. Zkrátka spousta otázek, minimum odpovědí, což je ve finále ohromná škoda, neboť kdo čeká nějaké šokující zvraty či závěrečný twist, bude patrně zklamán, stejně jako já. Mohlo to být lepší, ale žádná hrůza, takový lepší průměr. 6/10.

Po velice povedené štědrovečerní pohádce jsem byl moc zvědavý, zda i další letošní nová pohádka, Tři zlaté dukáty, bude stejně tak povedená, nebo ideálně třeba i lepší. Jak já byl bláhový. Tři zlaté dukáty jsou jedna z nejhorších pohádek, jaké kdy ČT o vánočních svátcích vysílala. Už od začátku film působí strašně zvláštně, příběh moc nedává smysl a je dost nudný, nic nějak extra zajímavého se zde neděje, snad jen poslední třetina je malinko živější, závěr je pak úplný fail. Zpracování je čistě průměrné, ničím výjimečné, herci jsou nevýrazní, postavy tím pádem zase nezáživné. Český dabing po celou dobu přímo rve uši, postsynchrony VŠECH postav jsou úplně šílené a filmu akorát škodí. Vůbec nic by se nestalo, kdyby se pohádka vysílala v originálním znění, ba naopak by pak působila více autenticky. Ale bohužel, u nás se prostě dabují i Slováci a tečka. Pochválit lze snad jen krásnou slovenskou přírodu, jinak těžká bída a zbytečně promarněný čas. 2/10.

Na Křiváka se skalpelem jsem se vcelku těšil, neboť popisek lákal na velice zajímavý případ z lékařského prostředí, který není úplně typickým námětem pro true crime dokument, o to víc se však divákovi bude při sledování této minisérie tajit dech. Ale pěkně popořadě. V první řadě je třeba vyzdvihnout výbornou atmosféru, pochvalu si tvůrci zaslouží i za vizuál a řemeslnou stránku, tempo je i díky střízlivé stopáži vcelku svižné a není zde také příliš hluchých míst. Velmi rozporuplné pocity mám však z obsahu. Přišlo mi, že tvůrci tak úplně nekladli důraz na faktografii, chyběla mi zde spousta důležitých indicií a důkazů, spousta závažných tvrzení je typu jedna paní povídala, máloco je podpořeno nějakými konkrétními důkazy. Spousta otázek tak zůstalo zcela či částečně nezodpovězených, tvůrci dle mého názoru nezvolili úplně ideální formát. Na to, jak moc silný a děsivý tento příběh je, tak se zde tvůrci příliš málo věnují meritu věci, tedy lékařství a důležitým souvisejícím okolnostem, zpracování je v tomto ohledu dost odfláknuté, stejně jako již zmíněná faktografická stránka. Vcelku zklamání, po obsahové stránce jsem teda čekal mnohem profesionálnější výsledek. 4/10.