rublik05

Ještě před zhlédnutím Párty Hárder: Summer Massacre, abych věděl, do čeho jdu, jsem si pustil Párty Hárd, která mě upřímně řečeno nijak zvlášť nenadchla. Doufal jsem tedy, že pokračování už bude mnohem povedenější a především přijatelnější i pro širší publikum, ne jen pro skalní fanoušky Řezníka a jeho filmové tvorby. Už od prvních několika minut bylo znát, že Párty Hárder je něco úplně jiného, než předchozí díla Martina Pohla. Snímek konečně působí jako regulérní film, ať už se to týká zpracování, vizuálu nebo výkonů herců. Menší korekcí prošel i humor, který je tradičně úchylný a nechutný, avšak tentokrát si překvapivě udržuje určitou míru snesitelnosti. Pochvalu si rovněž zaslouží herci, víceméně všichni působí uvěřitelně a sympaticky, ústřední trojice je naprosto senzační. Stopáž je z mého pohledu tak akorát dlouhá, příběh, ač jednoduchý, má minimum hluchých míst, je doslova napěchován hláškami a vtipnými scénami, které nenechají diváka ani na chvíli vydechnout, uvolněnou atmosféru skvěle dokresluje i příjemné letní prosluněné počasí. Sám jsem tomu nevěřil, ale tohle se opravdu povedlo. Párty Hárder působí profesionálněji, uceleněji a více filmově, takže i přes jisté neduhy související s kvalitou zpracování pobaví jako málokteré česká komedie posledních let. Za mě je tohle jednoznačný vrchol Pohlovy tvorby, kterým hravě strčil do kapsy většinu současných českých komedií. Bavil jsem se královsky, jen tak dál. 8/10.

Říkal jsem si, že když to točil scénárista legendárního seriálu MOST!, že by to nemusela být taková hrůza. Jak já byl naivní. Zbožňovaný je ta nejtypičtější česká jakoby komedie. Příběh je šíleně nezáživný, stopáž se díky tomu zdá nekonečná, nefunguje zde téměř nic, scénář je jedna velká katastrofa. Humorné scény bych napočítal na prstech jedné ruky, a i těch několik málo prakticky ani nestojí za řeč. Drama se udávalo tak maximálně v mé hlavě, zda tu hrůzu vypnout, nebo se dál nechat mučit až do konce v naději, že to bude lepší. Nebylo. Bavil mě Jiří Langmajer, který celý film v podstatě zachraňuje, ale to je asi tak všechno. Hodina a půl čistého utrpení. Tohle se Petru Kolečkovi opravdu nepovedlo. 1/10.

Ačkoliv jsem čekal, vzhledem k autorovým přechozím počinům, malinko větší nářez, Párty Hárd je i tak dost nechutná a přihlouplá podívaná, až se divím, že film odkoupil zrovna hyperkorektní Netflix, to jsou mi ale paradoxy. Každopádně se opět jedná o typickou práci Martina Pohla, tentokrát s lepšími herci a do jisté míry i profesionálnějším zpracováním, humor tradičně nepřekvapí svou nechutností, občas slušně pobaví, představoval jsem si však mnohem větší porci dobrých vtipných scén. Osobně bych snímek zařadil někam mezi prvotinu Život není krásný a Máma má raka. Párty Hárd beru spíše jako takovou menší přípravu na Párty Hárder, u kterého doufám, že mě dle dostupných recenzí pořádně vystřelí z trenek. 4/10.

Zde se dostáváme k pomyslnému vrcholu, respektive k pro tuto chvíli nejvtipnějšímu snímku Martina Pohla. Máma má raka svým zpracováním už nepůsobí až tak moc amatérsky, herci mi rovněž nepřišli tak strašní, jak tomu bylo u předchozích dvou snímků, takže v tomto ohledu milé překvapení. Dalším překvapením byl humor. Toho je tentokrát opravdu hromada, pochopitelně dojde i na pověstné nechutnosti a perverznosti, kdo však viděl Život není krásný a Jehovovu pomstu, asi už ho v tomto ohledu nic nepřekvapí. Z mého pohledu se zatím jedná o Řezníkův nejpovedenější počin. Je to sice nechutná kravina, avšak nejpřijatelnější. 5/10.

Jehovova pomsta má bohužel hned několik zcela zásadních nevýhod, kvůli kterým z mého pohledu zaostává za svým předchůdcem Život není krásný. V první řadě je to především délka, která je zbytečně přestřelená, díky čemuž je snímek natahovaný a ne tak úderný, jak by si zasloužil. Humor šel v drtivé většině případů mimo mě, pobavilo mě jen vyloženě pár momentů, což je na hodinový film docela málo. Výkony herců jsou prakticky srovnatelné s předchozím snímkem, obdobně je na tom i zpracování. Upřímně jsem čekal větší nechuťárnu. 2/10.

Když se objevila zpráva, že Netflix uvede oba dva díly Párty Hárd, a jelikož letošní Párty Hárder vzbudilo slušný ohlas, dal jsem si socialistický závazek, že se před zhlédnutím musím blíže seznámit s předešlou tvorbou Martina Pohla, aby to pro mě nebyl zas až takový šok. Začal jsem tedy jeho pomyslnou prvotinou Život není krásný. Už po prvních několika málo scénách mi bylo jasné, že tvorba Martina Pohla opravdu není pro každého. Jedná se každopádně o velmi amatérský film, což lze rozpoznat jak z hereckých výkonů, tak i z celkového zpracování. Obsah filmu je mírně řečeno poměrně neobvyklý, nicméně pokud divák přistoupí na autorovu hru, tak se podle mě občas i docela dobře pobaví, aniž by si připadal nějak divně. Má první zkušenost s filmovou tvorbou Martina Pohla dopadla tak nějak dle očekávání, nijak zvlášť mě to nezaujalo, dalších zhlédnutí tudíž netřeba. Originální, nevšední, pro někoho možná i kult, fanouškovskou základnu si tento film, potažmo celá počítačová série za ta léta bezesporu získala. 3/10.

Původně mě Vražda na jachtě nijak zvlášť nezaujala, snímek mi přišel takový mdlý, trapný a vlastně vcelku o ničem. Nedávno jsem se k filmu opět vrátil, a to z důvodu brzkého uvedení jeho pokračování. Tentokrát to však bylo o poznání milejší a příjemnější setkání, než v době vydání snímku v roce 2019. Vraždu na jachtě táhne především sympatická dvojice Adam Sandler a Jennifer Aniston. Chemie mezi nimi funguje, jejich postavy jsou uvěřitelné, obstarávají také drtivou většinu vtipných scén, z nichž některé jsou už trochu na hraně trapnosti, nicméně humor jako celek víceméně funguje a já se místy náramně bavil. Příběh není nijak zvlášť složitý, má však slušné tempo, několik zvratů i překvapivý závěr, šikovně kombinuje detektivní prvky s prvky parodie, tvůrci si nicméně mohli dát více záležet na dialozích. Z mého pohledu se snímek pohybuje lehce nad průměrem, jedná se o příjemnou nenáročnou podívanou. Jsem moc zvědavý, jak se povede letošní pokračování. 6/10.

Jan Budař mě upřímně velmi mile překvapil. Dle zdejšího hodnocení to vypadalo na další těžce průměrnou českou pohádku, o to víc mě výsledek ve finále potěšil. Princ Mamánek příběhově zpočátku nepřináší nic zas až tak nového či neviděného, originalitou oplývá především druhá polovina, o to víc však mají šanci vyniknout jiné aspekty. Největší síla příběhu, resp. filmu jako celku spočívá jednoznačně v hercích a jejich výkonech, kdy exceluje nejen Jan Budař, ale i Ondřej Vetchý, nebo také skvělý Vladimír Javorský. Vizuální stránka je moc povedená, atmosféra střídá hned několik poloh, od příjemné až po tíživou, všechny polohy fungují skvěle. Nejedná se každopádně o typickou pohádku, tak jak jsou u nás točeny. Snímek není prvoplánově cílen primárně na dětské publikum, určité části či prvky pochopí spíše dospělí, každá věková kategorie si zde podle mě přijde na své. Princ Mamánek je velmi milé překvapení. Jednoznačně patří k tomu lepšímu, co u nás v této filmové kategorii v posledních letech vzniklo. 7/10.

Na České poměry se jedná o velmi ambiciózní počin, který se v mnoha ohledech snaží navázat na slavného Amadea, a to nejen zvoleným námětem, nýbrž i zpracováním. Předně je nutné tvůrce pochválit za dobové prostředí a fungující dobovou atmosféru, a dále také herce, kteří podávají solidní výkony. Zde je nutné zmínit Vojtěcha Dyka, který předvádí opravdu výborný výkon, postavu ztvárnil uvěřitelně a přesvědčivě. Kámen úrazu však nastává v momentě, když se zaměříme na příběh. Ten má opravdu velkou spoustu hluchých míst, často nepůsobí vůbec poutavě a zajímavě, tempo je zbytečně unylé, stopáž díky tomu působí o mnoho delší, než ve skutečnosti je. Z těchto důvodů řadím snímek spíše mezi ty průměrné. Pokud však mělo být cílem to, že si divák po zhlédnutí začne hledat o životě Josefa Myslivečka a také ostatních skladatelů té doby další informace, tak v mém případě cíl splněn. 5/10.

Původně jsem očekával drsný masakr a hektolitry krve, jak tomu je u mladších dílů Očisty. Snímek však po celou dobu působí, jako by jel tak nějak na půl plynu, což je poměrně zvláštní, vzhledem k námětu, který si přímo říká o nějakou krvavou řežbu. Upřímně jsem se docela nudil, a nezachránil to ani svižnější závěr. Ethan Hawke ani Lena Headey svými výkony nikterak nezaujmou, což je rovněž velká škoda. Alespoň že ta atmosféra se nějakým způsobem místy povedla. Námět fajn, zpracování však mohlo být mnohem odvážnější. 4/10.