HoneyBunny

Natáčet filmy o mladých a krásných lidech je snadné. Drama o důchodcích? No nazdar... Ale existuje pár staříků, na které je radost se dívat. Michael Caine, Robert Redford, Donald Sutherland, Peter O´Toole například. A Eastwood samozřejmě. Už to není ten "drsněharryovský" štramák, ale to, že dá někomu nakládačku, mu věříte i v osmdesáti. V Gran Torinu chytře využívá svůj věk, jeho Walt Kowalski se svým vrčením je na pomezí roztomilý děda/nevrlý důchodce, aniž by byl nechtěně vtipný (i když scéna, kdy má na sobě ty páprdovské tepláky...). Příběh je tu poměrně předvídatelný, Eastwood je ale tak zručný režisér, že vás Gran Torino prostě baví.

Nejdojemnější a nejsilnější příběhy píše sám život. Osobně pochybuju, že se setkání Davida Frosta s Richardem Nixonem odehrávalo v takhle grandiozním dějovém oblouku, někteří tvrdí, že Nixonovo závěrečné doznání byl jen promyšlený politický tah. Titulní postavy jsou ale napsané a zahrané tak životně, uvěřitelně a zajímavě, že věříte, že tahle nějak se to mohlo stát. Nixonovy triky, jak rozptýlit novináře, Frostův talk-show styl moderování, kterým se zkušenému ex-prezidentovi nemůže dostat pod kůži. Mediální koncerny, které o interview nejeví zájem. Frost jako nová mediální hvězda. Tohle všechno je tak osvěžující a pravdivé, až to u mainstreamového filmu zaráží. Langella udělal z démonizovaného Nixona člověka z masa a kostí se všemi jeho ctnostmi i démony. Oscara by si zasloužil, ale dát tuhle cenu v Americe herci, který hrál Nixona, by asi bylo jako ji dát představiteli Hitlera. Scheen zase vypadá jako jeden z Monty Pythonů a dokonale se hodí do role zpočátku bezradného bývalého komika Frosta. Bacon, Rockwell a Platt mě osobně trošku rušili, hrají taky skvěle, ale jejich tváře jsou až moc znamé. Ron Howard tu natočil svůj nejdospělejší a nejpoctivější film, na který je radost se koukat. A Nixona mi ke konci bylo opravdu líto.

Eastwood dává na zadek o dvě tři generace mladším režisérům. Jeho Výměna je tak poctivá, že vám to nedá a většina současné produkce vám přijde neskutečně odfláknutá. Náš nejoblíbenější "zastranej blonďák" si pohlídal nádhernou retro výpravu, na události bohatý scénář i výkony všech herců (včetně dětí). Jeho soustředěná režie vás vtáhne do příběhu, který se vlastně zabývá hodně znepokojivými a aktuálními tématy: neomezená moc policie, která ale stojí na naší víře, že nám pomáhá, vrtkavá moc tisku, který rád ohlodává každou předhozenou kost, ale dokáže zfanatizovat davy, mizející a nikdy nenalezené děti. Právě tenhle myšlenkový převis u mě Výměnu dotlačil až ke slušným 90 %.

Hodně originální námět Zacka a Miri skoro nutí předpokládat, že tu půjde o další rádobykomedii s nějakou tou prasečinkou navíc. Ale ačkoli je tenhle film opravdu o natáčení amaterského pornofilmu, Kevin Smith ho naladil na pohodovou frekvenci a vypráví ho s příjemnou nadsázkou. Nejzajímavější mi přišla romantická zápletka - jsme zvyklí, že filmovou romantiku prožívají jen krasavec s krasavicí, ale Seth Roben vypadá jako většina z nás smrtelníků, takže vás jeho láskou se trápící Zack opravdu dojme. No a jako třešničku na dortu tu máme Brandona Routha alias nového Supermana (malý spoiler!) jako superhvězdu gay pornofilmů. :-)

Starý Star Trek považuju za roztomilou blbinu, která má místo v popkultuře, ale ne v mém Top 10 (popravdě patřím k těm, kteří o Kirkovi a jeho posádce vědí, ale rozhodně necitují Scottyho hlášky). Ale Abrams je bůh a v jeho rukách je pohádka o překonávání rasismu mixovaná s dětským dobrodružstvím mění na na stoprocentní popkornovou zábavu - myšleno ovšem pozitivně. Opulentní vesmírné bitvy a zbrusu novou cool Enterprise vyvažuje nadmíru sympatická posádka s holkařem Kirkem, charismatickým Kostrou (poznáváte v něm Eoméra z LoTRa?), hláškařem Scottym a jako vždy úžasným Spockem, který stále bojuje se svým lidsko-vulkánským já (jeho maminku hraje Winona Ryder!). Pokud hledám něco negativního, tak mě napadá jen slabší záporák a osobně bych dala přednost větší hloubce postav - potom by to ale nebyl ten krásně naivní Star Trek. Už teď se těším na případné pokračování, protože Abrams (spoiler!) z nového Star Treku vlastně udělal alternativní svět toho starého, takže se v něm může stát úplně cokoli. Tenhle nápad je vůbec nejzajímavější - respektujeme, co už bylo řečeno, napsáno a natočeno, ale my si půjdeme vlastní cestou. A je to dobře. Protože já - takřka neznalec - jsem si po zhlédnutí Star Treku na googlu konečně našla, co to vlastně znamená to hvězdné datum.

Ano, teď budu brečet: Živě si pamatuju, jaké sympatie a nadšení vzbudili Singerovi X-Meni. Byli chytří, bezchybně natočení a měli celý zástup životných a zajímavých postav, na kterých vám záleželo. Wolverinovský speciál nic z toho nemá. Z podprůměru ho zvedá jenom charisma pánů Jackmana a Schriebera, jejichž bitkaření v úvodní titulkové sekvenci je nejlepším nápadem filmu. I ta vychvalovaná postava Sabretootha, jehož jméno tu mimochodem nezazní, je scénáristicky plochá a zachraňuje jí jen fakt, že Liev Schrieber by skvěle zahrál i reklamu na psí žrádlo. Celé to pak působí režisérsky nejistým a hodně přetáčeným dojmem. Hodnocení bych samozřejmě zvedala, kdyby kamera více zoomovala na nahého či polosvlečeného Jackmana, ale i na to je Hood moc velkej posera :-).

A znovu tu máme film, na který se hodí to naše oblíbené klišátko, že je jako levné šampaňské. Dvojí hra sice pobaví, ale těžko se na ní budete chtít podívat znovu a těžko jí zařadíte mezi své oblíbené filmy. Ale odhalení toho tajemného produktu, o který se tu všechny postavy přetahují, má pro české diváky svoje kouzlo. V rámci nespoilerování nemůžu napsat víc, ale inspektor Trachta by měl z Tonyho Gilroye radost...

Patřím k těm divákům, kteří přes shlédnutím Angel Heart věděli, že má drsnou pointu a jakou roli ve filmu má De Niro. O to víc jsem si užívala těch matoucích střihů a narážek a odhadování té pointy. Nicméně důvod, proč na tenhle film koukat, je ten krásně hořký pocit, který máte po skončení titulků - temná depka člověka, který si uvědomil, že před vlastním osudem není úniku. Ďáblův advokát nebo Constantine jsou oproti Angelově story úplně neškodní. Na rok 1987 je tenhle film velmi moderně a živě natočený a je odvážnější než většina současných temných thrillerů. Mickey Rourke před dvaceti lety vypadal jako bůh sexu a ženské mu oprávněně padaly do náruče (nejen :-). Tady ale navíc jako bůh hraje. Pokud jste ještě tenhle film neviděli, doporučuju to dohnat!

David Fincher umí precizně natočené, provokativní a překvapivé filmy. Button z toho splňuje jen tu první položku. Kameraman kouzlí, hudba tklivě vyhrává a trikaři vrací Brada Pitta do věku, kdy ho místo fanynek trápily uhry. JENŽE. Nový Fincher ničím nepřekvapí - je to příběh chlapíka, který se narodil jaký stařec a umřel jako miminko. A tohle zázračné mládnutí je taky jediný zajímavý rys, který Benjamin Button má. Jako hrdina vás (narozdíl od podobně laděného Forresta Gumpa) nezajímá a nedojímá. Pravda, Fincher filozofuje o neuchopitelnosti a prchavosti lidského bytí, ale kolegům se to podařilo o dost lépe a o dost dříve (třeba v Americké kráse). Váhavý palec nahoru Buttonovi přesto dávám - už za toho skvosně mladičkého digitálního Piťáka.

Skvěle natočeno - od německých reálií a přízvuků po výkony herců (vadí snad jen ta holčina z Holky to chtěj taky). Daldry natočil hutné romantické drama, které funguje. Tedy skoro funguje. Udělat z nacistické dozorkyně sympatickou a politováníhodnou postavu je - s odpuštěním - prasárna. Nezachrání to ani zahloubaní mladí studentíci, kteří mudrují nad tím, jak to mohli jejich rodiče a učitelé dopustit. Představte si, že by ten skvěle odporný nacista, kterého si střihl Fiennes ve Schindlerově seznamu, vystupoval v romanci, která by se odehrávala pár let po válce. Připadá vám to hnusné? Postavě Hanny ale pomáhá, že nevidíme ty zvěrstva, co prováděla za války. Víc než polidštovaní nacisté se mi líbí už i ty nablblý náckové z Dobyvatelů ztracené archy.