HoneyBunny

Marvel už se pomalu začíná přejídat, ale přiznávám, že tímhle filmem Taika Waititi přináší něco nového. Geekovský, chytře napsaný humor kombinovaný s nadsázkou a pravou komiksovou stylizací - Thor Ragnarok opravdu vypadá a je vyprávěný jako komiks. Sakra zábavný komiks. Příběh je přímočarý, záporačka poměrně silná (i když jí chybí víc osobnosti než víceméně jen základní muhaha padouch, který chce ovládnout svět), stylizace krásně barevná. Chris Hemsworth se konečně našel a nebojí se dělat si ze sebe i svojí postavy srandu. Zároveň Thorovi dodává silnou osobnost než jen trochu nablblého severského boha, takže může bez problému ustát společnost Tonyho Starka a Capa. A když ukáže svoje posilkou vypracované torzo, tak to oko diváka taky nebolí. Ruffalo a Hiddleston mu zdatně sekundují, ale úplně zásadní roli ve filmu nemají. Valkýra spíše jenom načrtnutá coby postava, ale funguje a nevadilo by mi ji vidět v pokračování. Zamrzí to, jak rychle se film zbaví některých postav, které známe z dřivějška. A že to má nulový emocionální dopad. Chtělo by to o trochu víc přidat na emocích, ale film mě tak příjemně překvapil fungujícím humorem, že mu to pro tentokrát odpouštím. PS: Perlička na závěr a drobný spoiler - v divadelní hře na začátku filmu hraje Thora Hemsworthův bratr Luke, Odina Sam Neill a Lokiho dle IMDB Matt Damon! Všimli jste si?

Vaugh tohle pokračování neukočíroval. Ano, je stále zábavné a vizuálně fascinující, ale má hodně daleko do vytříbené jedničky, která krásně balancovala mezi parodií a moderním následovníkem bondovek. Zlatý kruh je mnohem víc klasický žánrový film, i když hodně extravagantní. A je vidět, že se muselo hodně krátit - obzvlášť tím trpí Statesmani - takoví Bridges s Tatumem mají ve film dohromady tak pět minut a postavy Halle Berry a Pedro Pascala jsou jen velmi povrchně načrtnuté. Navzdory tomu se film chvílemi táhne a snesl by tu a tam prokrácení. Záporačka Julianne Moore je celou dobu izolovaná kdesi v džungli a retro kulisách (proč?) a při finální konfrontaci je hodně slabá. A to nerozebírám, že stejně jako v prvním díle drží záporák celý svět jako rukojmí a na konci je ho třeba porazit po monstr akční scéně s jeho/jejími sidekicky. Trochu se nám to opakuje, že? Dobré stránky? Egerton a Firth stále válí, Pedro Pascal a jeho elektrické laso jsou boží, nápad se Statesmany se mi hodně líbí. Moje výtky pramení jen z toho, o kolik lepší je první díl. Jo, a Vaughn se znovu nevyvaroval několika nevkusných scén (fingering v Glastonbury, mlýnek na maso, smrt určitých postav). Chjo... i přesto slušných 60 % a snad si pro příště najdou schopného dramaturga.

Kingovu slavnou bichli To jsem četla už před hodně lety, ale dodnes je u mě jednou z jeho nejlepších knih. A tahle adaptace jí dělá čest. Dost se změnil způsob vyprávění - kniha začíná v současnosti a část s dětmi čteme průběžně coby flashbacky. Výživné, psychologicky drásající, děsivé a návykové flashbacky. Film vsadil právě na tu výživnější část s dětmi a jejich část příběhu vypráví chronologicky (což může být problém pro pokračování, které nebude tak silné). Skarsgardův Pennywise je vizuálně působivý a nahání strach. Ale je to parta dětí, která je srdcem filmu. Všechny jsou sympatické, fandíte jim, bojíte se o ně a chápete jejich motivace. Jsou to skvělé výkony dětských herců, které tenhle film táhnou dopředu. Muschietti za kamerou zvládá hororový žánr na jedničku a kombinuje klasické lekačky s něčím plíživějším, co vás přinutí kousat si nehty. Negativa: film diváka nenechá moc vydechnout a děsí ho a děsí a děsí... Chtělo to víc klidných scén, kde se mezi dětmi vytváří pouto. Trochu taky chybí větší důraz na mystično namísto hororu - myslím, že spousta diváků nepochopila, že To není klaun, ale zlá entita, která na sebe jen vzala podobu Pennywise. Právě to odhalení, že hrdinové nebojují proti klaunovi, ale proti něčemu mnohem většímu a mocnějšímu, dělá z knižního To tak silný příběh. Každopádně je tahle adaptace o několik tříd lepší než verze z roku 1990.

Zajímavé, že Netflix vsadil na seriál, který se jeví už trochu jako archaický v době, kdy největší seriálové hity jsou cool, epické, badass a vizuálně poměrně agresivní. The Crown je spíš takové to poctivé drama ve stylu seriálů BBC. Sází se hlavně na příběh, postavy a drama mezi nimi. Mladá Alžběta tu není idealizovaná, stejně tak její vztah s manželem Filipem. Seriál ukazuje, jakou cenu musí/musel člověk zaplatit za to, že je součástí britské smetánky (a na jejím vrcholu). Claire Foy je skvělá - její Alžběta osciluje mezi sympatickou, chladnou, trochu vypočítavou a umanutou. Filip (můj oblíbený Matt Smith) má mnohem méně prostoru, ale jeho boj s faktem, že je odsunutý v manželství na druhou kolej, je vyobrazený dobře. Nejsilnější dojem ale zanechá drama okolo Alžbětiny sestry Margaret - jednak tu máme napětí mezi dvěma rozdílnými sestrami, jednak i Margaretin románek s rozvedeným kapitánem Townsendem. Poctivý kousek a těším se na druhou sérii.

Technicky relativně v pohodě, hlavně na režiséra-nováčka (Peelovi skeče s Keyem mám ráda). Film mi ale zkazil rasistický podtext. (Spoilery) Všichni (!) běloši jsou svině, kteří chtějí silnějším, odolnějším, zdravějším černochům ukrást těla. Prakticky všichni černoši jsou oběti. Za trapnými momenty, kdy se běloši snaží dokázat, že ani v nejmenším nejsou rasisti, se skrývá hrozba. Největší svině je pak prohnaná přítelkyně, která se tváří jako liberální SJW bojovnice, ale ve skutečnosti na sex láká ubohé černochy. Přitom stačilo trochu upravit scénář, aby byl vyváženější.

Ty časy, kdy nás okouzlovala neokoukanost pirátského světa včele s Johnny Deppem, jsou dávno pryč. První Piráti byly zábavní, měli charismatické postavy a velký potenciál. Od druhého dílu pak série čím dál tím víc spoléhala na rozpočet a Deppovy opičárny. Salazarova pomsta není výjimkou. Koukatelné, žádná katastrofa, ale celý příběh je hrozně průměrný a zapomenutelný. Stejně jako čtvrtý díl série spíš vypadá jako fanfikce. Piráti ztratili kurz a i když se na konci tváří, že série by mohla získat druhý dech, já osobně tomu nevěřím.

Intenzivní, brutální, kvalitně zrežírované a dokonce i trochu nutící k zamyšlení (skoro hlavního "záporáka" chápete), ale s logickými děrami ve scénáři, které by snad viděl i slepý démon Stephena Langa. Jako hororová jednohubka dostačující. Zvlášť pro ty, kdo fandí hardcore penzistům.

Hmm, mladý Clint Eastwood jako sexy, charismatický a vypočítavý kocour v hnízdě osamělých kočiček s ostrými drápky. Na film z počátku 70. let je film překvapivě nabitý sexuálním napětím, ale hlavní devizou jsou chytře napsané dialogy. Náš zraněný unijní voják John se zkrátka musí umět zalíbit všem obyvatelkám dívčí školy a je radost sledovat, jak si holky omotává kolem prstu... aby ho dámy do toho prstu pořádně kously. Osobně bych preferovala trochu jiný konec, ale i tak jsou dojmy z filmu pozitivní. A teď už jen porovnat s o skoro padesát let mladším remakem.

Moc nemusím válečné filmy a trailer na Dunkirk mě nezaujal, ale Nolan je nejambicioznější a nejpreciznější režisér svojí generace, takže bylo jasné, že tenhle jeho nejnovější kousek bude povedený. A Dunkirk nezklamal. Zajímavá Zimmerova hudba (to tikání jsou nahrané Nolanovy hodinky prohnané filtrem), precizní střih, velikášská výprava (použily se opravdové lodě z druhé světové války), kvalitní herci (Mark Rylance, Tom Hardy, Kenneth Branagh, James D´Arcy)... a ambiciozní práce s dějem, kde se prolínají tři příběhy, které se odehrávají v různých časových rovinách. Když se nakonec spojí, je divákovi jasné, že se dívá na něco speciálního. Někdo může Dunkirku vyčítat, že nemá dostatečné silné a zajímavé hrdiny, ale o to Nolanovi nešlo. Chtěl ukázat obyčejné (zároveň dostatečně sympatické) lidi postavené do hrozných situací. Mladé kluky odvedené do děsivé války, kteří se chtějí jen vrátit za každou cenu domů. Důstojníky, kteří se snaží v chaosu najít nějaký pořádek. Civilisty, kteří cítí, že musejí udělat dobrou věc. Dunkirk je oprávněně vychvalovaný za realističnost. Úplně cítíte, jako byste na té proklaté pláži na dohled britského pobřeží byli. O to více jsou efektivní menší povznášející okamžiky, které nejsou důsledkem citového vydírání, ale kvalitního vypravěčství. Tleskám Nolanovi, že nám znovu ukázal, že stále existují filmy takového kalibru.

Války moc neuvidíte, spíš pár ojedinělých bitek, ale film má působivou atmosféru dobrých válečných filmů - takový depresivní opičí Most přes řeku Kwai. Díkybohu (narozdíl od druhého filmů trilogie) tu naprostou většinu času strávíme s naší hvězdou Césarem, který je stejně jako vždy naprosto magnetický a je srdcem filmu. Naprosto naplňuje archetyp mýtického vůdce a zachránce bez toho, aby byl klišovitý. Znovu tleskám působivého spojení skvělého motion capture, filmových efektů a vymazleného hlasovému projevu a herectví Andyho Serkise (hodně tu připomíná slavný hlas Benedicta Cumberbatche). César i všechny opice vypadají naprosto realisticky a navíc skvěle hrají (dlouhé chvíle se tu film úspěšně spoléhá jen na "herectví" opic a hudbu, protože opice komunikují většinou jen znakovou řečí). Scénář nabízí několik chytrých a překvapivých zvratů, atmosféra je hutná, jen ten padouch sice má zajímavou motivaci, ale sám o sobě zase tak zajímavý není. Nakonec zjistíte, že konflikt se tu odehrává na mnohem menší škále, než se předtím zdálo. Což nemusí být zase tak na škodu, protože film nabízí uzavřený, ucelený příběh, braný tentokrát víceméně jen z pohledu lidoopů. A je to hodně zajímavé.