Amonasr

Detektivka spíš pro starší děti, na kterou se ale rád podívá i odrostlý divák. Nechybí jí dobrodružný děj, nádherné kulisy staré Anglie evokující tajemnou atmosféru, i příběh je napsán tak, aby odpovídal typickým detektivkám s Sherlockem Holmesem. Snad jen ta přepjatá akčnost je místy až moc americká, ovšem současné děti by se bez toho asi jinak nudily. Nenáročná odpočinková zábava, ovšem mistrně filmařsky zvládnutá.

Na vcelku malém prostoru se v tomto komorním dramatu podařilo nenásilně vykreslit tísnivou atmosféru, kdy divák na rozdíl od zmanipulované většiny přímých účastníků tehdejších dějů ví, kam všechno spěje a jak obludné důsledky má nakonec (nejen) fašistická totalita. Sophia Loren i Marcello Mastroianni předvádějí doslova herecký koncert v pro ně možná ne úplně typických rolích - dokazují tak, že opravdu špičkový herec může přesvědčivě ztvárnit v podstatě jakoukoliv postavu, aniž by přitom pokaždé hrál vlastně jen sám sebe, jak se to děje mnoha současným našim hereckým celebritám. Velice zajímavá sonda nejen do psychologie obou hlavních postav, které se vymykají zglajchšaltované většině, ale i do atmosféry v mussoliniovské Itálii, kdy byl duce ještě na vzestupu.

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil.

Neokázalými prostředky vyprávěný příběh o lidech na okraji, kteří však mají svou přirozenou hrdost, opravdový smysl pro přátelství, lásku i soucit s těmi, kteří jsou ještě potřebnější než oni sami. A také o tom, že umění není hon za slávou a bohatstvím, ale podivná směs talentu, řehole a služby vlastním ideálům, které nejsou srozumitelné z přízemní perspektivy. Typický Kaurismäki v až přehnaně neutěšených kulisách, aby bez jakéhokoliv patosu a vnějškové líbivosti obnažil to podstatné v člověku, byť poměrně nenápadným způsobem, jakoby jen mimochodem, a někdy i s hořkohumornou nadsázkou.. O to silnější je následné doznívání.

Z filmu je nejlepší samotná zápletka, schematický scénář a neživotné dialogy to celé ale shodily do kýčovitého podprůměru. Ani sebevětší herecká snaha nemůže vykompenzovat nevěrohodnost předepsaných situací a propracovanější psychologii postav. Scénárista s režisérem jako by si odskočili od reklamy na prací prášky do televizního filmu a vzali s sebou na melouch i herce. Šťastný konzument si mohl aspoň hezky zavzdychat, jak to bylo barvotiskově super. O špatném nazvučení ani nemluvě, to k dnešní televizní produkci patří jako kuřinec ke kurníku.

Docela zajímavý námět, ale provedení je poněkud chaotické a ploché, vůbec mě jako diváka nevtáhlo do příběhu. Chybí tomu větší hloubka i uvěřitelnost a nezachraňuje to ani taková hvězda, jakou byl nesporně Karel Höger.

Jistě poučný příběh, který měl i velký dramatický potenciál. Zůstalo však jen u škatulkovitého ztvárnění postav, plného přehrávání, klišovitých frází, prkenných dialogů a patetických gest. Sice skvělé herecké obsazení, ale jako by většina těchto hvězd předváděla jen literárně zploštělé vzory bez opravdového lidského rozměru, bez hlubší vnitřní psychologie postav. Jediný opravdu lidsky uvěřitelný výkon podal snad pouze Jan Kačer.

Pro mě určitě poučný i zajímavě zpracovaný životní příběh Steva Jobse, jedné z největších vizionářských osobností moderní doby. Dává nahlédnout nejen do složité a v mnoha směrech ne zrovna sympatické povahy tohoto muže i do nelítostných až nelidských praktik korporátního byznysu. Je příznačné, že Jobs pateticky hovoří o nutnosti dotknout se srdce člověka, ale sám mnoho srdce (zejména pak v podobě ermpatie k druhým) v sobě nemá, pokud mu cokoliv nebo kdokoliv překáží v uskutečňování jeho vizí, případně ho v tom sebemíň zdržuje nebo brzdí. Sympatické nicméně je, že když se sám stane obětí podobného přístupu od druhých a je vyhozen z firmy, kterou sám založil, nevzdá se a nakonec se do ní triumfálně vrací, aby ji zachránil. Vrcholově úspěšní mohou být v korporátním byznysu jen opravdu silní a bezohlední jedinci s kachními žaludky, to je tvrdá realita. Jobsovi je však téměř vše odpuštěno kvůli naprosto výjimečnému a revolučnímu přínosu pro rozvoj IT technologií, podobné ikoně se do ledví zkrátka raději moc nehledí. Proto je ale fajn, že to snímek přesto udělal a nejspíš v tomto směru Jobse ani moc nepřikrášlil. Co mi ale na snímku vadí, je jeho typicky americký patos, který se projevuje v nadbytku klišovitých frází, což vyznění tohoto filmu bohužel zbytečně sráží. Prostě Hollywood.

Že nepůjde jen tak o běžnou krimi, mi bylo jasné už z toho, že film byl natočen podle knihy Friedricha Dürrenmatta. Přesto se snímek odvíjí téměř až do konce jako klasická krimi, a má i všechny potřebné atributy tohoto žánru, až na samotný překvapivý závěr. Právě ten mi zde ale připadá až příliš zkratkovitý. Knihu sice neznám, ale domnívám se, že právě to mělo být mnohem lépe psychologicky prokresleno, jak se vcelku sympatická posedlost hlavního hrdiny vyřešením vraždy malé holčičky a potažmo i dalších stejných "pomníčků" z předchozích let mění kvůli hloupé náhodě v jeho osobní tragédii. To dává celému příběhu další významný rozměr, který je ale ve filmu podle mne poněkud "odbytý". Nebýt toho, dal bych za jinak bezvadné filmové provedení i plný počet bodů. Skvělý výkon Jacka Nicholsona je ozdobou filmu sám o sobě.

Jak se cynický a bezohledný investiční bankéř může přerodit ve vcelku "normálního" člověka, ovšem s vlastnostmi supermana. Naprosto nevěrohodný příběh, který pracuje s osvědčenou metodou neustále diváka něčím šokovat, byť je to sebeabsurdnější a za jakoukoliv hranicí třebas jen hypoteticky možného. Občas se rád podívám i na nějaký akční film, ideálně pokud je to obvyklá pohádka o boji dobra se zlem, a nemusí ani dobro pokaždé zvítězit, když je to odkaz na to, jak to v našem životě doopravdy chodí. Nevěrohodnost a přeexponovanost všelijakých akčních scén, kdy hrdina uniká neustále jen těsně o vlásek smrti, tak nějak patří k žánru. Tady ale o žádný boj dobra se zlem nejde, jen se zpovykaní a znudění zbohatlíci snaží zabavit jakousi super extrémní hrou, která mnohdy postrádá i jakoukoliv logiku a uvěřitelnou proveditelnost. Jediný pocit, který z celé této slátaniny ve mně zůstal, je ten, že cílem snímku snad bylo "zlidštit" finanční predátory cíleným útokem na podprahové vnímání fascinovaných diváků . Možná tedy jen další účelový a promyšlený trik, jak oblbovat masy, ovšem z mého pohledu o to nevkusnější.