V.Silver

Jedno z vůbec nejlepších zachycení války v Pacifiku...85% Zajímavé komentáře: Lima

Po druhém shlédnutí přidávám jednu hvězdičku, přece jenom to není tak strašné. Přesto na "Band of Brothers" nedotahuje ani příběhem, ani kamerou, ani efekty, ani hudbou a už vůbec ne postavami. Teď, když jsem to viděl podruhé, začal jsem se trošku v postavách konečně orientovat, ale že by mi byly nějak sympatické, to se zrovna říct nedá. Škoda, podobně jako Kód Navajo zůstává i The Pacific někde na půli cesty k zobrazení a vykreslení skutečných hrůz války proti takovému nepříteli, jakým byli Japonci.

Musím říct, že podruhé jsem si tento film užil mnohem víc. Zcela právem si vyloužil Oscara za scénář, který byl skutečně propracovaný do detailu - především se mi líbilo, jak tvůrci napsali postavy, které byly skvěle přivedeny k životu výtečnými herci. Alan Arkin jako výstřední dědula, kterej se duchem pořád cítí jako mladík a Steve Carell, který si zde střihl svou životní roli coby hláškující homosexuální odborník na Prousta a neúspěšný sebevrah. Nejvíc byl ale emař Paul Dano! Stranou ale nezůstává ani krásná kamera a dobrá režie... A za to všechno 90%.

Skvělý dokument, kterej mně osobně nepřijde tak strašně vyumělkovanej a na city hrající, jako třeba "Some Kind Of Monster" od Metallicy. Davea mám rád a Foo Fighters jsou jedni z mých nejoblíbenějších muzikantů, takže nevím, nakolik můžu být objektivní, každopádně nemyslím si, že by zrovna tahle skupina dělala věci proto, aby z toho měl "shit load of money" - pořád jim věřím, že to dělaj proto, že je to prostě ku*evsky baví :) 95%

Ernest Hemingway once said: "The world is a fine place and worth fighting for." I agree with the second part. Jeden z nejlepších thrillerů, který byl kdy natočen - jak námětem, tak režijním umem páně Finchera i herreckými výkony Pitta, Freemana a Spaceyho. Brutalita a apatie moderní společnosti dovedené do "dokonalosti", člověk aby se bál vůbec si připustit, že v takovém světě vlastně žije. 99% Zajímavý komentář: Marigold

Bylo to... ani vlastně nevím. Efekty super, akce dobrá, ale nemělo to žádný pořádný příběh a ani nějakou nápaditou režii. Že by mě herci vzali u srdce, to se taky úplně říct nedá. Tommy Lee Jones tam byl jenom chvilku a dobrý záporák Hugo nestačil k tomu, abych z filmu měl nějaké vyloženě pozitivní zážitky. Jsem rád, že jsem to viděl, mohl jsem u toho "vypnout" a jenom se dívat, ale bylo to nemastné neslané. Dlouho jsem nedal čistých 50%. Zajímavý komentář: Marigold

Na jednu stranu hezký nápad, na druhou stranu je třeba brát v potaz, že půlku filmu se nic nedělo :))

Tenhle film jsem chtěl původně vidět kvůli Goslingovi, ale nejvíc mě tam asi překvapil Steve Carell, který potvrzuje, že mu sedí i "vážnější" polohy než jen ztřeštěné komedie (ale zase nepředvádí až tak geniální výkon jako v Little Miss Sunshine). Každopádně asi nemá cenu psát, že film je skvěle herecky obsazen, ale můžu napsat, že jsem byl překvapen, že mě scénář u takovéto vztahové romantické komedie/dramatu překvapil a dopadlo to jinak, než jsem čekal. A udělat zvrat, který mě překvapí, za to jde spousta bodů k dobru! :) 80%

"Fuck! Don't swear!" :) Velice příjemně natočená a napsaná vztahová komedie, jíž mě Josh Radnor plně přesvědčil o svých schopnostech hereckých, scénáristických i režisérských. Pravda, místy je to možná trochu moc optimistické ("přitažené za vlasy"), ale jinak můžu doporučit. 75%.

Tak když se v jednom filmu sejde Jodie Foster, Anton Yelchin a Mel Gibson... je to bomba. Depresemi trpící Walter v podání Mela Gibsona byl jednou z jeho nejlepších rolí vůbec - přesvědčivě zahraný člověk bez touhy žít, jehož poslední záchranou se stane loutka, kterou k sobě i okolí sám promlouvá, loutka, která ztělesňuje přesně to, co lidem v depresích chybí - sebeláska. Vůbec to téma, že se člověk nenávidí natolik, že si musí vytvořit nějakou imaginární postavu, která ho bude moci beztrestně ovládat a bezmezně milovat, dělat pro něj to, na co by jinak neměl dost sil - vynikající nápad. Do toho ještě napasovat malého synka, který to tak úplně nechápe, ale vlastně je spokojený, zoufalou manželku, která je ráda, že to všechno zase nějak funguje a staršího syna, který se tolik bojí možnosti, že by se stal tím, co vidí ve svém otci, až se rozhodne naprosto vymazat svoji identitu... Prostě tento film dokáže oslovit v mnoha rovinách, i v těch, které běžný divák nebude hned hledat. A ano, opět dávám vyšší hodnocení, protože teprve když skutečně zažijete hluboké deprese, zjistíte, že tenhle film není přitažený za vlasy ani trochu. 90%