curil

Viděno na ok.ru 28. 7. 2023 v originálním znění.

Francouzská kriminálka režiséra Georgese Lautnera byla uvedena v České televizi v dubnu 1992. Pokud mě paměť a mé poznámky nemýlí, od té doby nebyla reprízována. A je to škoda! Zápletka je docela neotřelá a účast nádherné Mireille Darc určitě stojí za další podívání. Další herci jako Géret, Blanche, Krüger nebo Venantino Venantini také nejsou k zahození. Lautnerovi krimi vždy byly na úrovni, napínavé a se spletitým a   překvapujícím dějem, což příběh splnil i tentokrát. Exotické prostředí libanonského Bejrútu, v šedesátých letech nádherného města a rekreačního místa bohatých Evropanů v zimních měsících, je také nádherné,   pláže. Jen mohli autoři ubrat v romantických scénách ústřední dvojice, které jsou na úkor napětí a plynulosti děje.

Kupodivu to není tak špatné, jak jsem očekával. Animované triky jsou na dobré úrovni; nemohou sice konkurovat Spielbergovu "parku", ale úroveň vyspělé počítačové hry dosahují. Oproti trikům v podobných filmech Syfy/Asylum jsou o pár levelů výše. Tyrannosaurus rex je v pořádku, ale proč vězně ohrožují býložravci jako brontosauři nebo triceratopsi, je malý lapsus scénáristy. Jinak námět nelze brát vážně a asi ani autory tak brán není, což je vidět z několika scén vyznívajících (nechtěně?) komicky. Logika také není silnou stránku příběhu a od počátku je jasné, že nevinně odsouzený chlápek za smrt své ženy bude favoritem na vítěze, zvláště když mu fandí milióny diváků u obrazovek včetně jeho dětí věřících v nevinu. Jak se tato vražda v závěru vysvětlí, to je taky na pováženou. Pro mě vesměs neznámí herci, ale tentokrát nemám žádné námitky, uhrají si svoje.

Mě dostala, jako asi většinu kladných hodnocení, atmosféra Anglie na konci devatenáctého století. Na jedné straně rozlehlá blata, tlupy cikánů, kočáry a proti tomu rozvoj techniky, vlaky, důmyslná zařízení v ústavu pro choromyslné a moderní Londýn. Takže skvělá výprava a vynikající Benicio Del Toro. Triky nejsou nijak přehnané jako v sérii Howling nebo Americkém vlkodlaku v Londýně, což kvituju s povděkem.

Seymour Smils je vysloužilý klaun, který se pomalu propíjí do zapomnění, ale když ho oslaví majitel místního cirkusu, neodolá. Docela povedená komedie se Sidem Haigem, kterýho si spíš pamatuju z drsných hororů. Impozantní postava. Na film se dá koukat, pro mě až do konce.

Film vychází ze skutečných reálií. Příběh   Anny Andersonové udržoval čtenáře tisku v   napětí řadu týdnů. Paříž dvacátých let:   dívka Anna trpí ztrátou paměti. Nemá se čeho   chytit a zcela dezorientovaná chce spáchat   sebevraždu. V poslední chvíli jí v tom   zabrání generál Bounine a přítel Serge.   Generála , který si všimne její podoby s   nezvěstnou dcerou ruského cara Anastáziií,   napadne představit jí jako dědičku carského   bohatství. Anna, jež je stále více   přesvědčena, že je skutečně Anastázií, se   nechá zpočátku Bouninem bez odporu řídit a   zamiluje se do něj. Po prohlédnutí jeho   záměrů se postaví proti jeho pletichám. V   roce 1956 stejný námět zfilmoval německý   režisér Falk Harnack: Anastazia, die letzte   Zarentochter.

Hudební film o životě Jamese Browna, mého oblíbeného zpěváka už drahně let. Rád jsem potěšil jeho písničkami a příběhy z jeho života, ať už šlo o dětství nebo začátky hudební kariéry. Hudby je ve filmu opravdu hodně a tak pro fanouška zpěváka je to zážitek. Pro diváka, který tento žánr nevyznává, bude příběh trochu nezáživný. Může i vadit neustálé skákání v ději filmu do Jamesova dětství, které nebylo po odchodu matky jednoduché. Obdiv zasluhuje představitel Jamese B. Chadwick Boseman, zejména jeho taneční kreace.

Viděno na dailymotion.com v originálním znění 21. 7. 2023.

Tragikomedii režiséra Slobodana Šijana bych i já zařadil do zlatého fondu bývalého jugoslávského filmu, který mě dodnes dokáže překvapovat. Také i já budu vždy vzpomínat na dva malé cikány, kteří kolorují příběh svým zpěvem a posunují děj ("smolař já jsem od malička, proto zpívám písničky"). Prostě hudba je jedinečná. Nikdo z pasažérů rozhrkaného autobusu netuší, jaké tragické události se blíží. Ve filmu se neustále střídají komické a tragické situace tak, jak to dokáže jenom balkánská kinematografie. Největší role připadla Pavle Vujisičovi, který se jí zhostil náramně.

Jako vždy si francouzští filmaři utahují z wehrmachtu jako z bandy idiotů. Jenom mi připadá paradoxní, proč tedy frantíci nepochodují Braniborskou branou, ale skopčáci se promenádují pod Vítězným obloukem.