fragre

Páně Sokolův výběr textů mistra Eckharta jsem druhdy přečetl, ale asi nemohu říci, že pochopil. Občas mi to připadalo skoro až ateistické. Dokument není špatný, ale dost mi tam překáží pan Duka. Jeho Eminence je natolik tělesná, že mi nějak nepasuje k té křesťanské mystice, kterou mám spojenou (možná chybně) s askezí.

Jak již napsali předhodnotitelé, triků je zde pomálu. No, a co? Když jsem staré pověsti řecké v dětství čítával, stačila mi vlastní fantasie, a zde tento film tu fantasii podněcuje skvěle. Nádherná výprava. Nevím zda historicky odpovídá (asi sotva), ale jako barevná ilustrace příběhu je vynikající. Mužní hrdinové a krásné hrdinky. A k tomu se hodí ten již trochu obstarožní sošný styl filmového vyprávění, který evokuje bájné vyprávění nějakého toho starořeckého barda.

Tak to je film, který jistě vznikl jen proto, aby co nejvíce ukazoval BB. Jiný smysl nemá. Sice se tváří jako romantické psychologuzující drama, ale, řečeno s klasiky, je to plochá historka okresního formátu. BB byla jistě hvězda první velikosti a sexsymbol své doby, ale zde opět dokazuje, že herečkou nebyla.

Neokázalý civilistní městský poetismus. Krátký film, který jen obrazem, ruchy a hudbou popisuje den ze života města, který je soustředěn kol širého proudu řeky (Leningrad / Petrohrad na Něvě). Skorem polovina stopáže zabírá noc a zdlouhavé rozednívání s častými záběry na opuštěné ulice, osamělé chodce, siluety mostů, jen pár světly vybavené plující lodě. Moc pěkná a pasující hudba. Film, který by se mohl líbit členům Skupiny 42.

Neočekával jsem od tohoto remaku nic moc, takže 1. díl mne vlastně pozitivně překvapil. Celé pojetí Divokého Západu je zde drsnější a špinavější (tedy realističtější). Pojetí Old Shatterhanda jako idealisty, rozumáře a člena rohovnického klubu Saxonia, mělo něc do sebe, byť je zde trochu moc starý. Díl je ještě více proindiánský než verze z 60. let, takže vedle ušlechtilých divochů vypadají průkopníci bílé civilizace jako banda zlodějů, chamtivců, kurev a vrahů. Ovšem, to co tvůrci ukázali v ostatních dvou dílech, zcela zastínilo klady dílu prvého. Chvílemi to vypadalo jako soutěž o nejpitomější nápad, který lze do filmu vrazit. Druhému dílu vévodila úplně trapná mexikánská banda. Měl naprosto nepravděpodobný děj a byl tůze romantický. Na sama Hawkinse směřujícího k Rodinnému štěstí byl trudný pohled. Vinnetou a Old Shatterhand zdečasto jednali jak troupové. Třetí díl byl vyšperkován megalomanským Santerem sr., polskými "instalatéry" a nakonec jednotou indiánskou bojovou frontou. Děj byl též matlanina. U scény konečného pokoření kapitalistického žraloka Santera sr. jsem se musel smát. A zdejší indiáni vůbec nejsou lstiví rudokožci, znají jen jeden způsob boje - všichni bezhlavě zaútočí na nepřítele, když ho předem upozorní na svou přítimnost, takže ztratí i výhodu momentu překvapení. A proč z Apačů udělali tvůrci tohoto šlaku lakotský kmen, neví jistě ani Manitou.

Tento seriál je natočen podle knihy Charlese de Costera, takže zdejší Enšpígl není jen šprýmař, který si utahuje z bohatých a mocných, ale i bojovník za svobodu nizozemských provincií. Viděl jsem tento sovětský film kdysi před převratem na čs. televizi. Pamatuji si, že na mne působil velice nerusky. Obrazově silně se inspiruje malbami Boschovými a Brueghelů, což celému filmu dodává apokalyptický podtón, exteriéry vypadají opravdu neuvěřitelně holandsky, kostýmy jsou dokonalé a herecké výkony rozhodně nezaostávají. Dobová působivost (tedy dobová v 80. letech) byla umocněna ve filmu zachycenou tísnivou atmosférou španělské okupace spojené se špiclováním, honem na čarodějnice a udáváním ideologicky podezřelých, která věru dost souzněla s Normalizací, ale která rezonuje i dnes. Ten film je působivý, dokonce i když je viděn jen v nedokonalé kvalitě na youtube.

Praštěná taškařice se zpěvy, taková generálka na Alfonse Karáska. Jan Libíček zde vypadá jak dvojče Olivera Hardyho. Pobavilo i po těch letech, byť je ten humor občas komunální satirou. .

Pořad z doby, kdy kniha měla jiný statut než dnes, a kdy se ještě zdálo, že aspoň některé vymoženosti Pražského jara zůstanou zachovány. Miroslav Horníček provází pořadem s vtipem a šarmem. Potěšilo mne vidět spisovatele Vl. Neffa, Norberta Frýda, Jana Skácela a Ivana Kříže, ale více mne potěšil rozhovor s typografem Oldřichem Hlavsou o knize Radovana Krátkého Pamflety (opravdové typografické lahůdce), kde muselo být deset lehce erotických ilustrací Miroslava Vaši z již hotové knihy vyřezáno. Legenda praví, že se tak stalo na příkaz tehdejšího prezidenta Antonína Novotného, známého svými puritánskými mravy.

Krásný dětský, ale ne dětinský film o přátelství dvou dětí, které jsou vystrčeny mimo obecný dětský kolektiv. Přesto film plný pohody, byť končí tklivě. Takové nádherné švédské léto v přírodě bych chtěl prožít. Dnes asi již není možné takový film natočit, doba zhrubla a zatmívá se. Zde však mohou děti volně pobíhat bez dozoru dospělých, aniž by se kdokoliv obával o jejich bezpečnost. Také se mi moc líbila paní učitelka, že měla pochopení pro to, že jeden nemůže dojít včas do školy, když cestou tam opravdu MUSÍ sledovat pavouka či veverku.

Tuto pohádku nehodnotím jako pohádku, jako dítko neocenil bych všechny ty vtípky, hlášky a dvojsmysly, kterými se to v dialozích jen hemží. Jako by normalizace ještě nestačila znormalizovat tvorbu pro děti. Vždyť dobový dospělý divák mohl si za draka dosadit Rusa, a pohádka hnedle získala mohutný "kontrarevoluční" potenciál. Dvojice zbrojnošů Libíček & Landovský je skvělá.