Paichichi

Kdyby boomerský vtipy o tom, jak chlapi nenávidí svoje manželky dostaly podobu filmu, asi by to byl tenhle film. Chlapi jak chudinky po dvojitý lobotomii a ženský jako ultimativní, kondenzované, životvysávající zlo (pokud teda nejsou se vším cool a tak trochu manic pixie dream girls, to jsou pak bohyně), který tvoří karikatury něčeho, jako páru, ale spíš působí jako demonstrace košilatých vtipů o manželství, co se vyprávěly v hospodě v devadesátkách. Bartoška by mohl hrát jak pánbůh a stejně bych si před ním za tenhle film odplivla.

Krásná, atmosférická čtyřicetiminutovka, která je občas obviňována z toho, že si hraje na Šinkaie (jak námětem tak kresbou), ale podle mého to tedy dělá možná i líp, než ten Šinkai současný a minimálně stejně dobře, jako Šinkai starý. Jednoduchý námět, plný bolavých témat, který díky omezenému času nemá čas se rozpliznout a nechává hodně nevyřčeného, ale to není nutně na škodu. Nádherně zachycuje atmosféru Japonska v létě, stejně, jako "léto života" tří hlavních protagonistů a protkává ji uklidňující, laskavou hudbou. Jediné, co bych si přála, aby dostala byť jen minutu, dvě navíc Aoi, která zůstala trochu upozaděná a zasaloužila si dle mého trochu víc prostoru.

Dostala jsem něco jiného, než jsem očekávala, ale díky Bohu (nebo Ďáblu?) za to. Je mi jasné, že bude trvat ještě dlouho, než se česká kinematografie vymaní ze spárů touhy natočit film o čemkoliv a komkoliv, kdo se jenom mihnul během druhé světové nebo během nadvlády komunistů u nás. Tohle dojení emocí na historických tématech (navíc u nás už tolikrát zrecyklovaných) bytostně nesnáším. A pak přijde film jako Arvéd, který se z trailerů tváří, že bude dělat přesně tohle, jen tam přihodí temný filtr a bude to. A přesně tohle Arvéd není. Historické reálie tam jsou a jsou podstatné, ale jsou jen jakýsi podmotiv, podpůrná složka, nikoliv hlavní motiv. Tím hlavním, co zde hraje prim je studie temnoty lidské duše a atmosféra podobná svěrací kazajce, kterou na vás každou minutou utahují, zatímco vy se snažíte logicky pochopit to, co se logice vymyká. Chápu, že styl vyprávění útržkovitou formou, prolínání časových os a pochybností o tom, co je a možná není reálné, nemusí každému sednou, ale já si osobně myslím, že ve finále o to, jak šly události přesně po sobě a jak to "doopravdy" bylo, vůbec nejde. Kostýmy, kulisy, nasvětlení, které místy připomínají až divadelní jeviště, proložené krásným zvukem a hrou očí Michala Kerna (který místy, jak už bylo mnohokrát zmíněno, nemá daleko ke genialitě Hrušínského ve Spalovači mrtvol), dlouhé atmosférické scény a brnkání na strunu znepokojení a strachu, který neumíme pojmenovat, to je to, co ve filmu hraje prim (a troufám si tvrdit, že v českých vodách dost netradiční, až možná světový prim). I přesto se potácím na pomezí tří a čtyř hvězd (i když blíže ke čtvrté). Prvním zásadním problémem je pro mě délka - věřím, že film by profitoval z toho, kdyby byl o takových dvacet minut kratší, protože právě ona hutná atmosféra, místo aby gradovala, tak po hodině trochu ztrácí na síle a ke konci začíná být ohraná a trochu rozbředlá. A dalším (asi mým osobním problémem) je Čtvrtníček. Asi chápu záměr tvůrců, proč ho obsadili a čeho tím chtěli dosáhnout,  jen za mě to bylo obsazení dost špatné, stejně jako výkon Čtvrtníčka (který podle mě neumí hrát nic jiného, než sám sebe).