peetriss

Kouzelný film oslavující maličkosti, protože právě z nich se skládají naše životy i štěstí, kterému nemáme stát v cestě, naopak, máme mu jít naproti. Příběh všímající si všedního života a všedních věcí, které obvykle mineme naprosto bez povšimnutí, a přitom dokáží přinášet neskonalou radost a potěšení. Skvěle napsaný, natočený i zahraný klenot, který sází na nevšední a kouzelné dialogy, kombinované skvělou kamerou kladoucí důraz na detail. Audrey Tautou se opravdu snad narodila, aby si mohla zahrát roli Amélie, je skvělá, krásná, milá a čarovná.

Průlet filmografií AnnySophie Robb mě zavedl až k jejímu televiznímu debutu, ve kterém je kouzelná i v tmavě hnědé paruce a před kamerou se hned napoprvé jeví jako doma a naprosto přirozeně. Film samotný svou přeslazeností naprosto zapadá do předvánočního období, ve kterém jsem si jej pustil, ale tím netvrdím, že je vysloveně hloupý. Jedná se o výpravně i kostýmně zdařilou televizní pohodovku o bystré dívce, která uznává sílu přátelství, bojuje proti nespravedlnosti a útisku slabších, a nikdy neváhá pomoci blízkým.

Každá generace si bezesporu zaslouží svůj filmový kult reflektující svět jim blízký, nic proti tomu. Bohužel jsem se však narodil v jiné době a na jiném kontinentu a toto automobilově-kouhoutí universum amerických studentů šlo bohužel mimo mne. Řemeslně a herecky však zvládnuto poměrně na úrovni.

Clint Eastwood dramata opravdu umí, neváhá v nich jít až na dřeň a strhnout tak diváka k silným emocím. Na druhou stranu však také umí na diváka vytasit ten nejúčelovější patos, kterým si tentokrát trochu pokazil výsledný dojem. A nemluvím o patosu typu americký patriotismus, který se sice vyskytuje, ale v únosné míře a plně jej vynechat ani nelze. Bezchybně vedené dění na bojišti, které, přestože vše jako bych už někde viděl, mělo pětihvězdičkovou kvalitu, je prolínáno děním v USA, které se bohužel této kvalitě neumí vyrovnat, ale také se snaží dolovat z diváků soucit tím nejprvoplánovitějším způsobem natolik, že pátá hvězda se nakonec stala neudržitelnou. Bradley Cooper dokazuje svou vzestupnou tendenci kvalitního dramatického herce a doufám, že Pařby všeho typu již definitivně pověsil na hřebík!

Zatím především komediální režisér Tommy O'Haver se pustil do dramatických vod a výsledek se mu k mému překvapení povedl. Na druhou stranu měl pozici poměrně zjednodušenou faktem, že tento šokující příběh má vysoký potenciál zapůsobit na srdce diváka svým silným sdělením sám o sobě. A občas se mi opravdu zdá, že otěže této náročné látky má režisér problém kočírovat, ale naštěstí skvělé Ellen Page a Catherine Keener svými brilantními hereckými výkony vše uvádějí do patřičného souladu a Americký zločin je tak šokujícím svědectvím, kam až může vést lidská zrůdnost a jak jednoduché je se nachat svést davem (byly ty děcka z domu i okolí vůbec normální?).

Oblíbená Spielbergova disciplína - americké dějiny - v řemeslně dokonalém podání, z diváckého hlediska však v sobě střídající pasáže zajímavé a vtahující s těmi suchopárnějšími. Amistad sice patří ve Spielbergově filmografii k těm "zapadlejším" titulům, toto soudní historické drama z otrokářské doby však v sobě má silný náboj umocněný kvalitním hereckým přednesem. Amistad je delší než je zdrávo, občas je cítit Spielbergova křečovitá snaha proměnit těchto 150 minut v nejzásadnější dílo na toto téma, což se v žádném případě nezdařilo, ve srovnání s pozdějším režisérovým Lincolnem však určitě nabízí zajímavý (nikoli dokonalý) filmový zážitek. 70%

Je mi líto, ale pod nadšené reakce většiny se nemohu podepsat. Podle mého názoru průměrná pohádka, televizních nikoli filmových parametrů, ze které je cítit zakázkovost vánoční pohádky - pohodová dynamika vyprávění, zasněžená krajina, děti zpívající koledy jako hudební podkres apod. Samotný příběh mě však nedokázal plně zaujmout a uspokojit, a dostával jsem pocity nenápaditého napodobování legendární pohádky S čerty nejsou žerty v obrácené podobě: místo čerta je do světa lidí vyslán anděl, jemuž se náprava lidí mu daří stejně krkolomně, jako kdysi čertovi Vetchému. Rozdíl je v tom, že pohádce chybí lehkost, nenásilná vtipnost (i když i v Andělovi Páně se dá na nějaký povedený vtip narazit) či nějaká opravdu zapamatovatelná scéna nebo hláška. Pohádka, která umožnila skomírajícímu českému pohádkovému žánru nadechnutí, o záchraně ale nemůže být řeč.

Já těm Andělům Páně prostě ne a ne přijít na chuť! Objektivně pohodové, neubližné, dobře zahrané, ale... když ono to je i napodruhé tak vánočně umělé!

Nejvýpravnější a nejnákladnější velkokýč v historii české kinematografie - takové superlativní označení by asi nejvíc sedělo na tento nepodarek. Krásná profesionální kamera Jaroslava Brabce, kvalitní výprava a výborné kostýmy se v Andělské tváři setkávají, trestuhodně utápí a strádají v amatéřině nejhoršího českého režiséra Trošky, nejhoršího tehdejšího producenta Pomejeho, kteří navíc obsadili do hlavních rolí nepříliš kvalitní (a už své tradiční) herce. Zdeněk Troška se rozhodl okusit chuť historického dramatu s příběhem vystřiženým z červené knihovny a dokazuje tak světu, že neumí vyplodit nic kloudného, ať se jedná o jakýkoli žánr. Především Troška film obdařil spolu s autorkou knižní předlohy naprosto otřesným scénářem a dialogy, Troška již tradičně naprosto selhal v režijním vedení herců i celého filmu, Michaela Kuklová má možná pohledný kukuč, ale o jejich hereckých kvalitách by se dalo pochybovat (i když tentokráte se možná i snaží), podobně na tom jsou toporný Filip Blažek i již tradičně slabá Dana Morávková, a aby toho nebylo málo pan producent Jiří Pomeje se zřejmě nemohl dívat na svou upadající hereckou dráhu a rozhodl se do jedné z hlavních rolí obsadit sám sebe v naději, že dojde k pozitivnímu zlomu - nedošlo, naopak hraje naprosto otřesně, směšně a tím zasadil filmu finální ránu, která jej deklasovala do pater českého filmového balastu a není divu, že tímto filmem srazil Pomeje kariérní vaz sám sobě i své produkční společnosti Fronda Film. Jen škoda, že podobně nedopadl i Troška, mohlo být v české kinematografii o jednoho pseudoumělce méně. Dvě hvězdy patří již výše zmíněné kameře, výpravě a kostýmům.

Andílek mi na nervy nelezl, zato přesvědčení našich komerčních televizí, že umí točit filmy pro kina na nervy leze, a značně! Primácký kousek, který pro svou amatéřinu neměl v kinech co dělat. Juraj Šajmovič opravdu neumí. Proč tedy ty (slabé) dvě? Protože se ojediněle mezi typicky lacinými a hloupými pokusy o vtip objeví povedený, což je svým způsobem zázrak, a také protože Anna Kadeřávková se ve své roli roztomile vyžívá a nepůsobí špatným dojmem. Film očividně cílí na dnešní náctileté publikum. 30%