novoten

Sobecké zranitelné Zvíře a čarovně okouzlující Kráska. Těžko říct, kolik zásluh přisoudit citlivé režii, silné látce z předlohy nebo uchvacujícím hereckým výkonům, pravdou totiž zůstává, že tahle kombinace hypnotizuje od prvního do posledního dialogu. Ať už jde o blízká témata žárlivosti či nestálosti nebo o ty vzdálenější typu stáří, nelze než se opatrně vypointovanému příběhu klanět.

Vorel s Nezvalem měli žalující náladu, tak se rozhodli pár lidí / skupin / institucí ztrapnit. A když už u toho byli, tak zkusili ztrapnit úplně všechny, na které si jen vzpomněli. Problémem je, že na to jdou přes smutně hloupou karikaturu, výkřiky do prázdna s příběhem ve stylu "naznačíme pár postav" a přehrávání herců (Miroslava Etzlera v budoucnu, prosím, zabít). Jedna usmolená hvězda za nečekaně se ctí prolézajícího Matonohu a překvapivě fajn Mádla, který pochopil, že s čistým štítem z téhle maškarády nevyjde, tak si ji alespoň pořádně užil. A menší rada na závěr: Mluvit donekonečna s výrazem paka o korupci a podvodech nedělá "trefnou satiru".

Susan Sarandon skoro nepřetržitě ve spodním prádle, vilný transvestita, zámek zrůd, tlustý motorkář, puritánství naruby a dobrý vkus dostávající jednu facku za druhou. Výlet do nejpodivnějšího hradu v okolí zkrátka dopadl tak rozporuplně, jak se dalo čekat. Songy většinou fajn a chytlavé, ale děj, na který jsou navěšené, nesnesitelně bizarní a jakýmkoli naznačením zápletky vždycky mimo. A nejlepší píseň samozřejmě Touch-a, Touch-a, Touch-a, Touch Me.

Zima a sníh přejí mrazivé atmosféře, odříznuté město na doslovném konci světa nabízí nějaké to překvapení, ale když přijde na samotné noční tvory, procento zajímavosti začne povážlivě klesat. Upíři nejsou upíři, ale smečka hladových zombíků, klišé se zničehonic vynervovanými přeživšími leze na nervy a i nekompromisní krvavost začne časem skoro otravovat. Slabou třetí hvězdu tak pro městečko Barrow zachraňuje sympatická ústřední dvojice a překvapivě podaný stylový závěr. 50%

Vyšší princip nemusí být nejlepším československým filmem, ale do historie je zapsaný bez nadsázky nesmrtelným písmem. Scenáristicky možná není dokonalý, herecky je místy lehce přepjatý. Ale má v sobě myšlenku, která překlenula a překlene desetiletí a hodnotu, která dodnes diváka rozechvívá. Hodnotu hluboce lidskou, vtisknutou do filmu v době, kdy tohle slovní spojení nebylo zprofanované používáním pro každou druhou průměrnou tuzemskou komedii. A právě ona upřímnost a bezelstnost vhání v samém vypointovaném závěru do očí nejednu slzu.

Vlkodlačí humor, Black Eyed Peas nebo objednávka číny fajn, ale tím bohužel končíme. Problémem upíří parodie překvapivě není to, že by byla až tak nechutná nebo strašná, spíš jen nudná. Naštěstí se stopáž pořád drží sotva na hranici adekvátní pro celovečerní film a fekální humor byl prakticky vymýcen. Druhá hvězda tak přistála jen za relativní neškodnost, protože pocit, že tenhle scénář byl napsán za odpoledne a že do Twilight se dá strefovat o poznání snadněji, zůstává až příliš výrazný.

Dechberoucí velkofilm i závěrečný díl televizního seriálu. Příběh o tom, že hrdinou může být každý z nás i nahláškovaná týmovka. Zaprášený western i monumentální sci-fi. Serenity povyšuje odkaz seriálu na (ještě) vyšší úroveň, dělá z Malcolma kapitána, kterého chceme jako nadřízeného všichni a z lásky k lodi poslání, které se neodmítá. Firefly je nezapomenutelná sama o sobě, díky Serenity je nesmrtelná.

Grázl bez morálky, nesympatická prostitutka a senilní záporák. Z velmi slibného akčního westernu se vyklubala nesledovatelná nuda a možná nejzkratkovitější film, co jsem kdy viděl, kde nelogické jednání postav nebo efektní prostřihy i v pomalých pasážích jsou tím nejmenším zlem. Vrány jako deus ex machina nebo atomové kuličky na divokém západě už jsou ale jiný kalibr.

Vypadalo to na šílený odvar už tak problematických dvou dílů, ale Frank Martin dojel napotřetí do cíle s překvapivým přehledem. Sice s kufrem nacpaným klišé typu chladné neznámé, slizkého záporáka nebo bláznivého geeka, ale s nápaditou akcí, která díky obvyklé přestřelenosti funguje jako ideální adrenalin.

Nová klasika všech dětí už se z podobného námětu dnes stát nemůže, ale i tak klobouk dolů za to, že se takhle jednoduchý příběh, navíc při doslova vražedné délce, nerozsypal tvůrcům pod rukama. Na rovinu ale říkám, že po úvodní klasice "přestěhování-zklamání-šikana" snad ani nešlo o zklamání, jako spíš o regulérní nudu. Až překvapivě fajn a naprosto přirozený Jaden, solidní tréninky, klasické montáže a božský Jackie Chan mě nakonec vytáhli tak vysoko, až se mi tomu při závěrečných titulcích nechtělo věřit. 70% a nakonec opravdu i čtvrtá hvězda. Remakovat klasiku tak, aby výsledný film dokázal dýchat sám za sebe, není legrace.