JohnCZ

Kvalitativně hodně podobné jedničce, pořád hodně nahláškované a některé reference nemají chybu. Samotnej děj sice dost kopíruje první díl jen s lehce obměněným prostředím, ale to zas tak nevadí. Pokud by si i další pokračování zachovalo kvalitu, tak šup sem s ním - nápadů by bylo dost, viz. krutopřísné závěrečné titulky.

Vizuálně poměrně pěkné vesmírné sci-fi se zajímavou leč neoriginální myšlenkou. Má slušnou atmosféru, ale děsivě pomalé tempo, ne moc výrazné herce a na některých frontách ne zcela dotažený děj (vesmírná stanice na začátku, anorgatická hmota zůstala nedovysvětlena), což film strhává do průměrných vod.

Film dokonale balancující na hraně toho, co je správné a co je špatné. Na příběh sester se dá dívat z několika úhlů. Vražda je vražda, ale co když se jedná o jediné východisko? Filmařsky to na mě působilo spíše jako televizní film, ale herecké výkony nemají chybu. Z psychopaticky působící do kouta zahnané hlavní dvojky dokáže zamrazit a už samotný cover k filmu ve mě evokoval dojem, že se bude jednat o horor, což Perfect Sisters rozhodně není. Proto mě překvapilo, že se jedná o snímek na motivy skutečných událostí, takže nějaké žvásty o tom, že je film chujovina, bych si nechal od cesty. To, že sestry v závěru filmu dělaj zásadní hovadiny, je proto, že se jedná o dvě ztrápené teenky, které mají do profesionálních nájemných vrahu vskutku daleko.

Happiness is only real when shared. Po dlouhé době film, kde mi dlouhá stopáž v kombinaci s pomalým tempem nevadila. Spíše naopak. Kdo by nechtěl jednou za čas prostě vypadnout? Alespoň na malou chvíli? Ačkoli mi Chrisovo jednání připadalo přehnaně radikální, celé dvě a půl hodiny jsem s nim žil a fandil mu v jeho cestě, která byla chvílemi smutná, chvílemi naopak vtipná až radostná, jednoduše cesta sebepoznání. Ale nebyl to jen Emile Hirsch v roli Chrise, kdo mě překvapil. Na scénu se dostává celá řada vedlejších, ale neméně sympatických postav - za zmínku stojí zejména dvojice hipíků či posmutnělý stařec. A Vince Vaughn ve vážné roli? No way! Škoda jen, že nedostal více prostoru, protože i za tu chvilku ukázal, že hrát opravdu umí. Do toho hromada čistě estetických záběrů na přírodu - pro někoho zbytečné natahování stopáže, pro mě velmi zručné umocnění atmosféry a možnosti se ještě více vcítit do hlavní postavy. Into the Wild je rozhodně jeden z filmů, které si časem určitě pustím znova a tentokrát snad překousnu lehce přestřelenou náboženskou agitku v závěru.

Pro fandy úchylností a pseudoartovek asi ráj na zemi, ale na mě tohle bylo fakt moc. Takhle nechutnej a zvrácenej film jsem snad ještě neviděl. Snímek, kterej se snaží lákat do kina na ty nejlacinější triky a když jsem už jsem začínal mít pocit, že to zas tak hloupé nebude a ona zvrácenost bude mít nějakou hlubší pointu, film mě během pár chvil vyvedl z omylu. Feuchtgebiete je jen hloupá snaha napodobit Larse von Triera.

Film nabitý pozitivní energií o ne moc veselém tématu. Intouchables je ideálním příkladem, že evropský film je trochu jiný než ten americký. Dvojice naprosto neznámých herců rozjíždí koncert za pomocí jednoduchého příběhu, inteligentního avšak místy dost černého humoru a především upřímného dojetí. Příklad budiž závěrečná scéna vyvolávající nefalšované emoce, ale tak přirozeným a nenásilným způsobem, který se jen tak nevidí. Intouchables je přirozeně plynoucí příběh ze života, který nějaké laciné tlačení na pilu nemá zapotřebí.

Zklamání. X-Meni se mi vždy líbili hlavně pro propracovanou psychologii postav, která je u marvelovské komiksárny neobvyklá, ale Days of Future Past až moc spoléhá na oslí můstky. Na scénu se dostává velké množství postav, žádnou film nevyužívá naplno a často je jejich chování vyloženě nevypočitatelné a jejich motivace mi byly záhadou. Ani ty hrátky s časem nedávají smysl. Úvodní pasáž dystopické budoucnosti je vizuálně uchvacující, stejně tak modré tělo Jennifer Lawrence či supermanovské tančení mezi letícími kulkami, ale ta pravá síla původních X-Menů je fuč.

Postavy nejsou vyloženě stupidní jako v prvním díle, ale že by se chovaly logicky, to se taky říct nedá. Dvojka je to samé v bledě modrém, akorát, že tentokrát postrádá atmosféru a jakýkoli strach z neznáma. Pro fandy dobrých masek a hektolitrů krve to bude pošušňáníčko, pro mě jen podprůměrný slasher.

Po celou dobu mě postavy a jejich stupidní chování lezlo na nervy natolik, že mi dokázaly zkazit jinak dobrý pocit z povedeného survivalu. První část v jeskyních je totiž ukázkou skvělého řemesla s kamerou, tísnivá atmosféra uvnitř zavaleného tunelu by se dala doslova krájet. Ale popravdě, vlízt mi do jeskyně parta takhle tupých a uječených slepic, tak je sežeru taky. Pro jednou jsem aspoň mohl fandit záporákům, kteří jsou v tomto případě fakt odporní.

Táta Winchester se tentokrát vydává lovit polsky brebentícího dybbuka. Škoda, že je film tak strašně schématický, prakticky nic mě nedokázalo překvapit a mnohé věci jsem viděl v drobné obměně i jinde. Hororu v tom moc nebylo, lacinné lekačky prakticky žádné, ale za to atmosféru to mělo místy hodně hutnou - jakmile jsem v titulcích viděl jméno Sam Raimi, věděl jsem odkud vítr vane. Pochválit musím dětské herecké výkony, které hravě strkaly do kapsy všechny "dospěláky". Špatné to nebylo, originální bohužel ale také ne.