JohnCZ

Kupodivu ne až tak strašné, jak jsem očekával. Kraťoučká stopáž je jednoznačné plus, rychle to totiž odsýpá, jiné ambice než zabavit to nemá a to film akcí a pěknými efekty zvládá s přehledem. Logiku v příběhu ale radši nehledat, protože pak bych došel k výsledku, že je to vlastně děsná hovadina. Ale má to Megan Fox jako prostitutku!!! Takže tak.

Po všech stránkách průměrný coming-to-age film. Dvě nerozlučné kamarádky poznají pohledného mládence, jedna ho chce, druhá se zamiluje a on do ní taky, ale první o ničem neví, načež se to provalí, chvilku je dusno a pak přichází za doprovodu sluníčkové hudby usmíření a následně i sluníčkový (a k mému potěšení alespoň vizuálně docela výživný) happy end. To by vůbec nevadilo, ale všechno už tu bylo a v lepším provedení. Za hlavní dvojku (a Clarka Gregga) a tradičně příjemný soundtrack musím přesto hvězdu přihodit.

Originál neznám, ale v tomhle remaku mě zaujala sakra jedna věc. Celé je to natočené na jeden jediný záběr. Alespoň tedy zdánlivě, ale konečný výsledek je zatraceně dobrý. Jednak to vypadá fakt cool a jednak nepřichází naprosto žádné vysvobození v podobě střihu, což je, jak jsem si všiml, u hororu dost podstatné. Prakticky po celý film jsem nedýchal, užíval si skvělou kameru neustále zoomující Elizabeth Olsen do tváře (parádní herectví btw) či na ehm.. dvojici různých ehm... míst. Ale díky absenci střihu jsem měl neobvyklý pocit, že tam opravdu jsem a film tak trochu funguje na bázi pouťového domu hrůzy. Příběh to moc nemá, scény jsou pomalé a strach budující a cílem je prostě vyděsit, což se filmu daří skoro až do konce. V závěru atmosféra trochu opadne, ale -MOŽNÝ DROBNÝ SPOILER- závěrečné rozuzlení, ač v rámci hororů poměrné klasické klišé, jsem fakt nečekal.

3* hlavně kvůli slabší hororové atmosféře. Samotná Mama je dost drsný bubák (ne nepřipomínající Polednici), ale čím více se objevuje, tím méně jsem z ní měl strach a závěr je jedno velké CGI, kde se strach vytratí úplně a místo toho film dostává lehce poetický pohádkový konec, což však spíše beru jako plus, protože je to v rámci duchařského hororového subžánru něco nového.

Ve výsledku se nová Godzilla od té z roku 1998 ani moc neliší. Pobavilo mě občasné využívání klišé scén (utíkající pes, zoomující pohled na nevěřícně zírajícího černocha, záběry z vnitřku přízemních pater budov na obří tlapy,...), ale zároveň překvapila úvodní mystery část, která možná očekávaný masakr zbytečně oddaluje, ale působila na mě napínavěji, než zbytek filmu, který se už veze na tradiční vlně neutuchající řežby. Herecky se nejvíce projevil Bryan Cranston, zbytek obsazení nemá moc co hrát (ok, Elizabeth Olsen umí rajcovně řvát), bodejť by ne, když hlavní hvězdou večera je samotná Godzilla. Palec nahoru za skvělý soundtrack, který se nese v duchu starých filmů. Minimum moderních prvku, ale hodně epická orchestriální hudba.

Na svou dobu opravdu kvalitně napsaný a zahraný seriál a je škoda, že se dočkal pouhopouhých devatenácti epizod. Obzvlášť když si představím, jaké hovadiny se v 90. letech točily a a měly desítky až stovky dílů. Občas trochu americké (=nereálné) a typicky moralizující (křesťanská propaganda ve vánoční epizodě byla strašná, do tohohle seriálu bych fakt nadpřirozeno netahal), ale jinak je to moc příjemný seriál s poměrně širokým žánrovým rozpětím - pořád je to sice rodinné drama, ale tu a tam tu máme čistě komediální díly a občas se nebojí tvůrci řádně přitlačit na pilu. Nejoblíbenější postava? Brian Krakow samozřejmě.

-Okay Hazel Grace? -Okay. Jakmile film začal doslovnými citacemi z knihy, v mžiku jsem věděl, že tohle se mi bude líbit. Ačkoli předloha není po literární stránce určitě žádné veledílo, je to kniha plná citu a takhle (asi) umně sepsané myšlenkové pochody šestnáctileté holky bych rozhodně od třicetiletého Johna Greena, původně youtube vloggera, rozhodně nečekal. A film se naštěstí knižní předlohy drží zuby nehty, takže to dobré na knize najdeme i ve filmu - mix humorně sarkastických dialogů a kapesníčkového dojímání. K tomu výborné herecké výkony hlavní dvojice a sympatický výběr hudby. Pár drobných úprav by se našlo, zejména v druhé polovině, kdy film ohledně umírání ani zdaleka netlačí tak na pilu, jako předloha, a pár věcí ulehčuje, ale ve výsledku to vůbec nevadí. Slabším povahám slzné kanálky film potrápí i tak dost. The Fault in Our Stars je lidský příběh o touze žít a snaze prožít i ten krátký čas naplno a takové filmy mají u mě tu maximální možnou hodnotu. That's the thing about pain. It demands to be felt.

Tak trochu podivný seriál stavící na absurdním, ale ve své podstatě rozhodně ne hloupém humoru. Je bizardní, je sexistický, občas trochu nechutný, ale často hodně vtipný. Jason Gann jako chlápek v kostýmu psa se silně australským akcentem nemá chybu a jeho hlášky pronášené často s vážnou tváří baví stejně jako sebedestruktivní Ryan, který Wilfreda celé dny hlídá. Samotný seriál ale rozhodně není jen komedie, děj se postupně vyvíjí a záhada se vyjasňuje. Nechybí ani romantická zápletka v podobě Wilfredovy paničky Jenny. Po zhlédnutí všech 4. sérií musím konstatovat, že to rozhodně není seriál po každého a upřímně mě rozuzlení trochu zklamalo. A to jak ze strany Wilfreda, tak ze strany Jenny - myšlenka pěkná, ale něco finálovému dílu chybělo. Navzdory tomu jsem se seriálem spokojen. Jak se říká: důležitější je cesta než-li cíl a to u Wilfreda platí dvojnásobně.

Filmu podráží nohy přílišná utahanost a podivné chování prakticky všech postav. A chaotický a ne moc zábavně napsaný scénář tomu moc nepomáhá. S takhle nabouchaným obsazením (a výbornými hereckými výkony) jsem čekal rozhodně něco víc, než jen fádní variaci na Vlka z Wallstreet. Pokud bych měl pro American Hustle přiřadit jedno synonymum, tak by to bylo: nevýraznost.

Vůbec ne špatné malé scifi, místy až s příměsí hororu. To, že scénáristé s divákem vyjebávají (a tak to mám rád), se dá odhadnout vcelku brzo. Indicie jsou předkládány dost důrazně a díky tomu jsem věděl, že na nějaký zvrat dojde, ovšem pointu samotnou jsem z nich neposkládal, takže jsem byl ve výsledku vcelku překvapený. Atmosféru to má, Anna je zahrána skvěle, detektiv na mě působil trochu nevýrazně, ale nemůžu říct, že by něco kazil.