Lukoboss

Obvykle hodnotím seriály po jednotlivých sériích, tady ale udělám malou výjimku, těch dílů není dohromady moc, tak jsem to sfouknul celkem rychle. A jak to tady tak pozoruju, hodně zdejších komentářů a hodnocení je uděleno po první sérii, což trochu zkresluje celkový procenta. První série je totiž opravdu na pět hvězd, takhle psychologicky rozebranou kriminálku člověk jen tak nevidí, nebývá to úplně zvykem. Obě hlavní role jsou perfektní, sedí jim to - G. Anderson má takovej ten nešťastně vážnej výraz, kterej občas doplní chladným úsměvem s mírným projevem lítosti, až z toho mrazí. Podobně J. Dornan jakožto určitej sympaťák, kterej emoce moc najevo nedá, ale když jde do tuhýho, má v očích zlo, který se hodlá šířit. Tady je všechno naprosto v pořádku, prostředí Severního Irska to všechno jenom podtrhuje, podobně jako soundtrack. Problém nastává od série druhé, kde přechází do popředí vztahový problémy, feminismus, snaha přes krimi zápletku ukázat, že muži mají zájem vést, ovládat, páchat zlo, zatímco ženy jsou ty zranitelný, lepší, čistější duše (hlavní záporák tak manipuluje ve svůj prospěch napříč generacema - dcera, zamilovaná puboška i dospělý ženský včetně obětí). Já se ale chci dívat na thriller o masovým vrahovi, ne na tohle. Navíc přichází určitý "náhody", hlouposti, naprosto nepochopitelný chování některých postav a začíná to celý rychle upadat. Až mně to vlastně bylo líto. A v tomhle duchu pak probíhá i série poslední (třetí), naštěstí tvůrci pochopili, že to budou muset ukončit, protože jinak by to byl naprostej průser. Škoda, obrovská škoda, tahle Dexterem inspirovaná podívaná měla našlápnuto mezi super seriály, sama se ale nakonec shodila mezi ty průměrnější.

Nedělám to běžně, ale tady to střelím z první... Náhodou jsem přepl v TV na Novu a byl vržen do průběhu tohoto příšernýho počinu. Viděl jsem z toho cca 4-5 minut a takovej amatérismus, neherecký výkony, lacině působící vizuál... tak to se jen tak nevidí. Víc tomu věnovat nehodlám! Ani času, ani slov...

Nevýrazná záležitost, která může překvapit hereckým obsazením, ale nic víc. Chvílema to bavilo, po čase to ale začne být nuda, dneska můžu říct, že už z toho nic nemám, nic neutkvělo, celkem nuda. A asi je to škoda, člověk by z něčeho takovýho rád vymámil víc, no nedá se nic dělat a je to další film, kterje si nejspíš nezaslouží víc pozornosti. Může to být škoda, ale je to tak...

Metaloví dědci se po 20 letech (ano, po DVACETI letech!) rozhodli natočit symfonický "pokračování" a já se opět klaním, protože to tzv. nemá chybu. Jo, můžeme být puntičkáři a hledat v tom nějaký srance, ale kurva... Jak je to natočený, o tom se vůbec nehodlám bavit - záběry s druhým plánem promyšlený, střih, použití "picture in picture", aby divák o něco nepřišel, absolutní profi záležitost! A teprve teď přichází to gros (čti gró). Je to naprostej svátek hudby, óda, prostě jedna velká láska k umění, tónům, nástrojům, radost z hraní, radost z každýho refrénu, kterej zpívá celá hala. Měl jsem mrazení v zádech, ta komunikace očima mezi J. Hetfieldem a dirigentem E. Outwaterem byla skvělá (bohužel M. Kamen se toho nedožil), v každým pohybu a v každým úsměvu je vidět to nadšení, pohledy plný obdivu je vidět z obou stran, vynikající moment je při For Whom The Bell Tolls, kdy hned na úvod James pozoruje xylofonisty, jak jedou těma paličkama, aby si s nima následně ťuknul pěstí na znamení obrovskýho respektu. Takových momentů je tam víc a je vidět, že každej neskutečně bavil, stejně jako se členové orchestru byli schopní odvázat a užít si tu atmosféru. Tady doporučuju rozhovor s panem dirigentem, dle jeho slov prozatímní vrchol kariéry po všech směrech a já to naprosto chápu! Navíc v průběhu koncertu narazíme na vzácný momenty (kromě nostalgie odkazující na starý dobrý S&M) - songy, který úplně běžně Metallica nehraje naživo (The Call of Kthulu, No Leaf Clover...), James bez kytary zpívající jen s orchestrem, basový sólo C. Burtona zahraný na kontrabas, All Within My Hands hraný akusticky a dokonce i ten Lars to zahrál slušně. Dvě a půl hodiny jedné výborné podívané, nekolikrát jsem měl slzy v očích. Sorry, ale ať si říká, kdo chce, co chce, nicméně takhle to má vypadat!

Už dlouho jsem neviděl tak civilní drama, který je sice pořádně dlouhý, ale nenudí a má co říct. Film o lásce, bolesti, kruté pravdě i přetvářce a milosrdné lži, navíc natočenej v prostředí nádherné Marseille. Role víceméně sedí všem a snad nejvíc zaujme malinká L. Siauvaud alias Maya, která nejenom, že je nádherná, ale především je tak bezprostřední a přirozená (a to tam těch scén má opravdu hodně!), že jsem nestačil zírat. A taky oceňuju, že USA konečně natočilo film bez nějakých meetoo, gender a dalších sraček! S tím se tady divák v podstatě nesetká... no hurá! Pro mě veliký filmový překvapení v tom nejlepším slova smyslu. P.S.: "Life is brutal."

Film má několik opravdu zásadních úskalí, který ho neskutečně sráží na kolena. Bohužel se za mě už casting nepovedl, protože hlavní dvojice je sice sympatická, ale do svých rolí se nehodí. J. Momoa je "válečnickej typ", však ho taky tak známe, tady to není ono, a přestože je to chlap  jak hora, když dá někomu ve filmu pecku do xichtu, s tím druhým to skoro nehne - fakt komedie. Jeho filmová dcera I. Merced je zase tak moc "sweet girl" (takovej ten holčičkovskej typ ála A. Vikander), že jí následně nějaký bitky a pomstychtivost nebudete věřit ani trochu. Pak nechápu, jak scénář mohli psát tři lidi, je to tak děravý, nelogický a přitažený za vlasy, že víc to ani snad nešlo (během pár sekund a jednoho střihu např. zmizí cestující v metru, fakt nekecám, z ničeho nic je úplně prázdnej vagón!) a hlavní zvrat, kterej by měl přinést wow efekt, spíš způsobil, že jsem řekl "ježiši, jenom to ne!". Hlavní záporák je pak klasicky nesmrtelnej a nezranitelnej. No stačí... znovu bych se na to nepodíval.

Hlavní dvojice je sympatická, oba jsou pohlední, dobře se na to dívá, celkově vizuál je na filmu za mě úplně to nejlepší, líbí se mně myšlenka stoupající hladiny, odrazy neonů na vodní hladině, hra se světlem, to se fakt povedlo. Ale jinak mě to po čase přestalo bavit a trochu i zajímat, chvílema se to motá až moc a čeho je moc, toho je příliš. Zvratů je postupně taky víc a víc a hlubokej hlas H. Jackmana se postupně stane trochu monotónním (tady mně v hlavě bleskla asociace s hlasem vypravěče jakožto hlavního hrdiny hry Max Payne!) a v závěru filmu tak přišlo celkem zklamání. Na prvotinu paní scénáristky a režisérky to není špatný, ale čekal jsem trochu víc. Škoda...

Já vlastně nerozumím tomu, proč takoví herci vůbec lezou do něčeho takovýho. Možná nějaká první třetina scénáře je slušná, tam sledujeme temnej krimi thriller, kterej sice není nějak nadstandardní, ale rozhodně to není průser. Pak se to ale zvrhne v tak absurdní psycho, že jsem si nebyl jistej, jestli jsem nezapomněl na nějaký prášky já, narozdíl od hlavního hrdiny. A v závěru je pak tolik twistů, že už by možná mohlo vzniknout tornádo, tady se pan scénárista s paní režisérkou rozvášnili natolik, až jsem nestačil zírat. Stane se z toho fraška, film má dost chyb a děr ve scénáři a to prostě nejde hodnotit dobře.

Beckett je sice poctivá filmařina jako ze staré školy, žádný efekty, naopak spousta záběrů a hra s obrazem, ale tam to všechno končí. J. D. Washington kvalit svýho otce nedosahuje (aspoň zatím), A. Vikander je tady naprosto zbytečná (nechápu, asi chtěli mít jen jméno na plakátu), příběh je ze začátku zajímavej (daří se držet paranoiu v divákovi, navíc s podporou soundtracku), ale časem se z toho stane pitomost, kde nestačí přivřít oko. Opravdovým vrcholem stupidity jinak vcelku realistickýho snímku je skok z garáží na auto, to se někdo asi úplně posral. Achjo a tak slibně to vypadalo.

Hrozně moc se to snaží být Dannyho parťákama nebo nějakou pohodovou podívanou od G. Ritchieho, to všechno je na tom vidět. Ale je to jenom snaha, a to je málo. Nefunguje to, vtipy jsou nucený, na sílu, celý je to takový umělý a neupřímný, pár odkazů sice potěší (při detailním záběru na Martini s olivou přesně víte, kdo si to pití objednal), ale je to zoufale málo. Nechybí ani korektně vybraná partička, aby se náhodou někdo neurazil, a taky musí přijít hláška "Nesnáším chlapy!", aby bylo zcela jasný, že to frčí na moderní vlně. Co jsem se díval, tak R. Harlin natočil poslední dobrej film v první polovině devadesátek... A asi to tak i zůstane.