Sarkastic

„Teď je to jako když střelí!“ Tak tady mi to s očekáváním hrubě nevyšlo. Čekal jsem komedii ve stylu předchozích 2 snímků V + W. A protože ty jsem bral za „rozehřívací“, od Hej-rup! (navíc s dosazením Friče na místo Honzla) bych už čekal kopec zábavy…a na ten nedošlo. Až zoufale dlouho jsem čekal, kdy se poprvé od srdce zasměju. Postupně se mi podařilo najít i něco zábavného, ale především z filmu byla cítit satira, místy docela hořká. A ten silný sociální (až levicový) podtón by snad i mohl být bohulibý, ale min. z dnešního pohledu „smrdí“ něčím jiným...Až se mi zastesklo po triviálních zápletkách z předchozích 2 filmů. A hlavně mi chybělo víc nádherných dialogů a hrátek s češtinou, které zde sice byly, ale v podstatně menší míře. Takže některé repliky, všechny ty „plotostřižny“, „máslostroje“ a originální žehlení kalhot byly fajn, ale znovu to na 4* stačit nebude, dokonce k nim chybí víc než v minulých případech. Škoda, snad příště. „Jé, pane továrníku, vy jste se změnil!“ - „Já teď chodím ve sportovním, víte? To se moc nosí teďka.“

„V životě jsem se naučil jednu věc. Ticho si nekoupíte. Musíte ho najít.“ Lauře končí letní prázdniny a příliš se zatím nepobavila. Rande s hezounkem Egertem nepatřilo k těm nejpovedenějším (večeře, samozřejmě velmi romantická a ani trochu organizovaná, byla groteskní…stejně jako neméně úsměvně-trapná snídaně ke konci) a flákání se s ostatními vrstevníky ji také moc nebere. Pak ovšem kamarádka Merit přijde s nápadem na výlet do přírody…Líbilo se mi, že film působí přirozeně. Přes Lauřin počáteční odstup k praštěnému průvodci přes nalezení zalíbení v člověku, se kterým se cítí dobře, až po samotnou mladickou zamilovanost. Ostatně, společný hezký a nezapomenutelný zážitek nemusí být vždy (jen) o sexu…Lehce romantický a občas i zábavný „feel-good movie“ s pohodovou atmosférou, krásnou kamerou, fajn hudbou (avšak místy nepříliš kvalitním venkovním zvukem), vůní tabáku a láskou k přírodě….nic víc, ale ani míň. Objektivně možná nic světoborného, ovšem velmi příjemného, a proto posílám slušné 4* směr Estonsko.

„Bejby…“ - „Bejby? Naposled jsi mi tak řekl v roce 2010. A tos chtěl Mercedes. Co chceš teď, příživníku?!“ Pokud radši zůstáváte v kanceláři po pracovní době a preferujete „paření“ hry na PC spolu s osamělým onanováním nad fotografií ženy svého kolegy před odchodem domů za mladou manželkou, je zřejmě něco špatně. Dobrým nápadem ale není ani dorazit dřív s kytkou ukradenou přímo z hrobu, člověk může naštvat Boha (Šivu?) a dozvědět se něco, co ho vyprovokuje k poněkud nestandardnímu činu…Tak jsem dal po delší době šanci indickému filmu a znovu to byla ehm, netradiční podívaná. Blackmail je střelená, černá komedie, které má celou řadu originálních scén a šílených postav, spoustu toaletního papíru, vtípků dobrých i slabších (až trapných), přepálenou stopáž, trochu únavné opakování „šablony“ vydírání, úsměvně plynulé přecházení z hindštiny do angličtiny, nějaké ty mrtvoly a povedený konec, který ukáže, co v kom doopravdy dřímá. Nevyrovnanost snímku sice trochu ubližuje, ale bavil jsem se natolik, že nepůjdu pod 4*.

(Viděny všechny díly) „Proč jsi tak sarkastický?“ - „Protože pak nemám potřebu zabíjet lidi, včetně sebe.“ Tony je osina v zadku, brutálně upřímná a odporná k okolí. Důvod? Tu, kvůli které rád žil, už ztratil, takže trpí a dává to sežrat ostatním. Díky své „superschopnosti“ si totiž dělá, co chce. Dochází k „empatickému“ psychologovi, šikanuje pošťáka, navštěvuje otce, co „netuší“, má zvláštní úkoly pro prosti…sexuální pracovnici (!), štve kolegy, pohrdá svou prací (vede hraní na flétny společně s pudingy), drogy mu „dealuje“ bezdomovec, chodí venčit psa a pouští si vzkazy zesnulé ženy. První řada funguje takřka dokonale, druhá už je o něco slabší, u třetí jde cítit, že se Tony a ostatní loučí (ku prospěchu seriálu, další natahování by už bylo moc). Humorné situace si seriál ponechal, jen přibylo těch vážnějších a sentimentu. Celkově to vidím na ještě slabších 5*. „Co byste poradila ostatním, aby měli tak dlouhý život?“ - „Nechtějte to! Je to na hovno. Bolí už jen být naživu. Můj typický měsíc? První týden mám sračku. A další tři týdny? Nevyseru se vůbec!“

„Tak abyste věděla, já s ním promluvím, a kdyby mě i 10x vyhodil…“ - „To je docela možné, co potom?“ - „No, já ještě nevím…tak bych vás třeba unes.“ - „Jé, vy byste mě unes?“ - „No ovšem, kolik vážíte?“ Pavel Haken je boháč, který díky falešným telefonátům prchá ze spárů slečen, nutí matce šlehačku, hraje sám se sebou šachy, vášnivě chytá ryb…u, pěstuje si směšný knír a nabízí ženám různé věci …třeba bobkový list! Haas je tu perfektní. Má navíc dobré spoluhráče, ať už věrného Trégla, noblesní Šlemrovou („Václave, odkliďte tady to smetí.“), prostořekého Neumanna…či chvílemi i zábavnou Ferbasovou (silnější momenty převládají). A nevím, co je ještě práce Scheinpflugové a naopak už Cikána s Haasem, ale ty vtipné, hravé dialogy je radost poslouchat. Škoda, že tempo kolísá a ke konci filmu trochu dochází dech. Přesto spokojenost a solidní 4* navrch. „Já to vemu rovnou od elektriky, doprava, doleva, rovně a už sem tady.“ - „A jako vždycky o půl hodiny později!“ - „Jako vždycky prosím ne…byly doby, že sem chodila až i o hodinu.“

„Klid, to je moje tělo. Já znám svý tělo, já ho poslouchám. A vím, kdy mám ubrat, a kdy můžu zase přidat.“ Tak to Roman trochu neodhadl…Dokonce jsem se i zasmál (bavila mě třeba představa, jak by asi různé ženy reagovaly na to, že mají spát v kyslíkovém stanu či odlepování chladící náplasti s prostřihem na vařící se vejce)…ale to jen zpočátku. Pak mě smích přešel a dostavila se čistá deprese. Domestik je dost nedivácký (není určen širšímu publiku) a nebude vám u něj zřejmě moc dobře (i fyzicky). Nabízí střet 2 posedlostí, z nichž sice 1 zdánlivě převládá (i sobeckostí) a jeví se jako nebezpečnější, ale v konečném důsledku jsou zničující obě. A postupný rozpad vztahu doprovází změna postav v trosky, přičemž se z filmu stává solidní psycho. Domestik se na české poměry dost vymyká, ať už způsobem natáčení, tématem či technickou stránkou (u té dominuje hlavně perfektní, Lvem oceněný zvuk) a jako takový se těžko hodnotí. Sledovat ho je náročné, místy až nepříjemné, ale zároveň i zajímavé a něčím fascinující. Za mě slušné 4*.

„Proč nejdete domů, Juane? Vašemu synovi se vede dobře. Jestli se něco změní, zavoláme vám na mobil. Tady nic nezmůžete.“ - „Díky. Vy máte děti?“ - „Ano.“ - „Pak víte, že je to nemožné…nic nedělat.“ A pan doktor se brzy dostane do situace, kdy může také jen nečinně, bezmocně čekat. Usmyslí si však, že zjistí, co se stalo, a pomstí svého syna. Vezme spravedlnost do svých rukou navzdory tomu, že je to jen obyčejný, stárnoucí muž, který se i bojí a není to „taťka-bývalý agent“ ve stylu Neesona (spíš naopak). Udělá řadu rozhodnutí, které je možná těžké přijmout, natož snad schválit, ale divák ho instinktivně chápe. Jenže pravda je drsnější, než by se kdy nadál…Tu hijo je sice pomalu plynoucí drama, má ovšem své napínavé momenty, divák sympatizuje s hlavním hrdinou (výborný José Coronado), dočká se řady silných scén (asi nejvíc se mi líbil střet otců) a nechybí i potvrzení známého faktu, že rodiče své děti často vůbec neznají. Trochu mě zklamal jen konec (to, že byl useknutý, moc nepřidalo), celkově dávám silné 4*.

„Čumáčku, nechceš zahřát?“ - „Je to policajt!“ - „No a? Těm je taky zima, ne?“ Pravda, i když pro poznamenané navrátilce z I. světové války nemusí být zima největším problémem…Důvod, proč seriál oslovuje širší publikum (tedy i ty, které doba, ve které se odehrává, až tolik nezajímá), je ten, že jde pořád o kvalitní krimi s působivou atmosférou a skvěle napsanými postavami (+ výborným dávkováním informací), z nichž každá má nějaké tajemství. A pak je tu samozřejmě ten historický podtext (kvůli němu jsem ostatně seriál začal sledovat), který má velký (a zatím jen pozvolna využívaný) potenciál do dalších řad/epizod (vždyť třeba i na „hnědokošiláče“ dojde docela pozdě). A dle očekávání se projevuje i velkorysý rozpočet, díky výpravě, exteriérům, interiérům, kostýmům, rekvizitám apod. na vás doba dýchá z každého záběru. Po 3 sériích, kdy mi ani trochu úsměvné „psychologicko-okultní“ praktiky nevadily, a jako jediný nedostatek tak doposud vidím „hollywoodštější“ finále 2. řady (podvodní pasáž, hrátky s vlakem), zůstávám na slabších 5*.

„Ty jsi na tom krásně. Ženu nemáš, starosti nemáš, nic nemáš…to se máš.“ Zas tak moc se Tonda nemá, kvůli nalezenému šperku, který náhodou získá, po něm jdou zloději i policie. Naštěstí na to není sám, pomáhá mu totiž nešťastný kamarád…Jestli mě něco překvapilo (a ne zrovna pozitivně), tak to, že je snímek dokonce ještě o něco méně „zvukovější“ než o rok starší Pudr a benzin (vždyť i první slovo zazní až po cca 7 minutách). A až na pár výjimek (např. „nenápadný“ Tonda či válka v muzeu) platí, že pokud se na plátně odehrává jen „němá groteska“ s hudbou, je to celkem nuda („vedou“ vodní peripetie). A to je škoda. Jakmile totiž dojde na mluvené slovo, V+ W válí. Pobaví i prohlídka rodinného zvěřince, skupinová exkurze či Život je jen náhoda v podání Vítové a Hermanové, ale pořád to ještě na 4* není. „Haló pane, s tím šperkem se to má následujícně, a totiž takto a totiž, že nebude-li mně okamžitě vydán, budu nucen použíti své pravé končetiny tím způsobem, že zatnu ji v pěst, povedu ránu směrem na vaši ctěnou sanici.“

Úvod mě příliš nezaujal. S výjimkou Anny totiž nebylo s kým sympatizovat, neb všechny postavy byly něčím divné a nepříjemné. Otec alkoholik a děvkař, „milující“, zahořklá matka, adoptovaná, hluchoněmá pánbíčkářka…všechny ovšem strčil do kapsy úchylný šmírák Anestis, který neměl do čeho píchnout (doslova?) a podněcován hloupým kamarádem stalkoval všechny ženy v okolí (jakože na takhle slizkou a odpudivou postavu člověk nenarazí každý den…postupně mě však začal bavit). A díky pečlivě budované výborné atmosféře (plné dusna, napětí a předzvěsti něčeho zlověstného), mě film do sebe vtáhnul, zvlášť od naturalistické pasáže ve stodole (výrazná, značně zneklidňující a často i disharmonická hudba na tom také měla svůj podíl). Dále jsem si užil „chutnou“ večeři (je libo ryba?), napjaté setkání v poli a dobře vygradovaný konec s tancem, kdy čekáte, zda viníkovi rupnou nervy. Černé svědomí totiž vyvolává strach (příznačný název filmu), který už nemusí zmizet, protože prozrazení visí ve vzduchu…Za mě solidní 4*.