Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (3 920)

plakát

Zkrocení zlé ženy (1967) 

Já a Shakespearovské adaptace nejsme kamarádi, spíše smrtelní nepřátelé, takže jsem čekal další přeceňovanou nudu, ale světe div se, bylo to skvělé! Zeffirelli první pochopil, že Shakespeare neznamená divadelní, utahaná, kulisová a oddeklamovaná nuda. Naopak - film má krásnou výpravu, kulisy, kostýmy, davové scény a přes archaické texty neskutečnou šťávu a drajv. Možná i proto, že se jedná o komedii a ne o drama ale i tak je radost na to pohledět a zábavné sledovat. A příběh? Je tu naprosto zběsilá, emancipovaná feministicka, zlostná a krutá a tu si rozhodne vzít a zkrotit hrubián, hulvát a šovinista každým coulem. Je to přestřelené asi o 200% - námluvy připomínají lov, svatba je katastrofa, cesta domů a společné bydlení horor, až si člověk říká, že je to jen jako a hrdina na konci uhne a nějak se to znormalizuje. A ono ne, naopak konec je takový, že sem se jako chlap i styděl :D Burton a Taylorová naprosto fantastický, ve vedlejší roli začínající Michael York a pokud dalšího Zeffirelliho adaptace budou podobné, tak se i docela těším. Historický film roku 1967.

plakát

Marat - Sade (1967) 

No byl jsem přesvědčen před shlédnutím o odpadu - film o divadelní hře pořádané blázny v roce 1808 o postavě revolucionáře Marata, o kterém jsem v životě neslyšel? Zkrátka něco, co mě mělo dokonale otrávit. ale kupodivu ne. Film je sice šílené divadlo, myšlenky jsou složité a opakující se, občas koukáte kdy to skončí a ke konci to šílenství přeroste snesitelné meze.  Na druhou stranu blázni jsou úchvatní a natolik se vžívají do hry, že odléhají svým psychózám, De Sade se cynicky vysmívá nesmyslné revoluci občas kritika zasáhne "současnost" a zasahuje cenzor a finální provolávání slávy Napoleonovi je parádní ironie. Zkrátka art, který bych asi nedoporučil a dávám neutrální 3*, ale mělo to něco do sebe.

plakát

Daleko od hlučícího davu (1967) 

Jestli nějaký žánr nesnáším, tak jsou tyhle rádoby historické červené knihovny alias adaptace "klasických" románů. Anglie 19. století, dámy štěbetají, pánové se jim dvoří a je to všechno povrchní, kýčovité a bez jediné reálné emoce. Přidejte k tomu sice známé, ale nijak skvělé herce, neúnosné natahování filmu nekonečnými bály, cirkusy, zábavami a zpíváním a nijaké postavy. Hrdinka si vybírá ze tří mužů, jejichž charakterizace je "krásný ale zlý"; "bohatý ale starý"; "hodný ale chudý". Schlesinger to navíc celé natáhl na nesnesitelné tři hodiny; přičemž to podstatné se stane během posledních 10 minut. Hvězdičky za krásnou Christie, krásnou přírodu, ovečky a venkovskou atmosféru, jinak nic pro mě.

plakát

Camelot (1967) 

Podle počtu hodnocení zapomenutý film, který bych nestahoval, nevyhrát tři Oskary. Tříhodinový muzikál o Artušovi je minutáží opravdu pekelný, dvakrát jsem u toho usnul. Není to při tom úplně špatné, jen podivně rozhárané. Camelot je chvílemi muzikál s klasickými písničkami (ale žádným "hitem"), chvílemi pohádkou (začátek v zasněženém lese), chvílemi divadelní hrou plnou přehrávaných monologů (hlavně Harris, částečně Nero), tak trošku historický film (civilizace vs. středověké barbarství) a kdyby nechyběla kouzla, bylo by to i fantasy. Občas pěkná výprava a kostýmy (pasování Lancelota) se střídá s divadelní scénou, kromě konce tu není moc akce. A jsou v něm střípky z budoucího Excalibru (Mordred), Prvního rytíře (milostný trojuhelník). A světe div se, je to prakticky sequel animáku Meč v kameni, Artuš vzpomíná na všechny důležité scény a dokonce se ze začátku chová jako podobný trouba. Hlavně je to romanťárna, milostný trojúhelník, kde si Artuš veme Guinevru a sblíží se s Lancelotem a ti se mu začnou scházet za zády. Nemá to žádné řešení a konec po 3 hodinách ani s žádným řešením nepřijde. Osobně po vlastních zkušenostech byl nebyl tak shovívavý když by mě nejlepší kamarád začal chodit za láskou a dělali ze mě blbce, ale tak je to film. A ještě osobní postřeh - ani Harris ani Nero se mi na své role nehodí a Redgrave nebyla žádná krasavice aby se kvůli ní vše pokazilo. 3* si to ale i přes výtky zaslouží.

plakát

Tucet špinavců (1967) 

Obrovská válečná klasika, která běžela asi 100* v televizi, ale do dnešního dne mě vždycky unikala. Byl jsem zvědavej jaký to bude no a Tucet špinavců je kupodivu klasický výcvikový armádní film, možná první který dal vzniknout spoustě klišé. Tak tu máme majora ostrého jako břitva, který je trnem v oku velení včetně nenáviděného konkurenta a který dostane za úkol z odsouzených kriminálníků vytvořit jednotku pro sebevražednou misi - zlikvidovat před Dnem D špičku německé generality na jednom zámečku. Kriminálníci jsou zloději, rváři, gauneři, "nespravedlivě odsouzení a jeden psychopatický vrah. Nikdo nespolupracuje, ale postupně se z nich stává tým, který s lehkostí několikrát zesměšní soupeře a i majorův vztah k nim se mění. Je to i přes stopáž svižné, vtipné, závěrečná akce je fantastická a ti herci! Mezi špinavci najdeme Savalase, Bronsona, Cassavetese, Sutherlanda, z generality to jistí Borgnine, Kennedy či Ryan a v hlavní roli úžasný Marvin. Bylo by to na 5* kdyby... SPOILER. Moralistický scénář nadiktoval, že kriminálníci nesmí přežít a tak se dokonalá akce mění v chaos, kde z naprosto nepravděpodobných míst vyskakují skopčáci a každej někoho oddělá... až z dvanáctky přežije jediný muž! S takovými konci můžou jít tvůrci do prdele, to prostě nesnáším a za tyhle zbytečné a odfláknuté úmrtí hvězdička dolů. I tak válečný film roku 1967.

plakát

Tobruk (1967) 

O válce v Africe a Tobruku už jsem pár filmů viděl, ale tenhle měl zatím největší drajv. Skupina Britů spolu s německými Židy se vydává na pochod pouští k Tobruku, aby vyhodila palivové sklady do vzduchu a zastavila postup Rommelových jednotek. Jejich plán je hrát si na německou kolonu se zajatci a zkoordinovat útok s pomocí námořních a leteckých sil. Je tu velitel židovských jednotek, který myslí na budoucnost a Izraelský stát, britský velitel který Židům zrovna nevěří a také expert na poušť co se do hrdinství moc nehrne. Cestou se neustále něco děje - němečtí špioni, minové pole, agilní britský letec či "přátelské" jednotky Němců, Italů či Arabů. Navíc v jednotce je zrádce. Pravá zábava ale vypukne v Tobruku, kde přichází strhující akce plná tanků, děl, brutálních obětí a také finální ohnivé peklo. Zajímavé postavy, vynikající rozmanitá akce a důležitý cíl na konci. Suma sumárum solidní válečňák na 4*.

plakát

Dlouhý souboj (1967) 

Čekal jsem něco více historického či válečného, tohle je spíše takový šestákový dobrodružňák, něco jako Sandokan z 60. let. Odehrává se to sice v 20. století v Indii, ale to jediné moderní je občasný automobil, jinak by to mohlo klidně být o 100 let dříve. Náčelník indického kmene Sultán chce své lidi vyvést na svobodu, je ušlechtilý a nechce zabíjet, ale musí. Proti němu stojí britský policista, který čelí nedůvěře vlastních lidí, má pro indy slabost a radši by byl antropologem než policistou, ale musí za ním. Krásné lokace, kostýmy i výprava, krásné ženy, slušní Brynner i Howard a pár výborných akčních scén, zejména přepadení vlaku či finální bitva u skal. A přesto mě to tak nějak nechalo chladným, ani nevím proč. 3*.

plakát

Krvavá pláž (1967) 

Tradiční válečný film - skupina vojáků obsazuje za druhé světové války ostrůvek uprostřed ničeho plný Japonců. Vylodění a dobývání pláže je naprosto parádní, plné akce a docela naturalistických scén a zhruba do půlky to má spád. Pak to bohužel začne umírat - režisér začne ukojovat své artové touhy a to formou fotografických flashbacků do minulosti postav, akce ustoupí dialogům a nakonec to skončí tak nějak nijak, ani nevíme jestli ten ostrůvek dobyli nebo ne. Mám radši válečné filmy ve kterých o něco podstatného jde, nebo jsou v něm aspoň silné postavy. Naopak nemám rád nastavování akce dokumentárními záběry a to že na konci musí někdo sympatický umřít - oboje je ve starých válečných filmech klasika. 3* především za tu první půlku.

plakát

Jak jsem vyhrál válku (1967) odpad!

Knížku jsem nečetl, ale co se týče filmu už dlouho jsem neviděl tak strašlivou sračku. Mimoňské dialogy, které nedávají naprosto žádný smysl, mimoňské scény k tomu, promluvy na kameru, oživování nabarvených mrtvol, dokumentární prostřihy a skákání v ději sem a tam. I když v ději... děj neexistuje, to je jen změť nesmyslných scén a rozhovorů. Už dlouho jsem neměl takovou chuť film vypnout v půlce, nebo ho aspoň pohnat rychloběhem. Nechápu co tam dělal Lennon, nechápu na čem štáb frčel a že to natočil jindy celkem slušný Lester. Je čas oprášit odpad.

plakát

Noc generálů (1967) 

Na tohle jsem se těšil - thriler z války z prostředí německé generality, navíc hvězdně obsazený, to vypadalo super. A tak tu máme majora Graua (překvapivý Sharif), který vyšetřuje ve Varšavě a později Paříži vraždy dvou prostitutek, přičemž v Paříži mu pomáhá místní inspektor (Noiret). Podezřelý jeden z trojice generálů (Gray, Pleasance, O´Toole), kteří mají vlastní starosti a majora k sobě ani nepustí. Bohužel to funguje tak napůl. O´Toole jako modrooký blonďák s pychopatickým pohledem je nácek jak když vyšije, bohužel díky tomu je Vám od začátku jasné, kdo je vrah, zvlášť když z gustem čistí domy ve Varšavě pomocí plamenometů a tanků. Režisér navíc zapomíná na pátrání, vyšetřovatel nemá prostor (a konec jeho pátrání je vysloveně antiklimatický). Místo toho je tu mladá romance, podivné skoky do budoucnosti a ještě i oerace Valkýra. Dobře zahrané s některými dobrými scénami, ale příšerně dlouhé, roztahané do všech stran a místy i dost nudné.