Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (3 920)

plakát

Poslední údolí (1971) 

Málokdy dávám těmto menším, neznámým filmům 5*, ale tenhle si ho zaslouží. Naprosto realistická ukázka temného "středověku" se vším co k němu patří. Je třicetiletá válka a banda žoldáků tvořená katolíky, protestanty i prostými zabijáky, vedená cynickým Kapitánem objeví zapomenutou vesničku v údolí, ale potulný učitel Vogel, který protlouká se jak umí je přesvědčí, aby se tu na zimu usadili. Výměnou za jídlo a ženské poskytnou vesnici ochranu a začíná nesnadné soužití. Nechybí tu nic - řádí tu mor, upalují se tu čarodějnice, je tu náboženský fantastismus a lidský život tu nemá žádnou cenu, ten ženský už vůbec ne. Starosta je pragmatický zbabělý hajzlík, učitel utíkající idealista i diplomat, je tu fanatický kněz i prostí zabednění lidi věřící pověrám. A Kapitán? Cynik, který dávno nevěří v Boha, ví že zvěrstva páchají obě strany, že tu není dobro a zlo, ale nic jiného než válku nezná. Spousta ostrých dialogů a myšlenek, výborné postavy, fantasticá dvojice Caine a Sharif a pár brutálních bitek. Náznaky přátelství či lásky, které v tomhle světě nemají moc šancí. A smutný, krásný konec. Žádný velkolepý příběh dobra a zla, jen boj o přežití těch "dole". Propadnout sem tam v čase, tak věřím že nepřežiju ani 10 minut. Historický film roku 1971.

plakát

Mikuláš a Alexandra (1971) 

Spíše fascinující kus historie, než opravdu výborný film. Tři hodiny na historický velkofilm bez jediné pořádné akční/válečné scény je zkrátka moc. Chtělo to někoho jako David Lean a lepší ústřední dvojici herců. Alexandra byla místy dost hloupá, nechávala se ovlivnit a zároveň ovlivňovala Mikuláše. Ten je stvárněný jako klasický panovník ze staré školy - on ví co je pro lid nejlepší, názory lidu ho nezajímají a jeho bídu nevidí, nenechá si mluvit ani do válčení, zkrátka naprosto odtržený od reality. Díky tomu dvojice nevzbuzuje moc sympatií (to až ke konci během jejich věznění) a je to místy dost nuda. Ovšem jako trošku akademická historická lekce je to parádní ukázka událostí, které ovlivnili zbytek světa na skoro celé další století. I když se film zaměřuje hlavně na ústřední dvojici, nechybí tu nic - rusko-japonská válka, masakr pokojně demonstrujících, rozpouštění parlamentu, bída lidu, první světová válka, démonický manipulátor Rasputin, demokratický revolucionář Kerenský i Lenin se svou bandou bolševiků a VŘSR. Film si nic nepřikrášluje, nevymýšlí ani nikomu nestraní a poslední cca hodinka s čím dál horším vězněním to začne fungovat i z lidského hlediska, konec byl děsivý. 4* a věřím, že takhle pravdivě a nestranně by to dneska už nikdo nenatočil.

plakát

Ďáblové (1971) 

Druhý Ken Russell ve dvou dnech, no já se mám. Musím ale uznat, že to nebyla taková pičovina, jak píše verbal. Ken Russell evidentně není normální a tak tu jsou pošahaní kněží, které stvořil snad sám ďábel, opravdu psycho upálení, jeptiška s hrbem, král střílející "ptáčky", Ježíš obcující s přihlížející ženou a zvrhlé orgie nahatých jeptišek. U něčeho jsem byl zhnusen, něco mě nechtěně rozesmálo, nad něčím jsem uznale pokýval hlavou. Ale pod tím vším je kupodivu solidní vizuální stránka (stavby, kostýmy), fantastický Oliver Reed a výborný příběh o knězi, který strkal nos do světských záležitostí, takže s ním řádně po bolševicku zatočili ve vykonstruovaném čarodějnickém procesu. Není to zas tak daleko od toho co se tehdy skutečně stalo a člověk má po tomhle chuť vyhledat prvního faráře a s chutí mu plivnout do ksichtu. 3*, ale už se těším, až tahle psychedelická vyfetovaná éra kinematografie skončí.

plakát

Marie Stuartovna, královna skotská (1971) 

Pro mě neznámý Jarrott si v podstatě natočil volné pokračování svého filmu Tisíc dnů s Annou, což je tu i několikrát zmíněno. Opět "jenom" historická konverzačka bez jediné akce, ale jako taková perfektní, držící se historie (až na setkání královen). Je to taková hra o trůny, kterou titulní hrdinka neumí hrát. Katolíci vs. protestanti, Anglie vs. Skotsko a spousta intrik, osobních zájmů a vysoké politiky. Od našeptávače Davida a skotských pánů, přes bratra Jamese, hodného Bothwella či Alžbětina milence Dudleyho až po hloupého, ale ambiciozního Darnley ti všichni intrikují jak o život. Samostatnou kapitolou je Alžběta, chytrá, v jádru dobrotivá, zranitelná i závistivá a také ovládající vysokou politiku, která přes veškeré intriky netouží po smrti soupeřky, děsí ji vzpoura lordů proti pomazané královně či to co ji udělal manžel. Marie bohužel tuhle hru neumí hrát, přemýšlí srdcem a kupí chybu za chybou, které vedou k jejímu konci. Pěkně natočeno, pěkná hudba, fantasticky zahráno nejen Redgravovou, ale především Jacksonovou a opravdu slizkým Daltonem. Silné 4*.

plakát

Macbeth (1971) 

Druhá verze Macbetha a opět pekelná nuda. Polanski se sice snažil, takže oproti Wellesově verzi je tu pěkná krajinka, něco málo krvavých scén, nahoty a opravdu vynikající finální souboj. Jenže ten příběh je prostě řídký - Macbeth ponoukán věštbou a manželkou zabije krále a stává se tyranem; navíc to nemá nic společného s historií. Nikdo známý nehraje, jen díky jménu jsem v Bankovi objevil vousatého a vlasatého Doyla z Profesionálů. A zatřetí postavy začnou na začátku žvanit a melou a melou a melou celou stopáž naprosto nezajímavé, nudné, prázdné řeči, přičemž Polanski to žvanění natáhl oproti Wellesovi na hrůzostrašné dvě hodiny dvacet. Tam kde podobně utahaného Julia Caesara z roku 1970 zachraňoval příběh a herecké výkony, tady není nic, jediná zajímavá scéna. Díky kladům ze začátku a tomu že nechci být úplný barbar dávám 1*, ale jinak další nesledovatelný Shakespeare.

plakát

Milovníci hudby (1971) 

Staré životopisné filmy mě baví, obzvlášť když jsou silným příběhem někoho, o kom toho moc nevím. Na druhou stranu je Ken Russell příšerný artový babral a vážnou hudbu opravdu nemusím. Takže jsem si v Milovnících hudby užil pěknou výpravu, výborného Chamberlaina a dověděl jsem se, že Čajkovskij byl gay, který se marně snažil být normální a díky tomu manželstvím zničil život sobě i své ženě. Hudba celkem pěkná, ale šla mimo mě a z celého soundtracku jsem znal jen dvě skladby. I tak to mohl být pěkný film, ale Russell do normálního vyprávění neúnavně cpal různé psychedelické, nechutné a sexuálně zvrhlé scény (to v tom vlaku by znechutilo ženské i mě). A nakonec se utrhl ze řetězu a vyrcholil totálním šílenstvím, díky čemuž to u mě ze 3* kleslo až na 2*. Škoda, tohle si Čajkovskij nezasloužil.

plakát

Johnny si vzal pušku (1971) 

No doprdele!!! Čekal jsem nějakou otravnou přeceněnou psychedelii a on se z toho vyklubal naprosto brutální film. Zapomeňte na ochrnuté lidi, beznohého Toma Cruise v Narozen 4. července či hlucho-slepou Helen Kellerovou. Tady je za první světové války zraněný voják, který postupně zjišťuje (a s ním diváci), že přišel nejen o ruce i nohy, ale zároveň i skoro všechny smysly a místo obličeje má jen díru. Doktoři ho zachrání kvůli testům a věří, že jeho mozek je mrtvý, ale on vnímá, přemýšlí a utíká z černobílé reality do barevných flashbacků plných vzpomínek na rázovitého tátu, dětství, jeho krásnou lásku i naivní vlastenecké ideály. Jsou tu i psychedelické fantasmagorie, promluvy s Ježíšem či s lidmi z jeho minulosti alias vlastním podvědomím. A člověk je šťastný za každý flashback, aby se nemusel dívat na tu realitu, ve které jsem si přál většinu filmu, aby ho někdo zabil. Při představě takhle dopadnout mě z toho nebylo dobře... a z toho konce už vůbec ne. Ač je spíše drama než opravdový válečný film, přesto jednoznačně válečný film roku 1971.

plakát

Murphyho válka (1971) 

Peter O´Toole hraje námořníka, který na sklonku války přežije jako jediný potopení lodi, poté co německý kapitán ponorky nechá postřílet trosečníky. Dostává se mezi domorodce, kde je jedna otravná doktorka a jeden zbytečný mechanik (Noiret) a je rozhodnutý ponorku potopit. Pěkná příroda a atmosféra spíše dobrodružné komedie... no ale klame to tělem, protože hlavní hrdina je čím dál větší blázen, jeho pokusy hraničí s šílenstvím a u toho finálního jsem už jen nevěřícně kroutil hlavou. Těžko říct co to mělo být jestli psycho drama nebo odlehčený dobrodružňák, každopádně je to čistý průměr, který na jedno shlédnutí neurazí, ale rozhodně ničím nestrhne ani nepřekvapí. 3*.

plakát

Vzducholoď (1971) 

Námět je super a moc jsem se těšil - britský špion se za první světové války vydává na misi s německou vzducholodí. O vzducholodích jsem snad žádný film neviděl, no ale výsledek je slabý. Nevím jestli to bylo nekvalitní kopií a televizním ořezem či režisérem, ale celý film mě přišel děsivě laciný, utopený v temnotě a navíc příšerně nudný. Žádné majestátní záběry vzducholodě, zajímavé postavy či napínavý děj. Omyl je Michael York, který je šíleně nevýrazný a vypadá spíše jako klučina než jako zkušený špion a svůdník. Je to tak na 2*, ovšem finální akce (dobývání hradu a vzducholoď vs. letadla) je parádní a zachraňuje co se dá. 3*, ale čekal jsem to mnohem lepší.

plakát

Nájezd na Rommela (1971) 

On by to byl docela průměrný válečný film se průměrným pozdním Burtonem, ale je tu pár problémů. Zaprvé je to už počtvrté co sleduji stejný příběh o zničení palivových skladů v Tobruku (Písečné moře, Tobruk, Špinavá hra) a je to docela otravný. Zadruhé celý příběh je v podstatě obšlehnutý Tobruk. A zatřetí se režisér nestyděl vykrást z Tobruku i většinu akčních scén. Místo jakýchkoliv zajímavých akcí tak sledujete již viděné a k tomu dokumentární záběry.  Za to jde hvězdička dolů z už tak průměrného hodnocení.