sedm.1

Medvěda na koksu nemohu označit za nic jiného, než za grandiózní úlet, který mě ovšem naprosto královsky pobavil a bez jediné výtky musím celé této podívané upřímně zatleskat, jelikož tohle je jízda jako prase od začátku až do konce, nabízející v non-stop intervalech pravidelné střídání neskutečně vtipných a nápaditých scén s náramně vychytanými gore efekty při méďovo řádění, takže chvílemi jsem až brečel smíchy, abych hned vzápětí valil oči nad všemi těmi utrhanými končetinami a roztrhanými těly, no prostě pecka. Ovšem aby toho nebylo málo, tak k tomu ještě nesmím opomenout připočíst i dokonale zábavné postavy, protože takovou sestavu dementních, zároveň ale i sympatických figurek, s tím se divák fakt jen tak nesetká, každá z nich byla totiž neskutečně výrazná, a to samozřejmě i díky luxusnímu castingu, kdy je navíc znát, že musela i na place při natáčení určitě panovat perfektní nálada, kterou se jim pak následně podařilo přenést i na mě, takže z toho mám fakt skvělý pocity. Hodně fajn je jinak ale i správně odlehčená atmosféra, a co se týče efektů, tedy konkrétně sjetýho medvěda, tak samozřejmě nejde o kdovíjak vysokou úroveň, zároveň si ale nemyslím, že by to bylo až snad něco směšného, mě to zkrátka i v tomto ohledu přišlo adekvátní a rozhodně nikterak urážející. Každopádně ale hlavní ocenění, proč jsem se u této ultimátně zábavné pecky vůbec tak bavil, patří podle mě režisérce tohoto filmu, Elizabeth Banks, která dokázala, že je nejen krásnou a talentovanou sexy herečkou, ale že má jednak i ojedinělý smysl pro humor a nadsázku, ale především oproti většině mužských tvůrců i několikanásobně větší koule, protože pustit se do takovéto projetu a hlavně zpracovat ho tak, jak se jí to ve výsledku podařilo, tomu dávám jasný palec nahoru, Elizabeth má mé obrovské uznání a vážně jako upřímně před ní smekám, tohle se jí zkrátka povedlo opravdu na výbornou. A jen tak mimochodem bych se ještě rád na závěr vyjádřil k poznámce tvůrců, že se jedná o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, tak to by měli všichni brát vážně s hodně velkou rezervou, jelikož jestli se z toho, co se tu odehrává, opravdu stalo třeba jen 20%, tak v tom případě já opět začínám věřit na Ježíška a jdu hned psát dopis, co bych si od něj přál k Vánocům. Tato podívaná je totiž fakt hodně mimo realitu.

Já tedy upřímně netuším, jestli se kdysi nějaký frajer nějakým zásadním, samozřejmě negativním způsobem podepsal na jinak poměrně neúspěšné a hlavně nevýrazné herečce Sarah Polley, ta se každopádně ale nyní rozhodla, že se sveze na módní vlně MeeToo a přispěje k tomu svým scénářem a režií, což jí samozřejmě nemůže nikdo jistě upřít, a to ať si o tom hnutí každý myslí co chce, jenže ona to udělal asi zatím tím nejradikálnějším způsobem, co se tohoto tématu ve filmu vůbec týče. Její počin Hovoří ženy totiž zcela neskrývaně a nekompromisně odsuzuje kompletně celé mužské pokolení jako bandu násilnických a primitivních zvířat, pohlížející na ženy jen jako na sexuální objekty, stvořené pouze k plození dětí. Pane jo. Až přemýšlím, jestli se sám tak trochu nezačínám cítit pod agresivním ženským nátlakem 8D. No, asi takhle, a nemyslím to jako urážku na nikoho, beru to všeobecně, ale ať už tedy Hovoří ženy, či Hovoří muži, kterým to zde tedy není jen tak mimochodem ale umožněno, tak by měli hovořit každopádně jen tehdy, pokud mají co říct, a Sarah Polley tímto filmem nemá co říct. Obsahem této podívané je totiž jen téměř stominutové tlachání o jediném dilematu, a to zda odejít, či zůstat, jenže ono se to za celou tu dobu prakticky nepohne nikam ani o píď, respektive tedy nakonec k nějakému výsledku ony ženy dojdou, ale když si u toho potenciální divák schrupne, případně odejde na nějakých devadesát minut pryč, tak zjistí, že vlastně vůbec o nic nepřišel, protože Hovořící ženy melou pořád a pořád a pořád to samé dokola od začátku až do konce, až by nejednoho dohnali si to jít snad radši i hodit. Navíc to celé postrádalo i jakékoliv emoce, které tu samozřejmě měli hrát naprostý prim, dále se Polley nepodařila navodit ale ani žádná atmosféra, dramatické okamžiky působily též vesměs zcela nepřesvědčivě, a tak tu vlastně zbyly na nějaké to pozitivnější hodnocení jen výkony přítomných výrazných hereček, kdy to u mě osobně vyhrála díky svému výkonu Claire Foy, jinak to ale celé opravdu působí jen jako přestřeleně afektovaná obžaloba všech chlapů na světě, což vem čert, kdyby to ale bylo podáno alespoň nějakou záživnější a kvalitnější formou. Takhle je to prostě jen samolibá a nesoudná konverzační sračka několika nezajímavých bab pod taktovkou emancipované hysterky.

The Professor and the Madman nabízí spoustu pozitivních prvků, které tu jistě též zmíním, ovšem začnu něčím jiným, a to jediným, o to ale zásadnějším negativem, které tato podívaná přináší, a tím mám na mysli nudnost celého filmu, zapříčiněnou dle mého názoru nedostatečně silným ústředním tématem, jelikož prostě sledovat na ploše dvou hodin okolnosti vzniku prvního Oxfordského slovníku angličtiny mi nepřišlo v tomto zpracování naprosto vůbec záživné a vlastně pokaždé, když se to začalo točit právě kolem tohoto tématu, tak jsem okamžitě začal ztrácet zájem a pokaždé to prudce ovlivnilo můj dojem z celé té podívané. Naštěstí ale i sami tvůrci zřejmě vytušili, že postavit veškeré dění jen na vzniku onoho slovníku by byla sebevražda, a tak se tu velkou část filmu zabývají i ústředními postavami, které zde naopak působí jako to největší pozitivum a především jak postava Dr. Williama Chestera Minora, tak hlavně jeho hereckého představitele, jako vždy dokonalého Sean Penna, tu jsou ozdobou filmu, vyvolávající ty nejsilnější emoce a dramatické funkční okamžiky, které si dovolím označit nejednou až za strhující. Krom toho se zde tvůrcům ale podařila navodit i velice výrazná atmosféra, bavilo mě jinak i působivé vizuální pojetí filmu a oslovil mě i silný závěr, který si dovolím označit snad až za happyendový, což zrovna já jinak dvakrát nemusím, zde jsem ale postavám držel palce a tak mě uspokojil. Jak jsem nicméně ale již zmiňoval, dějově je to vážně utahaná a vlastně i dost nezajímavá podívaná, což přineslo ve výsledku ohromné výkyvy zábavnosti a poutavosti a nedovoluje mi to tak tento film hodnotit jakkoliv lépe, než jako průměrný filmový zážitek, což ovšem nepopírá fakt, že se jedná ve většině ohledech o skutečně kvalitní snímek.

Hlavní předností tohoto filmu je určitě jeho luxusně zpracovaná syrová atmosféra, která je vážně silná a přesvědčivá, jelikož dokáže vtáhnout diváka do veškerého dění a dokonce i ve mě vyvolávala po celou dobu velmi působivé momenty autentičnosti dané doby a onoho konfliktu, kdy mi chvílemi i běhal mráz po zádech, prostě v tomto ohledu parádní zážitek. Naopak nejslabším článkem tu je zápletka, kde to především v závěru tvůrci trochu víc přehnali s těmi zvraty, kdy vlastně ve výsledku všichni šili boudu na všechny a vznikl z toho tak spíš jen nepřesvědčivý guláš, ze kterého v podstatě až na hlavního hrdinu vyšli všichni ostatní jako strašní parchanti, no prostě krapet víc přímočarosti by tu tentokrát možná přineslo své ovoce, nicméně abych onu zápletku jen nekritizoval, tak ty zvraty na druhou stranu zase alespoň ale přinesly i momenty překvapení a samozřejmě nepředvídatelnost, což patří jistě k výrazným pozitivům. Jednotlivé postavy a jejich herecké představitele pak mohu též upřímně označit za výrazné a vhodně obsazené týpky, a co se akce týče, té sice moc není, když se ale dostane ke slovu, tak funguje sakra přesvědčivě a třeba takový výbuch hospody mi bude ještě dlouho strašit v hlavě. Takže ano, 71´ nabízí skutečně emočně silný a obrazově výrazný zážitek, jenž ovšem krapet doplácí na tvůrčí pokus o ambicióznější zápletku, což se ovšem minimálně u mě nesetkalo úplně s dvakrát pozitivní odezvou, i tak to ale celé považuji za vážně zajímavou a fungující podívanou.

No One Will Save You pro mě až do nějaké sedmdesáté minuty představoval jeden z nejlepších napínáků minimálně letošního roku. Od první minuty se zde totiž podařilo tvůrcům vyvolat skvělou, tajemnou atmosféru a když se již po čtvrt hodince objevil první ufónek, tak k ní přibyla ještě navíc i nehorázná zábava v podobě non-stop ataku na divácké nervy, kdy neustále docházelo ke konfrontacím ústřední hrdinky s návštěvníky z vesmíru v jejím domě a blízkém okolí, a opakuji, to byl parádně zpracovaný mazec, s pravidelně se střídajícími strhujícími naháněčkami a šikovnými, ovšem zároveň velmi přirozeně působícími likvidacemi mimozemšťanů právě hlavní postavou, v podání Kaitlyn Dever, které se tedy jen tak mimochodem musím určitě omluvit, jelikož na mě ze začátku tedy působila hodně nesympaticky a nepřesvědčivě, ovšem již po prvním útoku mě vyvedla hodně rychle z omylu a nakonec mi vlastně sedla úplně na maximum, takže za mě skvělý a silný výkon. Každopádně to napětí zde fungovalo ale opravdu luxusně, stejně jako atmosféra, za skvělý tah pak musím ještě zmínit i v podstatě naprostou absenci dialogů, kdy za celý film proběhnou asi tak čtyři krátké větičky a z toho ještě dvakrát bylo ,,do prdele´´, podstatné ale je, že i to pomohlo poměrně zásadním způsobem k celkové působivosti a výraznosti této podívané, a co se jinak ještě týče poměrně kritizovaných efektů a především naprosto nenápaditého a docela lacinějšího vzhledu mimozemšťanů, tak já s ani jedním neměl vůbec problém, naopak jsem přesvědčen, že v rámci možností filmařů se s tím vypořádali více než slušně a působivě. Nicméně, tohle všechno platí ale skutečně jen do oné sedmdesáté minuty, jelikož pak přišlo něco, s čím jsem vůbec nepočítal a co jsem bohužel ani vůbec nepobral a především to zchladilo to mé dosavadní příjemné nadšení, protože se prostě tvůrci k pointě vydali cestou, která to celé měla zřejmě posunout na jinou úroveň, mě ovšem vůbec nezaujala, respektive spíš naopak, a úplně poslední scéna to pak již jen definitivně dorazila, takže jednoduše já vlastně ani nevím, co si o tom závěru mám myslet a je to dost škoda, že to takhle celé strašně zbytečně ulétlo do takového podivného paskvilu. I přesto ale ve mně převládá přeci jen pozitivní dojem, kdy jsem se po většinu času vážně parádně bavil při zatraceně napínavé jízdě a ve výsledku si tak tento snímek dovolím, i přes zprzněný závěr,  upřímně pochválit a doporučit.

Pro mě od začátku své kariéry patřil, patří a nejspíš i patřit bude M. Night Shyalaman k nejvýraznějším tvůrcům vůbec, kdy já vlastně nemohu ani říct, že by mě jeho byť jen jeden jediný film jakkoliv nezaujal, či nebavil, a když si přeci jen vybral ve své kariéře nějakým způsobem slabší chvilku, tak i přesto mě ten jeho projekt zaujal minimálně svým zpracováním, které je vždy na té nejvyšší možné úrovni a právě to platí pro Knock at the Cabin. Opravdu se totiž nejedná o jeho nejvrcholnější dílo, možná spíš naopak zaujímá i to úplně nejslabší postavení, ovšem i tak na tomto filmu najdu tolik pozitiv, že si říkám, co by za to jiní filmaři dali. Já každopádně při hodnocení tohoto filmu začnu tím, proč ho vlastně považuji za jeden z těch jeho nejnepovedenějších, a ten důvod je vlastně úplně jednoduchý. Kvalita naprosté většiny jeho děl totiž závisí na závěrečné pointě, v podobě šokujícího zvratu a i zde k tomu měl průběh celého filmu přímočaře nakročeno, jenže snad neprozradím až příliš, když podotknu, že zde jaksi nakonec k naprosto žádnému závěrečnému zvratu nedošlo a film prostě skončí zcela obyčejným způsobem, kdy se před závěrečnými titulky nestane vůbec nic zásadního. Co to jako mělo M. Night Shyalamane znamenat??? A i když je to vlastně jen má jediná výtka k celému tomuto filmu, tak je pro mě natolik zásadní, že je až nemožné ho pak kvůli tomu ve výsledku hodnotit lépe než jako průměrný zážitek, přestože vše ostatní v něm působí naprosto fantasticky. Hlavně tu tedy Shyalaman opět prokázal svůj ojedinělí a nepřekonatelný talent při práci s napětím, atmosférou a postavami, vše totiž zas působilo na maximální úrovni a tak přesvědčivě, že mě až běhal mráz po zádech, ostatně tak jako u všech jeho ostatních filmů. Samozřejmě mě pak obrovsky nadchnul i ústřední nápad celé té zápletky, jelikož mi přišel nesmírně nápaditý, divácky atraktivní, svým způsobem efektní a přinášející nehoráznou dávku očekávání, v co se to nakonec celé zvrhne, o tom jsem se ale již zmiňoval, tedy to, že se to bohužel zvrhlo v nejnenápaditější pointu Shyalamanovi kariéry. Já se i přesto ale zkrátka u Knock at the Cabin po většinu času nadprůměrně bavil, až do závěru je to působivá a strhující jízda, jíž ale prostě chybí ten již mnou několikrát zmiňovaný poslední krůček k tomu, aby se jednalo o jeho další pecku.

Cooties je vážně povedená zombie komedie, které lze jen těžko co vyčíst. Celé je to totiž zpracované skutečně svižným a zábavným způsobem, kdy se hned od začátku pořád něco děje, hororové a komediální prvky jsou tu pak zastoupeny ve vyváženém poměru, ovšem co je důležitější, tak oboje působí skutečně funkčně, takže se zde divák dočká jak poměrně slušného gore, tak i slušné dávky krvavých efektů, a zároveň i mnoha vtipných situací, a to jak v podobě divočejších gagů, tak humorných a trefných dialogů. Samotnou zápletku lze jinak považovat za poměrně odvážnou, jelikož zombie nákaza se tu týká jen děcek, na druhou stranu ovšem muselo být každému zároveň jasné, že se kvůli tomu ale tvůrci nepustí do nějakých extrémních divočin co se týče masek a násilí, jelikož se přeci jen pořád jedná o děti a tak něco odvážnějšího by jim stejně nejspíš neprošlo, i tak se tu ale nakonec objeví pár situací, za které musím tvůrce pochválit. Jinak to má ale i spád, několik slušných nápadů, a tak v tomto ohledu vlastně zamrzí jen závěr, který je naprosto otevřený pro druhý díl, kterého se ovšem již nejspíš nedočkáme. Každopádně hodně fajn jsou i veškeré postavy, na čele s duem Wood, Wilson, nicméně i všichni ostatní tu působí sympaticky, výrazně a zábavně, a tak i když ve většině podobných filmech jsem rád za co nejvíce mrtvých, tak zde by mi bylo každého zvlášť snad až líto, natolik mi totiž vesměs sedly. Cooties bych zkrátka označil za takový malý fanouškovský film, pro cílové publikum, které má rádo ulítlý a černý humor, sem tam nějaký ten bizárek a především nenáročnou zábavu.

Fajn zábava. Jeden den, konkrétně překvapivě čtvrtek :-), jeden barák, pár postav a jde se na věc. Thursday je skutečně černočerně zpracovaná podívaná, kterou si dovolím označit hezky, česky jako frašku. Nonstop nadsázka, karikaturní figurky, absurdní projevy násilí, zdivočelé dialogy, splašený spád, to vše tvoří tuto přímočarou jízdu, kde se živí dočká konce z přítomných postav jen málokdo. Zápletku každopádně sice nelze označit za úplně nejoriginálnější, na druhou stranu ovšem působí určitě sympaticky, záživně a občas dokáže i překvapit, o akci tento snímek pak ale rozhodně není, spíš je to celé postavené na svěžích dialozích, které mají šťávu a koule, a za výrazné jinak musím jistě označit i veškeré postavy, navíc obsazené i poměrně známými jmény, s třešničkou na dortu v podobě opravdu nádherné a nestydaté Pavlíny Pořízkové, která to tu celé rozjela vážně zatraceně působivým sexy stylem. Film je jinak stopáží skutečně krátký, takže to celé uteče jako voda, nuda naprosto tudíž nehrozí a pokud bych tomu měl tedy něco opravdu vytknout, tak snad jen úplný závěr, který si zasloužil zakončit též nějakým fakt zvráceně černohumorným způsobem, a ne tak nenápaditě šablonovitě. Thursday zkrátka tedy sice není žádné velké filmařské umění, ale jako vážně nenáročná jednohubka, alá ,,Tarantino z Wishe´´, funguje dostatečně dobře a zábavně.

Kompletní režisérská a vlastně i z valné části scenáristická tvorba Joe Carnahana mi přijde jako velice rutinní a především nevýrazná práce, která sice nikdy nesklouzla k nějakému vyloženému průseru, zároveň ale nikdy ani nepřekročila hranici průměrného zážitku a právě Copshop je toho ukázkovým příkladem. Celé to tedy má docela slušný potenciál, na čele se známými a hlavně ověřenými žánrovými jmény v ústředních rolích, dále s výraznými postavami, jednoduchou, přímočarou zápletkou odehrávající se v prostředí jedné opuštěné policejní stanice, kde se dalo roztočit pořádné akční inferno a k tomu k dispozici i poměrně slušný rozpočet, takže pro šikovného tvůrce s pořádnýma koulema prostě velmi lukrativní nabídka k vytvoření nehorázného nářezu, kdy by z oné stanice zbyly jen trosky a nepřežila by v ní ani noha. Pod rukama pana Carnahana ovšem vzniklo z valné většiny jen ukecané béčko, kde se akce dostane ke slovu v podstatě až v úplném závěru a ani při ní si postavy neodpustili si pořádně podebatovat, fakt prostě nechápu, proč má pan režisér potřebu dělat z jednoduchých filmů filmy ambiciózní, když tím dosáhne jen jediného, a to absence zábavnosti a narušení svižnosti. Navíc bych řekl, že se mu zde nepodařilo dosáhnout ani příliš kvalitní práce s napětím, atmosférou a postavami, dramatické a emoční momenty tu též nezvládl podat zrovna nejfunkčnějším způsobem a vlastně i ten Butler s Grillem tady působí dost nevýrazně a utlumeně. Ve výsledku se tak jedná o nesmyslně ukecané béčko v nenápaditě a chvílemi až otravně profesionálním zpracování, bez jediného prvku, který by celou tu podívanou dokázal alespoň nějak oživit, tudíž v rámci žánru docela slušné zklamání, a to především s ohledem na nabroušený casting a potenciál celé látky.

Vzhledem k jménu pana režiséra jsem od Noceba příliš běžnou podívanou skutečně neočekával, na to byl totiž jeho předchozí počin Vivárium skutečně velký bizár, ve výsledku ovšem nakonec v případě tohoto snímku k zas až tak netradičnímu zážitku nedošlo, i když to ale určitě nelze zároveň považovat ani za nějakou dvakrát tuctovou věc, na to se tu těch pár podivností totiž objeví, nicméně opakuji, pořád je to v rámci takového nějakého normálu a ne totálního úletu. Každopádně ústřední zápletka je překvapivě poměrně jednoduchá a přímočará, a určitě by se jí dalo vytknout, že je dost předvídatelná, a to včetně závěrečné pointy, na druhou stranu má ale spád, je nápaditá, dokáže nabídnout několik vážně napínavých a v závěru i emočně silných scén, jinak za povedené bych rád označil ještě i tajuplnou atmosféru a velmi podmanivý styl zpracování celého filmu, ovšem tím nejzásadnějším pozitivem tu jsou veškeré postavy, mezi kterými to skutečně přesvědčivě jiskří a vře, a kdy mě nejvíce bavili jejich vzájemné konfrontace a dialogy, které měli skutečně šťávu a drive. Opomenout ale samozřejmě nemohu ani výborné obsazení, na čele s Evou Green, nádhernou a božsky hrající to herečkou, pro níž mám neuvěřitelnou slabost a i zde si mě dokonale omotala kolem prstu. Co vytknout Nocebu mě jinak příliš nenapadá, mě to zaujalo a bavilo po celou dobu, nicméně samozřejmě musím určitě dodat, že se rozhodně nejedná o thriller pro každého, jelikož do mainstreamové podívané to má skutečně zatraceně daleko a spíš se jedná o filmový zážitek pro fajnšmekry, než klasické popcornožrouty.