Gwaihir

Až technologie zvítězí nad lidstvem v poměru čtyři nula, bude to nepochybně hodně zajímavá budoucnost, ale každá idylka má samozřejmě svoje úskalí, z nichž zdaleka ne všechna si zdaleka ne každý dokáže uvědomit a z nichž mezi ty nejhorší zajisté patří vylepšení zločinci a umělá inteligence disponující relativně neomezenými možnostmi. A z toho také do jisté míry tahle krásně temná, poměrně originální a dost chytrá podívaná, která staví hlavně na vynikající akci a také na spoustě zajímavých nápadů, těží a výsledek je velmi působivý, takže mi rozhodně příliš optimismu, pokud jde o svět, v němž možná brzy budeme žít, nedodal. 85 %

Krásná artová lyrická vzpomínka na Machaila Naumenka a Viktora Coje, na dobu, kdy tito dva opravdoví rockeři začínali čeřit vody leningradské hudební scény, na nespoutanost mládí spojenou s rebelstvím, přátelstvím a láskou. Po všech stránkách příjemný snímek využívající jak vynikající autentickou muziku svých hrdinů, tak i některé skutečné zápaďácké hity, jež navíc obdařuje navýsost uměleckým zpracováním, které baví a současně vypráví. Perfektní den prostě je, když jdete do zooparku, potom do kina a nakonec pěkně domů. 95 %

… 45 % (Viděno během noci příšer Filmového víkendu ČSFD 2018)

Na rozdíl od posledního návratu do dinosauřího parku a k cestě za dobrodružstvím je to tentokrát co do kvality bohužel spíše návrat do ztraceného světa. 55 % (Viděno během noci příšer Filmového víkendu ČSFD 2018)

Tak trochu zklamání, po hravé jedničce. 65 % (Viděno během vesmírné noci Filmového víkendu ČSFD 2018)

Mravenci jsou super armáda a s Pymovými částicemi se dá nadělat spousta "legrace", takže tu máme ve výsledku poměrně nevážný a nepříliš osudový koktejl, kterému rozhodně nechybí nápaditost a vtip, což je u filmu, jehož cílem je především bavit, asi to hlavní. 75 %

Strhující drama jednoho muže na plátně a několika hlasů a ve sluchátkách. Bezvadně minimalistická záležitost, která ze všeho nejvíce nechává pracovat divákovu představivost, jíž svým promyšleným vývojem pouze podněcuje k další činnosti a pomáhá odkrývat celý příběh, a to jak v rovině samotného zločinu, tak i v rovině psychologie policisty snažícího se celý případ vyřešit a současně bojujícího se svými vnitřními problémy. 95 %

Mistr Gilliam je starý blázen, což je v případě umělcově nejen v naprostém pořádku, ale navíc je to možná dokonce potřeba, protože jen tak potom může vzniknout něco, co by se dalo vlastně označit za poctu šlechetnému bláznovství, toho symbolu lásky a upřímnosti, který se dnes již téměř nevyskytuje. Ta zdánlivě obyčejná a jistě také nedokonalá komedie se silnými groteskními prvky v sobě totiž skrývá velmi citlivou duši ukazující ošklivost světa a krásu pravých ideálů a snů. ... Já jsem Don Kichote! 80 %

Druhý příběh nájemného zabijáka je stejně zneklidňující jako ten první. Znovu se od samého začátku ocitáme v neskutečně odporné realitě současného koloběhu násilí a smrti za skryté účasti státní moci, z něhož není úniku. Opět můžeme sledovat naprosto nekompromisní akci, nechat se pohltit krajně nepříjemnou atmosférou vnitřního nepokoje, vychutnat si v pomalém tempu, a také v prostředí bez kladných hrdinů, se odehrávající děj a užívat si obrovské charisma jeho hlavních hybatelů, přičemž se pro tentokráte dozvídáme něco více i o jejich skutečných motivacích a minulosti. 90 %

Překvapivě velmi dobrý snímek, kterému se dá, kromě „ostravštiny“ některých předních českých hereckých kádrů, vytknout snad pouze pár poměrně účelových scén, drobných manipulací a rámujících proslovů pamětníků, bez nichž by se dozajista obešel a neztratil by nic na své působivosti, možná dokonce spíše naopak. Jinak totiž film většinou šlape jako hodinky, od nastínění rázovitosti života horníků a jejich rodin, přes nahlédnutí do jejich náročné a nebezpečné práce, až po události při samotném neštěstí, přičemž atmosféra postupně houstne, aby mohla nakonec vyvrcholit solidní emoční náloží v poslední čtvrtině, která je skutečně dech-beroucí, a to i bez přímého pobytu v kouřem a jedovatými plyny zamořené šachtě, a plná pocitů zmaru. Je vidět, že existuje ještě dost témat, jimž by se měl věnovat prostor, ať už na velkém plátně, nebo „jen“ na televizní obrazovce, a nelze než být rád, že se to také vážně děje a že vzniklo toto memento jedné z největších hornických katastrof na našem území a snad i tak trochu pocta jejím obětem. 80 %