Rob Roy

Tarantinova TOP 10 (2013), cena za nejlepší režii na Sundance 2013 -- Koncept vykolejení manželského/partnerského života abnormálním elementem není nic nového, což vůbec nevadí, protože tohle bylo zvládnuto elegantně. Perfektní casting hlavních rolí, přirozené situace, jemný humor a zároveň bezchybné zprostředkování myšlenkových stavů postav povedenou režií mě nakoply tak, že v klimaxu filmu - pokerové scéně 20 minut před koncem, kde přestává všechna sranda - jsem byl připravenej střílet od boku plnou palbou. Škoda, že to Jill Soloway nedotáhla. Dokážu pochopit proč, ale tomuhle by slušel větší hardcore. Parádní debut a poslední dobou mi "ženy na režisérské stoliče" dělají velkou radost (letos ještě třeba učitelská nekompromisní A Teacher). Juno Temple do postele a Kathryn Hahn za manželku, obě top. P.S. Jestli tohle skončí dlouhodobě pod 60%, tak nad vámi lámu hůl.

Scénář je sofistikovaný asi jako vesnická rvačka. Ty na mě nožem, já na tebe puškou. A tak pořád dokola. Škoda vzhledem k tomu, že na všem ostatním si evidentně dali všichni záležet. 70%.

Myslím si, že tři hodiny komedie/satiry bez toho, aby se vám film na konci nějak/jakkoli emocionálně odměnil je prostě vražedný a trochu sobecký a nejde to utáhnout. Vtipný je, že snad nejemocionálnější scéna je někde uprostřed filmu - ta s tetou Emmou na lavičce. Jinak bez výhrad, velkej film, kterej si ještě asi střelím znova.

Krásný film o nemožnosti svobody. Obsazení Guy Pearce (ten chlap nikdy nezklame, ať hraje kdekoli) a Felicity Jones (ty rty) je castigová trefa, protože to mezi nimi jiskří, až je z toho člověku smutno. Ezoterická romantika. Film pro mě, bez zbytečných keců.

Film, u kterého jsem si po letech připadal jako malej kluk, co má svý hrdiny. Ron Howard ve mně rozdmýchal to, o čem jsem si myslel, že již dávno umřelo.

Huličská komedie, která zhořkne. Jo, ty následky jsou asi trochu přehnaný, ale Amari Cheatom v hlavní roli hraje tak, že mu to uvěříte.

Nejlepší micro budget indie od Bellflower. Definice toho, proč mám rád americkou nezávislou scénu. Kvůli filmům jako je tenhle. Nejlépe zpracovaná zombie tematika za poslední roky, dokonalej soundtrack (v žebříčku Sight and Sound se umístil lépe než OST k posledním Coenům nebo Broken Circle Breakdown) a nečekaně solidní herci - hlavně v podání samotného režiséra.

Škoda, že těch několik vážných dialogů, kde postavy vypouští životní pravdy působí tochu prkenně a nerealisticky, protože jinak je film naprosto přirozený a ten "no makeup přístup" je v rámci autenticity skvělá věc, to chci vídat víc a ne pitomý barbíny (Už ve Smashed bylo nakočeno k realistickým obličjům). Což souvisí s tím, že Shailene Woodley mě tady okouzlila, její adorace za výkon v Děti moje mě trochu míjela, ale tady už se taky vezu na vlně. A Miles Teller je takovej mohutnější mladej John Cusack.

Director´s cut samozřejmě. Spolu s Podzemkou zatím asi to nejlepší ze cinéma du look, co jsem viděl. Herecké duo výborné, rozhodně se teda nestyděli. Kromě jiných francouzkých filmů s tématem l´amour fou může Betty připomenout třeba i Verhoevenovo Turks Fruit. A trocha osvěty...http://2009.lfs.cz/cyklus-francouzske-filmove-neobaroko.htm

Kouzlo je pryč. Poprvé. Ve všech ohledech slabší než první film, tam kde se divák mohl v jedničce zastavit, být okouzlen prostředím a pobavit se dobrým dialogem, tak tady se pořád někam pospíchá, staré postavy se nerozvíjejí a na nové se kašle a Jackson s Lesniem pořád otravně kroutí kamerou do boku.