bubun

Oproti původní Ženě mého muže slabej odvar (a to se tady dokonce snažej o alternativní dramatický konec), ačkoliv Julianne Moore i Liam Neeson dělaj, co můžou. Stěží si představit jiného herce, který by se do role manžela hodil ještě míň, než zrovna Neeson. To opravdu není role pro něj - nic proti kvalitám jeho herectví. Představitelka Chloe je krásná moc přímočarým, povrchovým způsobem (a když má ulízlý vlasy v culíku, tak je až děsivá, s těma obříma bulvama)... Shrnu-li to, je to plochý remake (s dementním a americky dořečeným koncem), na kterém jsem si mohla užívat jen atmosféru zimy ve městě, s měkkým sluncem a pahýly stromů... za to je ta jedna hvězdička.

Včera jsem omylem viděla díl tohoto paskvilu, a nemohla jsem tomu věřit. Dva lidé stojící kdesi v parku u stolu, jeden, starší, krájel jahody na kolečka na prkénku, a druhý, mladík, skřípal hliníkovou lžičkou po pánvi, kterou měl položenou na plotýnce. V pánvi byly rozdrobené piškoty. Starší pán dílo obou neustále komentoval, mladík neřekl ani slovo, jen se sem tam přitrouble usmál do kamery. Pak řekl starší mladšímu, ať ty piškoty už vysype, a že mají krásnou "zlatavě hnědavou barvu". Pak kydnul do stejné pánve se zbytky přichycených piškotů nakrájené jahody - asi čtyři. Pak řekl něco jako: "a teď to míchej, a já tam teď ještě dám pár jahod, ale už jen jako takhle - ", načež ostatní jahody, které se mu zřejmě už nechtělo krájet, do pánve rozmačkal v dlaních. Mladší neobratně dále škrábal lžící po dni pánve. "Teď tam přilejeme ten rumíček", řekl starší a do rozpálené pánve s břečkou jahod a zbytky piškotů cmrndnul panáka rumu, který se samozřejmě okamžitě vyvařil - lépe řečeno, vypařil. Mladík stále horlivě míchá hliníkem po pánvi. Starší "kuchař" se rozplývá, a tvrdí něco ve smyslu, že to bude úžasné "ragú". Ještě neopomene do jahod v pánvi nadrobit trochu máty. Střih, nápis "Servírujeme". Kuchaři stojí u stolu, před nimi dva bílé talíře, Starší na mladšího: "Tak mi to tam nalej". Mladík lžící nabral trochu jahodové břečky a umístil ji doprostřed talíře. Starší uchopil kulatý tvarohový knedlík, a posadil ho doprostřed. Přidal ještě dva. "Nalej mi tam ještě", a mladík nalil ještě jahody. Starší se opět rozplývá blahem, sliny mu skoro kapou z tlamy. Nakonec výtvor ozdobil lístečkem máty, který připíchnul na kraj talíře. To ale není všechno. "A teď si uděláme tu vychytávku!" Vychytávka spočívala v tom, že mladší kuchtík nepolil střed talíře, ale jahodovo-piškotovou směs kydnul jen na kraj. Starší uchopil knedlík, obalil ho "krásně zlatavěhnědavými" rozdrcenými piškoty a posadil vedle na talíř - tam, kde nebyla ta jahodová věc. To učinil ještě s dalšími dvěma knedlíky. Nakonec samozřejmě lísteček máty, jeden, a pěkně na okraj.Střih. V tento moment asi práce mladíka skončila, kamera nám dopřeje pohled na toho staršího, který už pěkně sedí za jiným stolkem, před sebou onu "vychytávku", a ještě než se do toho pustí, rozřízne knédl a poznamená něco o tom, jak je na řezu vidět struktura (tomu se věnuje déle, ale bohužel si nepamatuju přesnou formulaci) a jak je to všechno krásné. Amen. Nejsem obecně fanda všech těch "moderních" gastronomických či rádobygastronomických pořadů, které se odehrávají "u někoho v kuchyni", v "domácí kuchyni" apod., ve studiu mají lila fialové, oranžové nebo tyrkysové kulisy a spoustu serepetiček, aby bylo vidět, že skutečně jsme "u někoho v kuchyni", a kde se všichni ohánějí termíny typu "súvíčko", ale tohle už bylo i na mě trochu moc.

Je to něco mezi dvěma a čtyřmi, ale tři to nejsou. Průměr to prostě není. Nevím si s hodnocením rady. Je to jeden z toho mála snímků, co dřív okomentuji, a pak až ohodnotím (až se mi to rozleží). Film strašně trpí tím, že je dlouhý. Zbytečně dlouhý. Dává to bohužel prostor hluchým a nudným pasážím, několik jich tam je, což je škoda. Přitom nijak neposouvají děj dopředu. Co beru jako klad je velká dávka imaginace, přízračnost (mumifikovaný Jeff Bridges?), atmosféra. Líbily se mi interiéry, výprava. Hlavní dívčí postava. Co mne ještě poměrně dost okouzlilo, byly záběry na osaměle stojící domek na žlutém poli, nad ním jasně modrá obloha. Opět mi to připomnělo kompozice Edwarda Hoppera. Místy je film docela nechutný, ale to nemohu brát ani jako klad, ani vyloženě negativně. Co vnímám jako zápor, je představitelka matky, opravdu, ale opravdu špatně hraje/přehrává - naštěstí tam je jen chvíli.

Skoro bolestivý tenhle film dokoukat, hlavně kvůli bezpráví dějící se nevinným lidem. Ve filmu je celkem jasně definovaný dobro & zlo (až na pár okamžiků, které to trochu rozostří), což mi nevadilo samo o sobě, ale spíš kvůli tomu, že film kvůli tomu působil trochu neuvěřitelně - fakt divný, že by jim to tak dlouho procházelo. Ze silných čtyř hvězd na slabé čtyři to pak srazil příliš "doslovně-metaforický" konec, ten mi přišel opravdu hodně navíc.

Většina komentářů se rozplývá nad tímhle padesátiminutovým "dokumentem", což mě poněkud mystifikovalo - těšila jsem se na nějaké informace ze zákulisí. O vzniku (původní myšlence, jak vůbec vznikla kniha, dle které je natočen seriál), o tvůrcích (včetně Candace Bushnell, která v tomhle díle ale pronese sotva tři věty), o natáčení... Plus že se třeba pobavím nad zkaženými záběry (ok, pár jich tam je. Asi tři a úplně na konci). Nedozvěděla jsem se nic. Působí to na mě, jako kdyby vzali to nejpovrchnější ze seriálu (a že tam toho je!), nahustili to, znásobili a obalili do nicneříkajících prázdných keců. Přitom je to docela škoda, mě by vážně nějaké ty zákulisní informace zajímaly. Tohle je jen rychlý sled obrázků z epizod (tak rychlý, že pomalu ani nevíte, kdo je na scéně a co má na sobě) a k tomu hraje nějaká hudba. Názory herců jsou tak korektní, že z toho umělost jen kape. Nic se nedozvíte a ještě k tomu je to nuda.

Mimo jiné vůbec nechápu, proč se tam Hudečková s Adamovskou tak rvaly o Hanzlíka. Ok, je to doktor, ale to je asi tak všechno, protože se 70% času chová jako totální kretén. Nejlepší byl Mádr, bez něj to pak už nebylo ono. Bartoškův skon mě překvapivě nedojal, ačkoliv ta scéna, kdy řídí auto s kapesníkem přiraženým na zakrváceném obličeji, měla v sobě jistou komickou dramatičnost. Na Juřičkovi mi překvapivě nevadily tlusté okuláry, ale to, že se taky choval jako pablb, čímž mě soustavně vytáčel. Shrnula bych to tak, že je to opravdu celkem depresivní seriál, jehož zakončení pocit bezvýchodnosti ještě umocňuje. V podstatě ale nechápu, co tím tvůrci chtěli říct. Neustále ožralý Krška to trochu zvednul, stejně tak otec Jandera. Jeho výstupy a zaťaté proklamace byly takovými highlighty seriálu.

Na televizní produkci to nebylo špatné, očekávala jsem to mnohem horší. Bavila mě babča (starka), který ale dávali všichni z rodiny dost zabrat, hlavně frackovitá vnučka, která byla fracek, ještě než začala mít problémy. Tenhle skromný snímek na svou dobu celkem slušně a výstižně ukazuje, jak anorexie může a často vzniká - z "nevinných" (v uvozovkách, protože jsou spíš hloupé a zbytečné, kdyby sí je rodiče/přátelé/rodina odpustili, žádnou újmu by neutrpěli, bohužel, lidé asi mají v sobě neustálou potřebu dění kolem nich komentovat...) poznámek, které někdo utrousí jen tak mimochodem. V naprosté nevědomosti, co to může spustit. Nicméně, zpět k filmu: Hilmerová je ve své roli celkem přesvědčivá, což na ten věk oceňuji. I ty vztahové záležitosti mezi mládeží jsou tam zobrazeny docela obratně a nekřečovitě. Tady je důkaz, že to jde, když se chce, a že mnohé pozdější filmy o problémech v dospívání, jsou oproti tomuto snímku přeceněné - zřejmě kvůli atraktivnějšímu obsazení, propagaci či čemu všemu. Škoda.

Strašný. Prostě strašný. Allen mě nepřekvapil. To, že jeho film bude lepší, než Coppolův, to tedy jo. Scorsese vaří z vody a z přežitých stereotypů.

Kniha mě nadchla, film trochu zklamal. Somr je výborný, dokonale přesvědčivý, končiny, kterými se otec a syn procházejí jsou mi milé, zpracování a interpretace vzpomínkových a snových pasáží povedené. Kamenem úrazu je hlavní představitelka, Mariana Kroftová. Nejen, že je k Novotnému příliš mladá a typově se k jeho filmové postavě vůbec nehodí (a už vůbec si ji nedovedu dosadit do knižní podoby), hlavně její herecký výkon je přehnaný, místy toporný, místy totálně nepřesvědčivý, místy přehrává... Ze změny vyznění konce nejsem taky bůhvíjak odvázaná, ačkoliv chápu, že postavit film pouze na "krafání" otce a syna při společné procházce by asi byl obtížnější. Ale já bych byla pro. Tahle změna se mi nelíbí, je zbytečně dramatická a to podle mě v knize nebylo účelem. A Kostelný se tam taky nehodil.

V tomto filmu narazíte na několik zábavných momentů (např.když se hlavní "hrdina", pětiletý Morrison, rozzlobí, vycení zuby, a vládu nad jeho skutky převezme jeho druhá, zlá identita, jakýsi "Nárazník"). Bohužel to ostatní je dost na nic. Zmiňovaný lehký humor v podání policisty je spíš chvílí, kdy si budete rvát vlasy. A Morrisonovo neustálé lamentování, že potřebuje svého "kokodrýla" mě taky úspěšně štvalo, stejně jako to, že ta "teta jeptiška" nemá zřejmě jméno - říká se jí tady prostě teta jeptiška. "Pojedeme k tetě jeptišce." "Co říkala teta jeptiška?" "Teto jeptiško, tohle je ale modrá barva." Apod.