Brinkley

Asi budu muset zrevidovat svoje hodnocení u většiny doposud shlédnutých romantických komedií, neboť zrovinka tato je z mého subjektivního pohledu čistým průměrem žánru. Buďto romantickým komediím začínám odrůstat nebo jsem zkrátka neměla tu správnou náladu....nezasmála jsem se totiž ani jednou. Taky se mi nesměle nabízí možnost, že je (K)lamač srdcí značně nadhodnocen (že by pro Vanessu Paradis??)

V případě, že se směju proti své vůli nejrozličnějším tragédiím, dojímám nad náckem, kuchtícím jablkový koláč, opovrhuji doktorem, pak asi něco Dánové nafilmovali velmi, velmi zručně... Adamova jablka jsou vskutku netradiční, politicky nekorektní, přesto však nadmíru lidský (toto označení neužívám příliš často) a žánrově nezařaditelný snímek, jenž donutí zapřemýšlet i osla (nejen o víře). Co se hereckých výkonů týče, U. Thomsen a M. Mikkelsen jsou naprosto fantastičtí. (Tímto se má slabost pro Madse ještě více prohloubila, přetvarujte mu třeba celou hlavu, je mi to jedno...)

Nádherná, nejen muzikantská, fabulace s třešničkou na dortu v podobě Jaze Colemana a andělského Plíhala. Ano, je možno namítat Zelenkovi opakování Mňágy..., ale důležitým vlivem na hodnocení celého filmu stejně nakonec zůstane, jakého hudebního interpreta divák preferuje...

Hvězda navíc patří určitě za poslední čtvrthodinku. S ohledem na jiná teenage dramátka určitě špička - nezastírám, že na střední bych byla z Charlieho malých tajemství určitě unesená (jen bych se ušklíbla nad neznalostí Bowieho a tajně snila o tom, že Ezra Miller jednou přeběhne na opačnou stranu hřiště...)

Spolu s Moderní dobou můj nejoblíbenější Chaplin.... (asi pro absenci patosu).

To, že Terminátor není zrovna můj top žánr, není rozhodně Rakušákova chyba. Dvojka je fakt dobrá...

Na český film z roku 1944 vcelku povedená a vtipná veselohra, která mě nerozčiluje ani po x-tém shlédnutí. Scénku, kdy Dítětová z nervozity zlikviduje plný talíř lineckého, miluju. Také mám dojem, že vzhledem k době a tématu mohl vzniknout mnohem patetičtějí výsledek.... velké uznání Fričovi.

Pokud mělo jít o lehkou komedii za účasti mechanického robertka, víc mě pobavila epizodka ze seriálu Boston Legal, kdy se o tento historický artefakt, coby léčebné pomůcky, soudil jeden klient jmenované advokátní kanceláře. U Vrtěti ženou jsem vrtěla leda tak hlavou nad stereotypním zobrazením neukojených, alias hysterických paniček. Nazíráním společnosti přelomu 19. a 20. století na lidskou sexualitu a boji s tehdejší prudérností se zabývala v roce 2011 i Cronenbergova Nebezpečná metoda, řekla bych mnohem úspěšněji. Nejde o žánr, ale ani komedie nemusí nesnesitelně zlehčovat. Jinak bych se i zasmála, bylo-li by čemu (sem tam střižený britský humor už můj výsledný dojem moc nevytrhl, možná měl být o dost černější). Anebo jsem prostě měla jen špatný den...

Komu nesedl už Moulin Rouge, nemusí se s Velkým Gatsbym vůbec obtěžovat. Obzvlášť pokud četl předlohu. Vše zůstává při starém: důmyslná hudba neotřele zasazená do děje (oceňuji), barvičky, tanečky, rozvleklost (proč nemohl Gatsby rozhodit třeba jen 30 košil, ono jich muselo být přinejmenším tak stovka, aby to zabralo několik minut a my opravdu pochopili, že mu nezáleží na luxusních věcech a všeho dosáhl jen kvůli svému vysněnému ženskému idolu, do kterého si obsadil mrchu Daisy ), pompéznost, patos a forma tak nějak přesahující obsah. Z Fitzgeraldovy knihy jsem si vykreslila obrázek Gatsbyho jako ultratajemného, vnitřne stále posmutnělého, nedosažitelného idola, rozhodnutého s buldočí sveřepostí získat zpět dávnou lásku ... ve filmu se o tom jen tak s nadhledem tlachalo (byť se DiCaprio snažil, seč mohl) a na plátně jsem sledovala spíš pubertálně poblázněného, nejistého a místy i směšného studentíka hrajícího si na mafiána. Asi nejde o špatný film, ale můj šálek čaje to tedy opravdu není...

Navzdory víceméně kladnému hodnocení se mi i nyní potvrdilo, že tento typ pořadu není pro mě.... Pokud opominu bulvární sránku věci (jak ten či onen v současnosti vypadá, co si navlíkl na sebe atd. atd.), pak vlastně sledujeme pouze mejdan cizích lidí, kteří se výborně baví (s výjimkou Tommyho Lee Jonese), vtipně si vyměňují drobná rýpnutí a ke konci už mají špičku. Namísto toho, abychom rovněž někdě pařili a dobírali si přátel vlastních. Toť můj názor. Ovšem Jodie je třída a Downey jr. má charisma i v civilu. To je fajn. Zároveň však musím přiznat, že sledování kteréhokoli Glóbu není takovým utrpením, jakého se mi dostávalo u českých křečovitých pokusů o obdobný typ pořadu (pravda, už jsem hodně dlouho na žádný nesebrala odvahu...).