Woodstock

K tomuhle dokumentu prostě není moc co dodat. Kromě toho, že má naprosto skvělý střih a práci s více obrazy najednou, tak je to především nádherný záznam toho, jaká byla doba a jaká byla její hudba. Ta hudba je pořád úžasná a ty hodnoty... pořád se na ně kašle. Rebelství moc nepomohlo, ale můžeme doufat, že se někdy ještě jednou něco podobného podaří. (22.07.2015)

Woodstock nebyl první rockový festival v dějinách, ale pořád ještě šlo teprve o dva roky starý fenomén a přes 400 tisíc lidí byla do té doby (a dlouho potom) zdaleka největší návštěvnost na podobné akci, nemluvě o tom, že organizátoři počítali max. s polovičkou. Čili i kdybychom nechali stranou všechny ideologie, lásky, Vietnamy a drogy, už jenom sledovat, jak lidi, pořadatelé, muzikanti i místní obyvatelé ještě nejsou ve svých rolích tak docela zajetí a jak jim postupně docházejí rozměry toho, čeho se právě stávají součástí, je podívaná až dojemná. Výsledkem mohla být buď masová tragédie (při všem bohužel oprávněném nadhledu nad naivitou hippies, představme si takovou situaci dnes!), nebo tenhle svého druhu zázrak, jehož svědkem být je i po letech pořád po čertech povznášející pocit. — Muzika: Nebudu se pouštět do nářků nad tím, proč už dneska takhle nikdo nehraje, je holt jiná doba; já jako dítě oné doby (skoro bych býval mohl být tím miminem, co se narodilo ve zdravotnickém stanu během jednoho z koncertů, ale nakonec jsem byl do tohoto světa vržen až dva dny po skončení festivalu a o kontinent dál) se v její hudbě cítím skvěle; ač zdaleka nejsem bezbřehým obdivovatelem všech účinkujících, ani téměř čtyři hodiny režisérského sestřihu mi po hudební stránce nestačily, chtěl bych ještě, ještě. — No a pak je tu způsob, jakým to celé Wadleigh a jeho parta převedli na plátno. Koncept s děleným obrazem považuju za báječný a taky do mrtě využitý – jednak je to na mnoha místech výtvarně nádherná podívaná, jednak se tím povedlo přenést na diváka pocity návštěvníka festivalu, jehož smysly jsou bombardovány ze všech stran úplně stejně a taky neví, kam koukat dřív, aby mu něco neuteklo. Nic, co by bylo bližší fyzické přítomnosti na místě, si neumím představit. Čili: Kus důležité a zajímavé historie, kus skvělé muziky a kus báječné filmařiny. U mě za plný počet. (08.07.2013)

Tří dny míru, lásky a hudby woodstocké generace Baby boomers v časech Vodnáře. Tři dny, které změnily dějiny rokenrolu. Úžasná hudba v neopakovatelné atmosféře nejzásadnějšího festivalu populární hudby všech dob. Nezapomenutelné "grande finale" nadpozemské kytary Jimiho Hendrixe, ve kterém snad každý mohl slyšet padající bomby a nářek umírajících ve Vietnamu. Skvělý dokument Michaela Wadleigha je právem považován za jednu z nejautentičnějších generačních výpovědí. Všechny další pokusy znovuzorganizovat pokračování Woodstocku se nezdařily, už to bylo o něčem jiném. Woodstovský festival byl, je a zůstane jen jeden jediný: ten, který se konal v těchto srpnových dnech před 46 lety. (15.08.2015)

Jako filmový dokument to bylo kvalitní, líbilo se mi rozdělení obrazu na dvě půlky, ale míra zábavnosti při sledování se blížila bodu mrazu. Mělo to hrozně přepálenou STOPÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŽ a zastaralý VIZUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁL. Schválně jsem tu zdůraznil dvě nejčastěji používaná a tudíž i nejotravnější slova na ČSFD. (24.02.2019)

Neuvěřitelný a neopakovatelný koncert, který probíhal tři dny a hipíci zde ve stylu svého přesvědčení pomocí hudby protestovali proti válce. Sešlo se neuvěřitelného půl milionu lidí! Tento dokument Vám naservíruje atmosféru tohoto představení. Lidi se zde počínali, rodili, brali i umírali. World in the world. Neměli kam jít na záchod, nenávratně zničili farmu a přilehlé pozemky, neměli co jíst, smrděli, váleli se v bahně a produkovali tuny odpadků. Ale zcela ve stylu volnomyšlenkářského hnutí nekontrolovaně obcovali a hulili co se dalo. A k tomu ta hudba! Zcela bez starosti, neřešili včerejšek ani zítřek, prostě jen žili! Na tři a půl hodiny jsem si připadal, že jsem o čtyřicet let zpět. Kdo by řekl, že tihle mladíci už jsou v dnešní době zasloužilí důchodci nebo se již před lety ufetovali k smrti. (10.05.2009)