starbrejkr

Naprosto dokonalá kriminálka, která je naprostým best of žánru. Děj je nesmírně spletitý, ale díky promyšlenému scénáři se z něj nestává nepřehledný guláš - naopak jednotlivé minipřípady se krásně slévají dohromady a na konci máte ve všem jasno a to nám ani nemusí hlavní postavy nijak otrocky vysvětlovat (jak to občas tvůrci spletitých filmů na konci řeší). Děj je napívaný, promyšlený, s překvapivými zvraty a přitom uvěřitelný, zkrátka není co vytknout. Na začátku jsem se trochu bál té padesátkové stylizace, ale snímek nakonec šlape dokonaleji než kdejaký high-tech thriller a ta doba je jen tak v lehkém příjemném pozadí. To neskutečně hvězdné obsazení je využito beze zbytku, pro Jamese Cromwella se jedná o možná vůbec nejvýraznější roli - přesto....Russell Crowe to i v takové konkurenci zválcoval. Jistě, měl k vínku nejlépe napsanou postavu, ale to, jaký jí dokázal dát náboj....fíha....byla to radost pozorovat tu jeho výbušnost. Prostě superlativ nad superlativ, špičkový film.

Samozřejmě, Expendables jsou naprosto béčková záležitost, které bych za normálních okolností dal upocené 3 hvězdy. JENŽE - je tady tolik věcí, pro které to nemůžu udělat. Začnu koncem - když to u titulků rozjeli Thin Lizzy s Boys Are Back in Town, poprvé jsem měl v kině chuť začít pařit. Zadruhé, Sly moc dobře věděl, jak to uchopit. Expendables se neberou vážně a to je dobře. Zatřetí, ta hromada hlášek, kterou postava v čele s hlavním protagonistou sypou. Začtvrté, scéna v kostele, která už dnes je legednou. Zapáté, zašesté, atd, atd.....Zkrátka Expendíci jsou pecka. K hercům nemá cenu se vyjadřovat, jeden charismáč vedle druhého, určitě překvapil Lundgren, ze kterého šel chvílemi onen "dragovský" strach a super byl taky černoch se svým "rozsračkovačem", to se kino otřásalo i s tou malou návštěvou. Celkově mě snad mrzely jen některé zbytečně protáhlé scény, zejména ta finální v paláci, kdy se moc dlouho běhalo a minovalo...to jsem trochu vypadl z tempa. Taky krvavé scény na mě byly až moc digitální, v tomhle to chtělo trochu víc oldschoolu. A moudro pronesené Mickey Rourkem na závěr? "Koupil jsem tam flašku nějaký místní, kořalky. Jmenovalo se to slivovice nebo tak nějak. Vypil jsem jí a za chvíli mi bylo dobře" :-D

Mnozí z vás o tomto filmu píši jako o návratu herecké formy Nicolase Cage. S tím nemůžu v žádném případě souhlasit. Nicolas Cage totiž špičkovou hereckou formu nikdy neztratil. Jistě, v novém tisíciletí se většinou nepotkal s dobrými scénáři, ale byl to právě on, kdo svým výkonem ty filmy vytahoval výš. Ve Špatném poldovi konečně přišel i ten scénář a postava poručíka Terence je pro mě vůbec jedním z nejzajímavějších policejních charakterů. Sice je to hajzl a "zkažený" člověk, ale zároveň má toho spoustu (už od úvodní scény) co do sebe a já mu takřka pořád fandil. Film obsahuje několik parádích scén, z nichž za neluxusnější bych považoval scénku v domově důchodců. Dost ozvláštňující jsou také halucinogenní prvky, kde se režisér poměrně vyřádil a pan Klec to opět parádně sehrál. Celý film pak naprosto shrnuje konec, kde je nám nejdřív naservirován deus-ex machine happyend, aby pak byl přehlušen do dálav doznívajícím halucionogenním oparem, který vlastně vrací vše na začátek. V podstatě nemám co vytknout - snad jen sexy potenciál Evy Mendes mohl být využit víc. Místo něj tu máme jen podivný a těžko uvěřitelný u-turn její postavy směrem do léčebny....

Dle očekávání není snímek nudným soudním dramatem, a to hlavně díky faktu, že jej myšlenkově přesahuje. Nejde si často nevzpomenout na Ďáblova advokáta a to nejen díky Alovi, ale zejména díky myšlenkám o podstatě fungování svědomí advokátů. Ta je tu totiž rozvedena ještě hlouběji a především na příkladu Arthurova kamaráda Jaye dokonale znázorněna. Kromě toho je vlastně film jenom takovou malou sondou do velmi smolné části života jednoho úspěšného právníka. Hlavní nit, která se táhne okolo soudce Fleminga je proložena menšími případy, které má Arthurova postava na starost a právě tyto mě svou tragičností možná na celém filmu dostaly víc než samotná hlavní linka. Co mi naopak přišlo trochu podivné, to byly komické chvilky, zejména ty okolo sebevražedného soudce, které mi krapet shazovaly vážnost filmu. Jinak nemám co vytknout, onen závěr bych možná až tak neprožíval, proti explozivnímu monologu na konci Ďáblova advokáta to bylo o něco slabší, ale i tak výborné.

Naprosto luxusní gangsterka! Už jsem si skoro myslel, že mě v tomhle žánru po všech zěch zásadních dílech, kde se však tak často opakují motivy, nemá co uchvátit, ale starý Carlito ukázal, že to jde. On tady na to DePalma totiž jde trochu jinak. Celý film vlastně stojí na naivní myšlence a touze hlavního hrdiny a my všichni diváci moc dobře víme, jak to všechno musí dopadnout. A přestože to víme (a ono to nakonec tak samozřejmě dopadne), přesto Carlitovi fandíme a prožíváme všechny jeho eskapády, osudové chyby a na konci i každičký výstřel z jeho pistole. Al Pacio tady vypadá a koneckonců i mluví (vžil se do Portorikánce) trochu jinak, ale už od chvíle, kdy teatrálně na začátku mluví před soudem, si vás omotá kolem malíčku. Film obsahuje hned několik naprosto geniálních a režijně vygradovaných scén - vzpomeňme jen kulečníkovou příhodu hned na začátku a zejména závěrečnouz honičku, díky nim si film zapamatuju nejspíš napořád. Dost zajímavá je taky celá postava mladičkého, ale řádně slizkého Seana Penna. Zkrátka film toho nabízí kvanta a k tomu má na gangsterský film ještě celkem příjemnou stopáž. Nemám jediné výtky.

No žádnej zázrak! Na to, jak je ten film kultovní, mi to přišlo jako poměrně sterilní, a pro člověka moc neznalého toho světa, chvílemi i nudné drama. Samozřejmě - ty hlavní myšlenky o zhoubné moci peněz, slávy a vůbec lidského svinství byly na plátno převedeny velmi působivě, ale nebylo to nic převratného. Tohle už jsme viděli víckrát v různých gangsterských filmech té i dřívější doby. Alespoň pro mě je trochu škoda, že tvůrci víc nerozvedli některé hlubší myšlenky (strašně se mi líbilo, jak Douglas ukázal z auta na vedle sebe stojícího homelessa a kravaťáka a řekl "Neříkej, mi že rozdíl mezi nimi je jen ve štěstí"). Tomuhle kdyby se film věnoval víc než handrkování na burzách, určitě by mě oslovil víc. Ale to je spíš můj osobní problém, objektivně je to velice kvalitné dílo, mistrovsky zejména od Douglase zahrané. Na dvojku, která jde v těchto dnech do kin, určitě půjdu....

Co k takovému filmu napsat? Třeba to, že jsem nikdy nic podobného (dějově originálního, myšlenkově naprosto dotaženého, vizuálně úchvatného, silně akčního a přitom citlivého) neviděl? Možná.....Tento film byl prostě odsouzen k úspěchu a Nolan zde jen ukázal, že stále může světu dát mnohem víc než Batmany. On sice Počátek není žádná filozofická hlubokomyšlenková záležitost, která by nás nad svým poselstvím nechala přemýšlet hodiny (snad jen o významu a důležitosti snů se zamyslíme či o významu vnuknutí), ale ještěže tak! Ony hodiny totiž budeme přemýšlet nad propracovaností příběhu a budeme si přehrávat některé scény, které vám vizuální labužník Nolan naservíroval. Dvě hodiny a půl postupně gradují a závěr, kdy se prolínají všechny tři úrovně je bezdechý. I onen otevřený(?) konec těžko mohl sednout líp. Za sebe mohu jmenovat jediné negativum - moc mi neseděla dějová linie s Mal, která mi tu hlavní brzdila a film pro mě trochu ztrácel tempo, ale uvidíme, co s tím udělá druhá projekce. Zatím každopádně film roku a další body kromě režiséra samozřejmě i pro DiCapria a třebas i Ellen Page.

Je to jednoznačně zvláštní film. Člověk při sledování většinou neví, kam se to bude dál ubírat, ale vlastně ho to ani tak nezajímá. Tenhle film je totiž hlavně o atmosféře a takové zvláštní paranoie a neustálého a pomalého zamotávání se a sklouzávání na šikmou plochu. Proto ani tak nepřekvapí onen rychlý konec, kdy se zase až tolik moc nevyřeší - důležité je, že se to stylově utne. Polanski zkrátka stvořil další ze svých mistrných a atmosférických filmů (díky tomu ostrovu jsem si často vzpoměl na Smrt a dívku), který by se v rukou jiného režiséra mohl stát pouhých standardizovaným politickým thrillerem. V případu Ghost writera se však nebojím mluvit o filmu uměleckém. Velmi mile mě překvapil Ewan McGregor, který na mě nikdy nepůsobil jako kvalitní charakterní herec, ale tahle role mu sedla. Pierce Brosnan naopak precizně splnil očekávání, akorát mě silně mrzelo, že byl na plátně tak málo.

Co můžu říct než - spokojenost. Predátoři jsou filmem, od kterého asi málokdo čekal něco víc a asi málokdo bude taky víc zklamaný. Tvůrci totiž evidentně nechtěli dělat experimenty, převraty či jiné veletoče, které by mohly skončit průserem. Zkrátka především chtěli natočit svižnou poctu původnímu džunglímu Predátorovi. A tak také film funguje - struktura filmu je stejná, sem tam se objeví reminiscence a ono napětí z neviděného alespoň teda u mě probublávalo dost často. Největší klady filmu - bleskový vpád do děje (to jsem se hned na začátek zaradoval) a především Adrien Brody. Jak já jen mu nevěřil, že s tím jeho ublíženým obličejem zmučence dovede zahrát drsňáka, co bude zabíjet Predátora....A on se toho přitom zhosil tak bravurně, k čemuž pomáhá i výborně napsaná postava (mimochodem takřka všechny charaktery jsou na akční zábavovku solidní). A hlavní zápory a důvod oněch "průměrných" tří hvězd? Jak už jsem zmínil, není to nic výjimečného, prostě jen kvalitní akčňák. Bohužel podobně jako u mnoha svých žánrových kolegů ho ale také podráží závěr, který je sice efektně natočen, ale dějově je absolutně čekatelný a stereotypem to přetéká až běda...Nějaký zvrat (pravdu o doktorovi neberu) by tomu rozhodně neškodil, třeba nějaké překvapivé rozvinutí mytologie Predátorů, podobně jako ve dvojce....Ale jak říkám, z kina jsem odcházel s pocitem spokojenosti a za pár let si v TV rád dám repete. Sice krapet lacinější, ale plnohodtný příspěvek do Predátoří série.

Když člověk přes měsíc nevidí žádný film, není lepšího "nového startu" než zábavovkou typu Iron Man 2 a to i přesto, že mě jednička opravdu nebavila. Dvojka má však takové obsazení, že jí málokterý filmový fanda může vynechat. Nicméně mě ani dvojka s železňákem příliš nespřátelila. Sice se mi líbila víc a to zejména díky ponurému a až beznadějnému nádechu, který dobrou půlku díky Starkovým problémům má. V druhé půlce ale podobně jako u jedničky jde z mého pohledu skoro vše do kelu. Akce mi přišla nic moc a létající droni to moc nevylepšili. Devízou jsou rozhodně Mickey Rourke (i když mi přišlo, že ve finále se mohl s těma dvěma utkat důstojněji) a především Sam Rockwell, který je nejzábavnější postavou filmu - Downey oproti němu s hláškama nic moc. A pozor, významný bod, snad v prvním filmu se mi tady Gwyneth Paltrow líbila nejen jako herečka, ale i jako ženská:-))