Malarkey

Občas není na škodu si takhle při odpoledni pustit něco totálně vyklidňujícího a neškodného. Navíc tady mě v nabídce herců zaujal Damon Wayans Jr. Doufal jsem tedy, že by to úplně hloupé být nemuselo. Nakonec to úplně hloupé nebylo, ale obyčejné to bylo hodně. Vlastně víc než dost.

Kdybych byl echt cynik, tak řeknu, že Netflix už zkurvil i jindy kvalitní skandinávskou kinematografii. Kadáver je totiž fakt hovadina.

Vlastně jsem netušil do čeho jdu. Že se jedná o remake nějakého dobového amerického filmu jsem neměl ani tušení. Lákal mě pojem mysteriózní a Lily James s Armie Hammerem v hlavních rolích. Výsledek je ale totální nuda, navíc blábol a nesmysl v jednom. Dlouho se mi nestalo, že bych koukal na film, který mě vlastně vůbec nezajímá.

Petr Kolečko je zřejmě všeuměl. Pochopil, že scénáře co píše, fungují jenom s některými režiséry a tak se rozhodl sednout si do režisérského křesla a točit si je sám. Na filmu je ale znát, že je to jeho režisérský debut. Petra a Denisa jsou sice fajn, ale jejich chováním film působí, že je spíš pro ženský kolektiv, než pro chlapský duše. Nakonec jsem si ale i já na filmu našel zalíbení a to v podobě postavy Jirky Langmajera, která byla naprosto dokonalá. Osobně můžu říct, že byla to nejlepší na celém filmu. Do toho ženskýho blafání vpravil trošku té chlapské rovnosti, která je tady dotažena do extrému, ale to je právě na ní to hezké.

Jednoznačně hodně solidní dobové drama, které z komunistů po právu zase dělá svině, které jsou a vždycky budou. Navíc Jan Cina tu svojí roli herce zahrál prakticky dokonale. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že celý námět by si zasloužil spíš film, než třídílnou minisérii. První dva díly šokují tím, co všechno si komunisti dovolili, ale je to pořád tak jako dokola. Vyplatí se ale počkat na závěr, protože třetí díl nejen, že nabízí perfektní filmové napětí, ale navíc diváka šokuje závěrem, u kterého mi dokonale zatrnulo.

Bartosz Bielenia vypadá, ale i se chová, jako klasickej Polák, kterej se po směně vyvalí ze škodovácký fabriky a jde dělat bordel po městě. Víc, než zajímavé drama s křesťanským přesahem, to tak na mě působí, jako že se tímto filmem Poláci snaží stigmaticky vyrovnat s částí polské kultury - odborně známé jako plešky nebo fotbaloví chuligáni - a takové postavě přišít křesťanské motivy, aby vyvolali trošku té kontroverze. Navíc dlouhou dobu je již známo, že Poláci to s kinematografií umí a tak si u mě vysloužili jasnou pětihvězdu. Celou dobu tušíte, kam ten námět směřuje, ale závěr, to je jedno velký velkolepý zoufalství, navíc s tak dobře natočenou závěrečnou scénou, jako jsem u žádného jiného filmu dlouho neviděl. Klobouk dolů Poláci, zase jste mě dokonale oslnili totální filmařskou kvalitou a myšlenkami, které mi v hlavě pár dní budou rezonovat.

Už jsem zažil lepší díly. Přitom narážek na Ötziho - pračlověka z Alp - tu bylo tolik, že bych se mohl za břicho popadat. Vyšetřování ale byla nuda a jediné, co opravdu bavilo, tak scény, kde Ben přespává u své kámošky vyšetřovatelky Sabriny. Škoda, přitom začátek věstil standardně dobrý díl, nakonec z toho byl standardně standardní díl. Chvílemi i slabší a aspirující na dvě hvězdy.

Kdyby vydržela ta intimní tónina vztahu afghánského imigranta a rakouského důchodce s duševními bubáky některého z koncentračních táborů, tak bych to hodnotil i líp. Jenže někde v polovině filmu se námět překlopí do strašné absurdity, u které mi bylo vysloveně nepříjemné ji sledovat dál. Závěr to pak dokonal.

Jakožto fanoušek humoru Adama Sandlera konstatuji, že tohle je jeho jedna z nejhorších komedií, co jsem viděl. Horší to bylo snad už jenom u Machrů 2.

Andrej Zvjagincev to zřejmě po Leviatanu v Rusku ustál a může točit další filmy. Nicméně nelenil a opět si zvolil hodně náročné téma - rodiče, kteří ignorují svého syna a tak následuje tragédie. Fascinovala mě ta sebestřednost, ignorace, deprese, zmar a smutek okolí. Natočeno to bylo neskutečně kvalitně. Znát to bylo především na záběrech z ruského panelákova, který konečně vypadal trošku lépe, než jen panelákov. Ty jsou totiž snad v každém ruském filmu hlavní základnou filmové scénografie. K páté hvězdě jsem nedokázal pochopit tu lidskou aroganci, která v nás občas raší. Bylo mi z toho odporně. Navíc Nemilovaní jsou hodně pomalou filmařinou a tak se na ní musíte zatraceně připravit. O zážitek pak jistě neujdete.