Rebeka

Romantickému žánru neholduji, ale sympatické dvojici jsem happyend přála už od začátku a díky zápletce byl film zajímavý a koukatelný. Zrochu mi Rebecca připomněla Janu Eyrovou nebo Purpurový vrch. Je mi záhadou proč je Armie Hammer tak málo obsazován. V hlavní roli se objevil jen zde, v Osamělém jezdci a Sněhurce a ostatní ani nestojí za shlédnutí a Sněhurku už si nikdy nepustím. (23.12.2020)

No nevím. Knižní adaptaci jsem nečetla, ale předpokládám, že se jí příběh drží a nezkouší nic jinýho. Hlavní hrdinka v podání Lily James mě štvala. Chápu, že měla být (nejspíš) hodně mladá a světa neznalá, nicméně jsem měla tý její bezbrannosti brzy plný zuby. Paradoxně později, když začala brát věci do svých rukou, to nebylo o nic lepší. O nějaké chemii, viditelné lásce mezi dvěma hlavními hrdiny, za mě nemůže být řeč. To jsem tam vůbec neviděla. Ačkoli mám Kristin Scott Thomas jako herečku ráda, tady mi nesedla. Hmmm co dál. Rušily mě podivné triky, barvy, občas hudba. Nevím co to bylo za experimenty. Ale zvládla jsem se na to dívat celý ten dlouhý čas a to jsem si původně myslela, že to budu dávat nadvakrát, takže to tak hrozný, jak jsem to tu nastínila přece jen nemohlo být. (25.10.2020)

Napriek podľa mňa typovo dosť zle vybratým (alebo rovno slabým) hercom slušná psychotrilerová (?) jazda, od ktorej (ak ste nečítali knižku a nevideli predchádzajúce filmy) neviete, čo máte čakať, takže vás scenár na viacerých miestach (dúfajme, že príjemne) zaskočí. Ale tak nejaký zázrak to nie je, občas je to divné, niektoré veci by som vystrihol a koniec je voľajaký čudný. (04.11.2020)

Hitchcockova Rebeka byla samozřejmě lepší, ale ani tento film není úplnou ztrátou času. Mladá dívka si vezme bohatého vdovce a žije s ním v jeho tajemném, nepřátelském domě. Skrz prsty se na ni dívá služebnictvo, ale hlavně hospodyně, která zemřelou Rebecu milovala. Rebečina smrt je stále pokryta záhadou. (09.01.2022)

(7/10). Nevím jestli to bylo dnešní melancholickou náladou nebo včerejším modrým Měsícem, ale já si ten film teda užil. Možná je to tím, že jsem si kvůli Lily málem vykoukal oči, ale vážně jsem tu celkovou atmosféru s nádechem minulosti a bohatství užil. Celkový závoj tajemna se odkryl v tu pravou chvíli a povedlo se mě dokonce překvapit. Ne, že by mi spadla čelist to vůbec ne, ale byl jsem z toho překvapený a potěšený jako Lily. Celkově to zaštiťovala hudba Clinta Mansella, která byla opět parádní a sedla tam jako prdel na vznešený hrnec. (01.11.2020)