Malarkey

To, že anglickej humor málokdy zklame, je fakt, který je bohužel občasným pravidlem. SuperBob se totiž na první pohled tváří hrozně vtipně a ironicky, co se týče super hrdinů. Vlastně na první pohled obdobně jako takřka geniální novozélandská parodie na upíry – Co děláme v temnotách. Jenže po chvíli sledování zjistíte, že se nejenom nesmějete, ale ještě Vám ta celá love story kolem přijde neuvěřitelně trapná. Škoda.

Nenašel bych lepší označení pro tento film, než gotický horor, který zde napsal uživatel sud. Edgar Allan Poe, šedesátá léta, papundeklové kulisy, strach, hnus, mučící nástroje a atmosféra, kterou by posvětil i středověký bojovník Ivanhoe. Sice z toho nešel tolik strach, ale to kouzlo, to je nezapomenutelné.

Jeden z mála animáků, u kterého se dospělý divák podiví nad tím, jak zajímavý námět Pixar zpracoval pro děti a děti se budou pro změnu bavit u jednotlivých postaviček a příběh jim bude nejspíš naprosto ukradený.

Co více k domnělé muzikální legendě vyprávět, než to, že mi prostě nesedl jak její humor, tak ani jednotlivé písničky. A to mám jinak britský humor hodně v úctě stejně tak, jako muziku podobnou té, co jsem slyšel tady. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem si vyslechl nekonečné vyprávění o tom, jak jsou někteří lidé oddaní tomuto filmu, budu se zdržovat hlubšího komentáře. Ono to bude lepší.

Představte si atmosféru filmu Bony a klid po balkánsku. Navíc s příměsí pseudo atmosféry po konci balkánské války, která snad v jiných filmech nemá obdoby. Dokážu si představit, že v tehdejší Jugoslávii tohle bylo něco nepředstavitelného. Dneska už mám ale pocit, že tenhle film hlavně obtiskl atmosféru tehdejší doby. Není to málo, ale na dobrý film to není ani dost.

Čekal jsem, že legendární tvář německé komedie – Michael Bully Herbig něco předvede, ale v téhle romantice se teda spíš ztrapnil. Nevtipný, nudný, obyčejný film.

Zaměňte psa, kočku, koně, velrybu, delfína, kachnu nebo cokoliv, kolem čeho se už točil film, za labuť a máte z toho Labutí píseň. A pokud máte osobní vztah k labutím, tak si přidejte hvězdičku.

Poměrně dobrej díl. Jen s tím problémem, že příběh svými přesmyčkami z minulosti do budoucnosti a z budoucnosti do přítomnosti udělal tak strašnej brajgl, že se horko těžko dá časově srovnat s předchozími díly. Hlavně se třetím dílem, kterej úplně vyignoroval. Na druhou stranu to tady s přehledem srovnává Arnold, který si tím málem v jeho herectví vystačí na to, aby dokázal nejenom pobavit, ale i zahrát na nostalgickou strunu. Tak akorát na tři hvězdy.

"Co je život? Rovnováha pěti živlů. Co je smrt? Jejich nesoulad." - Jsem rád, že v Indii se najdou tvůrci, kteří chtějí odvyprávět místní životní příběhy tak, jak je na to divák zvyklý třeba u evropských filmů – realisticky. Bez barevných kudrlinek, příkras, indických tanečků nebo nekonečné tamní veselohudby. Masaan mi, i přesto, chvíli trval, než mi vysloveně sednul. Nicméně nádherné záběry na evidentně hezčí část Indie (bez jediného odpadku v záběru) a závěrečné splynutí dvou, do té doby odlišných, lidských příběhů mi udělalo vysloveně radost. I takový totiž umí být život.

Řecká kinematografie pro mě vždycky byla divná a film Hardcore na tom není jinak. Zvláštně, drsně, ale zároveň místy citlivě odvyprávěný příběh dvou děvek, kde jedna ví, že je děvka, přijímá to jako životní úděl a peníze z této práce ji těší. Zatímco druhá si myslí, že děvka není a vnímá tuto činnost jako zábavu. Jakmile ale příběh postupuje, i ta druhá nakonec zjistí, že se od té první příliš neliší a tak dopadne na podobné dno. Do toho se připlete nějaká ta bitka, krev, smrt a je zaděláno na průser. Hodinu a půl jsem přemýšlel nad tím, proč Řekové točí tak strašně divný a špinavý příběhy.