Malarkey

Kdyby režisér správně ponurou kriminálku nevyprávěl tak strašně těžkopádně, byl bych vysloveně nadšen. I přesto tady Charlize Theron opět předvádí poctivý výkon ženy s osudem šneka na štěrkové cestě a musím říct, že kvůli ní jsem celý film dokoukal až do konce. Postupné rozplétání zápletky nakonec způsobilo samotné nadšení ze závěru, který perfektně zlomil celý, temnotou nasáklý, příběh.

Už vím, proč jsem o tomhle filmu celej život nevěděl. Na první pohled se tváří kombinace Charlie Sheen a Chris Tucker neuvěřitelně zábavně, jenže jakmile si ji pustíte, radost Vám okamžitě vymizí nejenom ze rtu, ale i z myšlenky, která tu nenápadnou myšlenkovou bublinu v hlavě obsahující slovní spojení "dobrá komedie" nenápadně zvětšuje a zvětšuje, až samotná praskne a vy únavou z pohyblivých obrázků vypnete televizi, protože si uvědomíte, že na takovou nudu se nedá ani dokoukat.

Italové mají zvláštní způsob, jak vyjadřovat svoje city. K tomu tu hlavní představitelka byla až dost vostrá a až moc sexistická. Jenže jelikož se jedná o příběh, který si prochází určitými časovými horizonty a nabízí nejenom radosti, ale i strasti života, snažil se mě zaujmout lidským smutkem, což mu úplně nevyšlo. Hlavně proto, že se mi to všechno po tom všem zdálo až moc uměle nastavené.

Dokážu si představit, že v Americe takovej film zazdili. On totiž nabízí klasické evropsky-lidské téma, který náleží hlavně nám, Evropanům. Respektive představuje příběh z války o absurdnosti války, což není poprvé, ale ani naposled. Taková ruská Kukuška předvedla něco podobného a také se na ní hrozně hezky koukalo. Vlastně úplně stejně jako na Kříž cti. Vlastně se jednalo o hodně podobný film, což není vůbec na škodu. I u tohoto jsem nakonec skončil s pěti hvězdami. Takové příběhy by se totiž měly tesat do paměti všech. Člověk nikdy neví, kdy by se mohly hodit...

Jsou komedie a komedie. Pak dlouho nic. No a až potom jsou filmy, které dokonale sednou lidské duši daného diváka a pobaví ho tak, že je schopný další týden žít s tak širokým úsměvem na rtu, že je s ním schopný kdekoho i nasrat. Špion je třeba přesně ten příklad. Melissa McCarthy si užívá její klasický komediální postoj. Rose Byrne si pro změnu perfektně užívá klasicky nafintěnou mrchu. Jude Law zase hraje naprosto klasickou kopii elegantního Jamese Bonda. U Mirandy Hart, pokud ji znáte, přesně víte, co čekat...tedy Mirandu. No a Jason Statham - ten se tu předvádí tak, jako v žádném jiném filmu. Je tu sice spíš vedlejší postavou, ale nikdy se mi nestalo, abych si ho přál mít ve filmu všude, kde to šlo. On totiž, kdykoliv se objevil, sypal z pusy jednu brutální hlášku za druhou. Čekal jsem cokoliv, ale takovej nástup teda fakt ne. A nejlepší na tom všem je, že ačkoliv se film odehrává po celé Evropě, ani na chvíli mě nenechal vydechnout.

Sem tam se v Americe povede natočit film, který je evidentní blbost už samotného počátku. Ryan Reynolds může být rád, že ho Deadpool zachránil, protože po tomhle a Green Lanternovi, bych ho měl už za filmového fantasy fušéra Hollywoodu. Což se skoro stalo. Nebejt jediné dobré postavy, kterou tu představil Jeff Bridges, která je jak z partesu klasických nepřizpůsobých postav, šel bych ještě níž. Ryan a Kevin tady totiž hráli takový blby, že bylo těžký si na ně tu hodinu a půl vůbec jenom zvyknout.

Vždycky mě hrozně zajímal starej noir z období války. Užíval jsem si ho hlavně z amerických detektivek a kriminálek z devadesátých let, které na tuto dobu absolutně odkazovaly. Když už jsem se ale do něčeho takového opravdu pustil, nějak jsem v tom nenašel to, co jsem si pod tím celou dobu představoval. A nejvíc mi chybělo cokoliv, co by připomínalo mystično a s tím spojenou atmosféru.

Uživatelka NinadeL to vystihla úplně přesně. Hallmark jak vyšitej. Jenže to, u čeho si ženská s radostí popláče, ale i rozradostní, chlap tak nějak sarkasticky pošle do kytek s tím, že bejt to ještě trošku víc přeslazený, asi by se jednalo o první film, u kterého by chlap při sledování umřel na náhlou cukrovku.

Typické Řecko dnešní doby. Neskutečně divné, příběhově střelené, herecky precizní a obrazově parádní. Ale totálně bez emocí.

Řekl bych, že tvůrci tenkrát spojili to nejlepší, co spojit mohli a až tak moc si věřili, že to nejlepší z tehdejší doby zakomponovali do rodinného dramatu, které je zakončeno, pro mě nenáviděnými, soudními procesy. Výsledek nakonec ale naštěstí není tak zlý a to především proto, že Dustin Hoffman a Meryl Streep předvádí své klasické maximum.