Malarkey

Já si myslím, že mám hodně filmů a pohádek spojených s dětstvím. Ale nejvýraznější to bude asi u téhle řecké epopeje, která mě vždycky dokázala učarovat nádhernými triky, na které je i dnešní digitál krátký.

Nalaďte se na epickou vlnu výpravného historického filmu z prostředí poslední čínské dynastie a budete nadšeni. Takové filmy dnes jen tak neuvidíte.

Asiati, potažmo Korejci, a jejich pocit vymámit ze sebe něco hnusného a nechutného. V tomto případě podepřené příjemným korejským venkovem, jednou nenápadnou vesničkou a rodinou, u které je potřeba vysypat víc kostlivců, než by kdo mohl tušit. Zajímavá tématická jednohubka.

Celé dvě hodiny tento film ve mně evokoval dokonalý thriller Sedm. Především díky atmosféře a prostředí, ve kterém prakticky skoro pořád prší. Může za to ale i příběh, který rozhodně patří do série těch zajímavých amerických thrillerů, které šokují průběhem a především diváka odstřelí závěrem. Takových filmů popravdě příliš není a i proto si tak tohoto filmu velice vážím. K tomu Kevin Spacey byl výborný a Kate Winslet mu parádně sekundovala. No a 35 posledních minut k tomu všemu byly napnuté jak špagát držící vypuštěného draka uprostřed rozfoukané louky. Nebýt toho, že v první polovině film chvílemi nudil, šel bych k pěti hvězdám. Zároveň si myslím, že milovníci filmu Sedm by tenhle kousek neměli vynechat. Minimálně se mu atmosférou hodně přiblížil a já přitom o něm do nedávna ani nevěděl.

Muž potká ženu. Žena potká muže. vznikne napětí. Vznikne pornografický vztah. Do toho kamera vypráví příběh a zároveň herce podrobuje jednotlivým rozhovorům a tak se tu kombinuje hraná, ale i dokumentární forma. Nic pro mě.

Na poctivo vyprávěné skandinávské drama. Jen s tím rozdílem, že tady celý film probíhá celkem slušné množství šokujících zvratů, tudíž závěr už představuje spíš jen takový důsledek toho všeho, co v průběhu hodiny a půl šokuje. Na Skandinávii takový přístup trošku neobvyklý, přesto i tak hodně kvalitní.

Možná, že jde o momentální rozpoložení, ale já jsem Taste of Fear opravdu nevnímal za bůhví jaký hororový klenot. Jde o šedesátá léta, takže se často trápím s naivitou a amatérismem hlavních postav. Také je k smíchu několik dialogů, které bych dneska neustál ani v komedii. Tomu všemu sice dopomáhá atmosféra, která je podobná jako ve filmu Strašení, tudíž kvalitní. Nicméně stáří je i tak hodně znát. A to ve filmu někdy sedne víc…a někdy míň.

První setkání s čirým filmovým Lucemburskem dopadlo prakticky na výbornou. Neznámý jazyk, místa, okolí, lidé nebo herci...to všechno přispělo k tomu, že jsem absolutně nevěděl, co od takového filmu očekávat. To zajímavé na tom dělal především příběh, který si už na první pohled zasluhoval pozornost. A po shlédnutí můžu říct, že naprosto oprávněně. Ta neznalost lucemburské mentality způsobila, že jsem každou další minutou netušil, co se může stát. Režisér tu naprosto perfektně vykreslil dvě lidské dušičky, které svoje dětství prožívali tak, jak jim v dané chvíli náleželo. Sice to místy byl lidský hnus, co svému okolí prováděli, ale na druhou stranu se jim nedala upřít upřímnost si hrát a dětství si užívat. Režisér to naprosto přesně vystihl, takže zatímco mi z nich bylo zle, zároveň mi bylo i hodně smutno. Škoda jen, že závěr mi vyzněl tak trošku do prázdna.

Animovaný psycho film o rozdvojené osobnosti s nádechem érotična opravdu dokáže natočit snad jenom Japonec, nakonec.

Hezčí a lepší čínský film obsahující všechno, co si pod tamní středověkou kulturou dokážete představit, asi už nikdy neuvidíte.