Malarkey

Skvělý nápad zdokumentovat díl po díle významné šlechtické rody žijících od pradávna (nebo menšího pradávna) v Čechách, Moravě i Slezsku. Divák si udělá obrázek, něco se dozví a zároveň má radost z toho, že historie naší země neupadá v zapomnění a na oněch zámcích, hradech a tvrzích se stále něco děje. Když se tedy nerekonstruují, což je v dnešní době záslužná činnost nejvyšší. Navíc vypravěč v podobě pana Kinského je skvělá volba.

Atraktivní prostředí a zajímavý námět dává vzniknout stylovému filmu, který je slušnou jednohubkou a předem daným thrillerem, který baví, ale na podruhé už bych si na něj nevzpomněl.

To se tak stane, když Vás zaujme dobrý námět, ale zklame nudné zpracování. V rámci celé Evropy to bývá sem tam problém. Přitom je to hrozná škoda. Ti kluci by si velký filmový příběh zasloužili. Tak holt počkáme teď pár let. Uvidíme, jestli se příští rok naši aktuální basketbalisti dostanou na olympiádu a dáme podobnému námětu druhou šanci. Třeba to dopadne líp než Zlatý podraz.

Dokázal bych si představit, že kdyby tu Michael Nyqvist hrál méně protivnou postavu, tak bych si tenhle film dokonce i oblíbil. Námět k tomu doslova vybízí. Ze začátku hrozný protiva, postupem času suprový taťka, kterého nelze nemít nerad. Přitom Michael na tu roli měl, jen ta představa režiséra byla asi někde jinde. K mému údivu méně zábavná.

Jsem rád, že se skrz Českou televizi poslední dobou dostanu ke starým americkým filmům oceněným tehdejším oskarovým sousoším. Dostal jsem se třeba i k tomuto naprosto úžasnému dramatu, na kterém například svojí kvalitou vůbec nepoznáte jeho stáří. Nevím, čím začít, abych Vám dal najevo, že tenhle film je opravdová špica. Snad abych začal tím střihem. Je na něm hrozně znát ona preciznost a pracnost. Pracnost v tom smyslu, že díky střihu a záběrům na tehdejší New York máte šílený pocit zmaru, smutku a beznaděje. Takhle depresivní New York je možná právě to, co Vás na americké kinematografii tak přitahuje. Jiné filmy v podobném duchu jako je například Taxikář nebo koneckonců Nolanova trilogie o Batmanovi (kde jde spíš o pseoudo New York) těží z podobné atmosféry. A ne jinak je to zde. No a pak je třeba zmínit samotný námět. Jon Voight hraje šíleně naivního kluka, který má pocit, že mu patří svět. Teda do té doby než v New Yorku narazí a navíc potká somráka ze somráků nejpovolanějšího – Dustina Hoffmana. V tu ránu se tu rodí další z řady geniálních hereckých výkonů. Tohle totiž není o výkonu, který by byl „jenom“ v hlavě, tady Dustin fyzicky neskutečně trpí. Zároveň se film proměňuje a vzniká silný příběh o přátelství. Prostě pěti hvězda jak vyšitá. A navíc film vypovídající o tehdejší popkultuře květinových dětí především tou neskutečnou scénou v bytě nějaké té místní Yoko Ono. Já byl v šoku. Kde může, tam Vás tento kousek překvapí. Hlavně svojí filmařinou.

Na tomto filmu je příjemná jeho sympatičnost a také skutečnost, že častokrát vtipnou a zábavnou formou naráží na Australany a přistěhovalce z Evropy. Jinak je to taková příjemná komedie, určená spíše pro dámy, na kterou nemůžete být ani naštvaní. Prostě si ji v poklidu všedních dnů užíváte a je Vám u ní fajn.

Pro mě trošku úlet. To, že se film odehrává v nějakém tajném chrámu na severu Austrálie z něj nedělá film s dobrou kamerou. Navíc, když si z něj místní udělají nějakou divnou pseudokavárnu, kde se spíš nemluví, než mluví a stejně tak potichu se dějí i významné dramatické zvraty jedné těžko uvěřitelné rodiny. Hudební je tento film jen povrchově. Stejně tak povrchově působí jako drama. Více bych ho přirovnal k dvouhodinovým nelogickým záběrům z místa, o kterém jste do té doby ani neměli páru, že by se mohlo v Austrálii nacházet.

Vzorová francouzská kriminálka se vší parádou. Na rozdíl od jiných geniálních francouzských filmařin, jsem tu ale občas měl co dělat, abych pochopil zběsilý střih a nebo nelogické uvažování některých z postav. Vrcholem všeho je mega akční scéna, kde se Alain Delon nahání s jedním autem městem. To mu následně ujede, aby ho následně za zatáčkou opět objevil, jak naprosto v klidu tankuje benzín u pumpy. Takové momenty filmu ubrali pátou hvězdu. Jinak ale těžký luxus a závěr dle předpokladů francouzské kinematografie.

Herecký koncert Heleny, u které vlastně doteď nevím, co si o ní myslet. Ve své roli, která je navíc podle pravdivé události, se doslova našla a myslím si, že v ní reálně zahrála samu sebe. Na právnický případ poměrně zábavně zfilmováno.

U polských příběhů podle pravdy jsem už hodně opatrnej. Většinou jsou to totiž takový náměty, že divák nepřestává chápat. Jak kdyby nejtěžší lidské příběhy, zároveň ale plné naděje, vznikaly právě tam. Přitom všem musí být jasné, že to tak není, jen Poláci s tím prostě umí tak nějak nejlíp pracovat napříč celou Evropou a ne jinak je to v případě filmu Carte Blanche. Krásný, lidský film o sympaťákovi ze sympaťáků největším a o jeho postupným ztrácení zraku. Mně se to líbilo. Některé momenty bych možná vynechal, ale po lidské stránce neskutečně dojemný film a Andrzej Chyra je prostě kámoš od pohledu. Kór, když nás s ním film představuje v momentě, kdy polským dětem poměrně věcně vysvětluje, co se u nás dělo během pražské defenestrace v roce 1618. Navíc mi tvůrci představili polské město Lublin a tak už vím, kam se příště v Polsku budu chtít jet podívat…