Malarkey

Tohle už nikdy nechci vidět znova! Zřejmě nejbrutálnější dokument, který jsem kdy viděl. A i když jsem plno věcí věděl a znal, tudíž si myslím, že se s respektem ke zvířatům chovám celý život, tak tento dokument mě některými záběry doslova sejmul. Sejmul tak, že i já, který normálně vydrží koukat na kdeco, jsem musel odvracet zrak. Autor je zřejmě totální šílenec, protože dát dohromady tolik tajných záběrů a zveřejnit je v jednom uceleném filmu, chce buď hodně nervů nebo hodně prášků. Film je situován převážně do Austrálie, odkud autor pochází. Postupem času zachází do celého světa, protože „tradice“ zabíjení zvířat pro blaho lidí, jsou všude, včetně bohužel i nás a vánočních trhů plných kaprů. O těch teda autor zrovna nemluvil, takže uf, byli jsme ušetřeni. Nicméně neberu si iluze a je mi jasné, že podobné budovy jako jsou množírny nebo nelegální jatka, jsou i u nás. Občas toho bývá plná televize. Na druhou stranu autor místy zacházel až za hranici extrému. Třeba u témat zoologických zahrad bych s ním i polemizoval. Pořád ale jako nástroj pro sebeuvědomění toho, co nám dává maso, je tento dokument více než vhodný. Nemusíte se nutně stát vegetariánem, stačí, když každé maso na talíři budete vnímat s absolutní pokorou. Dříve to tak bylo, tak proč bychom to v dnešním konzumním světě zrovna my měli vnímat jako samozřejmost? Díky Limo za tip!

Jasně, vybízí se srovnání s Interstellar, Gravitace nebo nedej bože (to téma!) Apollo 11. V prvních dvou případech jde určitě o vizuál a ve třetím případě rozhodně o dramatickou stránku filmu. Pořád je ale První člověk natolik svébytný film, že srovnání může být jen v rámci tématu. Jinak se jedná o jedinečný kousek, kterým Damien Chazelle vytřel zrak všem, kteří se těšili na klasický konvenční akčňák se vším všudy. První člověk je totiž všechno, jen ne akčňák. A to je v něm napětí víc než dost. Škoda jen, že je film tak dlouhý. Některé rozhovory by se určitě daly zkrátit. Pohled na Neila Armstronga jeho vlastníma očima se mi ale líbil. Samozřejmě nejvíce lahodící na oko je druhá půlka filmu, která nádherně ukazuje přistání Apolla 11 na Měsíci. Kdyby neexistovaly série konspiračních teorií o tom, že Amíci si to vylhali, tak bych snad i věřil tomu, že režisér s kameramanem na Měsíci přistály, aby tak krásné záběry pro diváka natočili. Dokážu si představit, že takový film na širokém plátně musí být totální nářez. Ryan Gosling je samosebou skvělá volba. Nevěřím, že by si Neila Armstronga pro tento film nepřipravil. Politické kecy kolem Nasa jsou navíc vítaným bonusem k tomu všemu kolem.

Poláci prostě nemají dost. Jiní píchnou do vosího hnízda a po několika štípancích uznaj, že Němci už dostali dost za uši. Ale Poláci nééé. Ti přidávají pod kotel, drtěj Němce za druhou světovou válku hlava nehlava a sem tam si utřou nos i nad svým národem. To jsou panečku kousci. Letní slunovrat je v podstatě v duchu toho, že žádný národ není dobrý ani zlý. Jsou jen dobří a zlí lidé. Tohle se prostě Polákům opět povedlo a kdyby zde byl nějakej vysloveně moment, který by mě sejmul, nezdráhal bych se dát ani pěti hvězdu.

Pro mě jsou boje v Severním Irsku těžko pochopitelné. Jen to potvrzuje, že každý z národů, nejen v Evropě, trpí určitými stigmaty, které negativně mnohdy působí na celý národ. Kamera je ale skvělá, atmosféra doslova válečná…a to se přitom většina filmu odehrává v ulicích Belfastu…takže na to, jak malý tento film je, se jedná o hodně zajímavou vstupenku do světa boje o nezávislost.

Zbytečná práce. Natočená za peníze Primy, zřejmě pro diváky Primy. Zatímco první díl byl ještě fajn, i když místy zbytečně vulgární, tak druhý díl není vulgární, ale pro změnu je šíleně obyčejný. Herci jsou pořád stejní, což určitě není na závadu, ale vtip se nějak vytratil. Nejvíce mě bavila linka Bolka Polívky. Nebylo to vtipný, ale bylo to jediné takové přirozeně lidské. Jenže to bude spíš člověkem a přístupem k hraní, než scénářem. Škoda, jedna z mnoha českých komedií, která ničím nevyniká. Snad jen těmi pěknými záběry Nymburka.

Na první pohled to působí, jak kdyby někdo okopíroval Saw a Kostku. Jen s tím rozdílem, že v době, kdy vznikaly tyto série, nikdo ještě neměl pojem o tom, co to vlastně taková úniková hra je. No a tak musím říct, že za mě dobrý. Ani ne horor, jako spíš thriller. Bavilo mě to. Možná i proto, že jsem v žádné únikovce ještě nebyl. A teď zrovna přemýšlím, jestli po tomto filmu vůbec někdy do nějaké půjdu.

Návrat k Temnému rytíři se vší parádou. Tak brutálně depresivní film jsem sakra dlouho neviděl. Gotham je město, kde by nechtěl žít nikdo. Snad jen komparz, který by platil Ovčáček ze svých peněz. Zároveň je ale skvěle stylizován do nějakých dejme tomu 70. let a vychází ze stejně krásně ponurého New Yorku. Ten oldschool háv je z toho neskutečně cítit a i proto ve spojení s prakticky dokonalým hereckým výkonem Joaquina Phoenixe a neméně skvělou hudbou vytváří naprosto epesní atmosféru, která v podobných filmech sakra dlouho nebyla. Líbí se mi, jak je postava Jokera vystavena tak, že není ani bílá, ani černá. Má svoje pro, proti, mouchy, ale i přednosti a snahy žít v lepším světě…dokud mu vlastně naprosto nehrábne. Joaquin Phoenix se konečně vyřádil tak, aby se mi to líbilo a zároveň byl nadšený. Jeho série divnolidí sice nebere konce, ale Joker je přeci jen pojem, u kterého se ta světlá a temná stránka doslova nabízí. No a i když jsem mu vlastně celý film úplně nefandil, úpěnlivě jsem sledoval, co se bude dít každou další scénou. Některé scény vyjadřující lidské šílenství, zlo nebo anarchii jsou tak z těch nejlepších, co jsem snad kdy viděl. Nebojím se říct, že jde o absolutní filmařinu a zážitek, který ve mně bude dlouho bublat. Jací jsme vlastně jako lidi? Nevychází Joker víceméně jen z toho smutku a zla, co v sobě držíme a snažíme se nevydrápat na povrch, abychom se z toho nezbláznili?

Jakub Gierszal je pro mě prostě borec světového formátu. Zničehonic se v polské kinematografii vyloupl a teď, kde se objeví, tam září. Vrcholem jeho hereckých aktivit je pak role nemocného Dominika v tomto filmu. Jeho role je geniálně vykonstruovanou psychologickou zpovědí všech těch, kteří žijí v rodině z vyšší společnost (ale nemusí nutně být podmínkou), kde na děti nemají čas, a tak utíkají do počítačového světa. Hrají onlajnovky, žijí více v počítačovém světě. Prostě utíkají od reality tam, kde jim je dobře. Kolik takových jsem ve svém okolí v období puberty měl. Nedokázal bych to spočítat ani na prstech dvou rukou. Přitom pokud je někdo labilní, respektive není natolik silný, aby dokázal potlačit depresi, tak ten pád je pak hodně rychlý. Dominik tu ze začátku působí jako absolutně rozmazlený fracek, který neví, co se životem. Ve druhé polovině filmu se ale před obrazovkou naprosto dokonale proměňuje v nemocného kluka, kterému nikdo neví, jak by pomohl. Škoda, že film je natočen lehce nepřístupnou formou divákovi. Není to úplně klasicky odvyprávěné drama. Navíc hodně dobré jsou momenty, kdy je Dominik u počítače, ale zase jsou v kontrastu se scénami z počítačové hry, které spíš rušily. Ale jsou nezbytné. Jako celek nicméně musím říct, že se opět jedná o skvělé polské drama, navíc věcné a s myšlenkovým přesahem, aktuálním především v dnešní době.

Seriálu určitě pomohl český nádech v podobě pražských míst a Karla Rodena. I díky tomu mi celý ten námět přišel daleko zajímavější, než asi ve skutečnosti je. Jinak by to byl asi totální průměr. Až profesorsky natočeným britským seriálem bez špetky emocí, ale s jasnou myšlenkou a určitou vypovídající hodnotou. Co mi je ale po nějakých rádoby zlodějíčcích, kteří žijí v duchu pojmu Mcdonaldizace. Akorát to opět potvrzuje, kdo v dnešní době vládne světem. Někdo jim říká Zednáři, někdo prostě ti, kteří mají peníze, protože ti, co mají peníze, mají také moc. Říkejte si tomu jak chcete, ale tento seriál je jasným důkazem toho, jak to ve světě vypadá. Každopádně musím říct, že když už nic jiného, tak James Norton mě za krátkou dobu už podruhé o svém herectví jasně přesvědčil.

To už je co říct, když Američan natočí film o Američanovi odehrávající se na Islandu a používajíce při tom ty nejklasičtější z nejklasičtějších národních stereotypů. Amík je tu totiž tupej jak nenaleštěný tágo. A to i přesto, že hraje intoše na slovo vzatého. Na druhou stranu tu poměrně hezky nastínili islandský národ, u nějž lásku k zemi, tradicím a místní mytologii, totálně žeru, a tak se musím přiznat, že po celkové stránce to nebyla úplně marná osmdesátiminutovka. I když to místy byl totální úlet.