Malarkey

Když se HBO chytne nějakého námětu, většinou to nemůže dopadnout špatně. No a Houdini zažil takový život, že by byla škoda o něm trošku nepovyprávět právě v kvalitě, kterou nám, divákům, zajistí právě a jen tento kanál. Dvoudílné rozdělení je pak naprosto na místě, protože momentů, které je potřeba odvyprávět, je opravdu požehnaně. No a jelikož Houdiniho život byl o jedné velké iluzi, ani tady se jich nezbavíte. Naopak. Režisér Uli Edel natočil nesmírně stylový a moderní film, který svými efekty někdy až moc přeháněl, ale i přesto mě nedokázal od samotného příběhu odtrhnout. Tři hodiny pak utekly jak voda.

Na třetí díl Hunger Games jsem se chystal s respektem. Trošku jsem se ho dokonce i bál. Jednička měla nápad, který mě bavil. Tedy boj v aréně. Dvojka pak měla kombinaci jak arény, tak politikaření, což už mě tak nenadchlo. Trojka mi tedy po skončení druhého dílu dala jasně najevo, že bude čistá politika a válka, čehož jsem se hodně bál. Nakonec to ale zase tak strašné nebylo. Politikaření bylo, ale dalo se to snést. Často to zachraňovala celá řada akčních scén, které byly parádní a hlavně pak herci, kteří si tento díl vysloveně vychutnávali. Především pak Moorová s Hoffmannem, na jejichž role rozhodně jen tak nezapomenu. Dokonce se přiznávám, že i když měl tenhle díl hodně much, na závěr se dokonce i docela těším.

Dvou a půl hodinová délka mě šíleně děsila…a taky oprávněně. Prvních třicet minut ubíhalo tak strašně pomalu, až jsem si myslel, že u filmu nevydržím a normálně se na něj vykašlu. Pořád jsem si ale říkal, že se to tak nějak zvedne a začne mě to bavit, což se nakonec naštěstí i stalo. Jakmile se totiž Catniss dostala do další arény, začala ta pravá zábava. Možná ještě zábavnější, než v prvním díle. V tu chvíli mi zbylé necelé dvě hodiny utekly neuvěřitelnou rychlostí a náhle se z filmu stal vyslovený miláček a milovník davů. O to více jsem se ale začal bát závěrečného dvoudílu, protože prozatím to jediné, co mě na Hunger Games bavilo, byly samotné boje v uzavřených arénách. Všechno kolem, od politiky počínaje, přes válku konče, pak šlo totálně mimo mě.

Už samotný název, respektive český překlad, ve mně vnuknul jistou myšlenku. Po shlédnutí a pár dnech na to totiž přemýšlím, zdali si na film vůbec vzpomenu a zatím to ještě jakž takž jde. Myslím si ale, že na něj vcelku brzo zapomenu. Respektive na jeho příběh a průběh. Na co ale určitě nezapomenu, tak na laskavost, se kterou ke mně do pokoje zničehonic dorazil a s radostí mi dokázal zvednout náladu.

Pět let neoprávněně ve vězení je sakra doba, kterou němečtí tvůrci dokázali převést na filmové plátno poměrně obstojně. Stejně tak hlavní herec dokázal předvést ono zoufalství, ke kterému se snad nedalo ani nic jiného říct. Během sledování tohoto filmu jsem dokonce měl pocit, že natočit tento film snad ani lépe nešlo, ale po shlédnutí jsem zjistil, jak strašně bez emocí byl. Příběh je to šílený, ale když to ve Vás zaznamená jen pocit údivu, je s filmem něco špatně. Původní čtyři hvězdy jsem nakonec snížil na tři, protože i tak je to příběh, který by si nechtěl zažít nikdo z nás.

Dost mě překvapilo, že do takového posmutnělého filmu se nakvartýroval zrovna Kevin Smith. Ale na druhou stranu musím říct, že těmi svými pozitivními kecy celý film zvedal přesně tam, kam ho asi každý chtěl mít. Život jde dál je přesně o takových situacích v životě každého z nás, kdy se něco radikálně posere. V tomto případě Vám umře někdo hodně blízký. Tento film ale takový příběh odvyprávěl s obrovským soucitem a hlavně s obrovskou nadějí, která donutí každého přiznat si, že život musí jít dál.

Nečekal jsem, že Život je život, bude až tak bláznivá komedie. A popravdě jsem po shlédnutí filmu vůbec nevěděl, co si na první shlédnutí myslet. Každopádně nemůžu říct, že bych se nenasmál, za což musím poděkovat především Ondrovi Vetchýmu, který to neuvěřitelně zvedal. Příběh jako takový je na jednu stranu docela smutné drama ze života rodiny jednoho vcelku poctivýho tyrana. Ondra Vetchej si tu svojí postavu vysloveně užíval. Druhá strana filmu je ale naprosto parádní parodie na Bondovky, kde se prokazuje ta originalita filmu, která mě jako taková děsně bavila. Vlastně i proto nakonec filmu dávám celkové čtyři hvězdičky. Očekával jsem melancholickou komedii na způsob Láska je láska a nakonec jsem dostal chytrou, nesprostou a českou bláznivou komedii, která místy sice neví, na jakou stranu se přiklonit, ale i přesto mi dokázala udělat radost. A i to se počítá!

Já teda jít po stopách tohodle filmu, tak se z toho nejspíš opupínkuju. Ústřední dvojice totiž svojí svatební cestu pojala tak, že ráno se probudila do krásného modrého nebe Krkonoš, aby chvíli na to sjížděla řeku Berounku a následně se pak vlakem dobelhala na autobusové nádraží ve Staré Boleslavi, kde je autobus přesunul do Mělníka. S Enšpíglem jsme to měli jako takovou tipovačku, kde se zrovna nachází. On tedy ve většině případů vyhrál. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem se fakt nasmáli. A to se počítá.

Tak nějak jsem doufal, že Wachovští by ty dvě stovky milionů dolarů nenasypali jen tak do nějaké černý díry a zdejší hodnocení jsem, před shlédnutím tohoto filmu, absolutně ignoroval. S nadšením jsem se do filmu pustil a během pár minut jsem se dostal do takového stádia, že kdyby film neměl tak nádherné efekty a záběry z vesmíru, asi bych ho po chvíli okamžitě vypnul. Příběh je totiž jak z nějakýho jinýho světa. Nejdřív jsem si u úvodní přestřelky vzpomněl na Hvězdný války, pak jsem se těmi záběry z vesmíru přesunul do Star Treku, aby na scénu po chvíli naskočil Channung Tatum a vysvětlil mi, že je vlkodlak z jiného světa. Blbější to vážně bejt nemohlo a debilnější film za tolik peněz jsem asi ještě neviděl.

Klobouk dolů, že někoho napadlo poutavou formou natočit film, kde mluvené slovo nahradila znaková řeč. O to více zajímavější to je, když se v tomto filmu setkáte s prostředím, které byste nepřáli ani tomu nejhoršímu nepříteli. Kmen tak kombinuje dost brutální psychologické drama s čmukem východního bloku a nápad, který stojí za to vidět. Nejzajímavější na tom všem pak je, že to dokonce i místy docela funguje. Jen pravda, že občas jsem těch nekonečně dlouhých a kolikrát dost syrových scén měl fakt plný zuby a málem jsem se u nich ukousal nudou. Každopádně pozornost si minimálně za nápad zaslouží. Tedy v případě, že jste filmový nadšenec.