Malarkey

Pamatuju si na moment, kdy jsem si Galaxy Quest v naší půjčovně vypůjčil na VHSce. Tenkrát jsem nevěděl nic, snad jenom to, že Tim Allen je Kutil Tim. Nečekal jsem ale tak úžasnou a chytrou parodii, kterou jsem následně dostal. A nejlepší na tom všem je, že jsem se jí smál tenkrát, když mi bylo dvanáct let a směju se jí i dnes, kdy mi je víc jak jednou tolik. Podle mě i tak se dá rozeznat dobrá komedie od té špatné. A Galaxy Quest je jedna z mála těch dobrých, které si umí udělat legraci ze sci-fi. Tady hlavně ze Star Treku.

Pro mě snad nejproflákejší díl Hvězdných válek. Koukal jsem na něj v dětství nekonečně dlouho a pořád jsem byl spokojený. V tuhle chvíli vzniká tak jedinečný příběh, že mi zalepil volný čas na několik časových mikro dekád. A ještě na chvíli mě asi bavit bude. První, respektive čtvrtá epizoda, má dost jednoduchý příběh a to hlavně proto, aby ukázala svět a postavy v něm jako takové. Buď se do toho zamilujete a nebo na další díly nekoukejte, to se jinak nedá.

Tři hvězdy jsou v tomto případě vlastně hodně slušný hodnocení na to, že se jedná o vysloveně kecací film. Případ Casey Anthony nicméně dokazuje, že i jasné důkazy a argumenty nejsou vždycky jistotou výhry pravdy na tomto světě. O to víc jsem se ubezpečil v tom, že jistý si nemůžu být nikdy...ničím.

Čekal jsem, co se z tohoto filmu vyloupne, ale nakonec to nebylo až tak špatný. Legrace ve filmu byla a jediné, co tomuto filmu kazilo reputaci je fakt, že je až moc neosobní. Skoro jako kdyby to byl nějaký dokument o lidech, co jsou tak trošku mimo. Ne nadarmo mi tenhle film místy připomínal český film Nejlepší z Čechů a scény, kde jeden Čech vedle druhého předváděl s nadšením, v čem je nejlepší. Nejlepší show je podobná, jen tu nejde o schopnosti lidské, ale o páníčky a krásu jejich psů, což je ujetý o nic míň, jak ty rekordy. Legrace je to ale podobná.

Takový maličký americký film o jednom Italskoamerickém osudu, na který se hrozně hezky koukalo. Dle obsahu totiž nabídl přesně to, co jsem si představoval a tak jsem dostal solidní porci jednoho splněného Amerického snu. Mimochodem Michael Rispoli byl výborný a Kelly Macdonald, jako obvykle, zajímavá až nádherná.

Musím říct, že mě tenhle film vůbec nevadil. A to i přesto, že jsem na něj koukal s bolestí celýho těla z nějaký bláznivý vzduchový chřipky, co na mě vlítla ráz na ráz. Není to nic velkýho a je to fakt spíš hodně dětský, ale ta atmosféra toho ostrova s těmi cyberpunkovými prvky mě fakt docela bavila. Jo a Sam Neill je tady fakt drsnej. Tak drsnej, že i jeho chůze je dostatečně drsná a nedokáže jeho charisma drsnosti za žádných okolností urazit.

Cejtit je z toho Luc Besson na snad dva a půl tisíce honů. Je to cool, je to akční, je to zábavný a hlavně hlavní postava je dostatečně vošlehaná a zkroušená životem, že už jí nic nedokáže překvapit. Snad jenom to, že jí brzo čeká smrt vzhledem k nějakýmu nádoru na palici. Kevin Costner se v té postavě vysloveně našel a je radost ho sledovat. Akce je taky parádní a je vidět, že uprostřed Paříže jsou na natáčení podobných filmů docela zvyklí. Co už mě štvalo, tak třeba to, kdy se Ethanovi ty symptomy objevovali. Takticky jajk na začátku filmu, po kterých mu pachatel, kvůli kterému celý tenhle film je, bleskurychle utekl, tak na konci, kde si ho vysloveně vychutnává. Celé to v tomhle filmu je tak nějak na oko a aby ten příběh přesně padl tak, jak má. Další věc je, že vlastně neví, co tenhle film vlastně chce bejt. Jednou je to dobrá akce a po druhý tam Kevin Costner v roli Ethana Rennera řeší svojí rodinu a dvacet minut se pitvoří a dělá ze sebe fajn chlápka. Ta nesourodost filmu hrozně škodí a přitom by to klidně šlo. Jen kdyby se to natočilo trošku jinak. Jenže to by to nesměl být McG, kterej dobrý filmy točí tak, aby si na nich každej něco našel.

Baseball není úplně můj nejoblíbenější sport. Vlastně bych ho viděl na té nejspodnější hranici v seznamu sportů, které mám rád. Nicméně tenhle film je tak dobře natočenej, že se nejde do Roberta Redforda nezakoukat. Jemu to štěstí prostě přejete od začátku do konce. A jestli jsou sportovní filmy i o sympatičnosti hlavní postavy, tak Roy Hobbs to zvládá s naprostým přehledem. A je vlastně úplně jedno, že baseball jde úplně mimo mě.

Luke Perry toho životem zkroušenýho samotáře hraje luxusně. Pro mě absolutně neznámý Nicholas Galitzine jeho pravý opak taky nemohu jinak, než pochválit. Příběh jako takový je pak naprostá klasika, ale naprosto příjemná klasika a k tomu ještě s parádní muzikou, která se naprosto luxusně projeví na závěr filmu, kde jsem z ní byl vysloveně nadšený.

Víte co se stane, když pravda, kterou si sami v hlavě vsugerujete, se náhle rozplyne, protože Vám okolnosti ukážou, že je skutečnost vlastně jinak, než jste si ji vysnili? Budete v šoku. Stejně tak, jako v případě tohoto filmu.