Malarkey

Jak kdybych sledoval nějaký zfilmovaný Manga komiks. Kokuhaku je tak nahypovaný film, že jsem snad nemohl nebýt v napětí. Naprosto brutálně efektivní, vyprávějící příběh z nějakého mezi časového prostoru a skákající z jedné brutální situace do druhé. Zároveň představující momenty, co se staly, ale i momenty, co by se mohly stát. Hledat mezi tím realitu a fikci není vůbec jednoduchý. Každopádně klobouk dolů za takhle natočenou pomstu. Nedokázal jsem od toho odlepit oči. Nejenom teda proto, že jsem se ztrácel v čase, ale i proto, že herci jsou naprosto boží a vypráví mi příběh, ke kterému se jen tak příště nedostanu. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Jak já se těšil na nějaké béčko. I když vlastně já to původně ani jako béčko nevnímal. Viděl jsem tady ty hodnocení a říkal si, že tohle by mohlo být něco nekorektního a zajímavýho. Zajímavej film to nicméně je. Příběh je určitě jeho hlavní devizou. Díky němu jsem vlastně vydržel až do konce. Jenže akce jako takové jsem se moc nedočkal a tak jsem se místy dost brutálně nudil. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Dost dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem si na vyprávění filmu Le Havre zvyknul. Kaurismaki zvláštním způsobem kombinuje finskou náturu s francouzským prostředím. Nikdo zde nemluví jen tak do větru. Vždy jen tak, jak je záhodno. Za samotný závěr si ale tenhle film u mě vysloužil ještě jednu hvězdičku navíc, protože tak krásný, lidský a upřímně zakončený konec bych mohl čekat snad jen od čistokrevné Francie. Je ale vidět, že režisér si vzal hlavně to nejlepší a já byl ve výsledku spokojen. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Naprosto výborná irská komedie, která perfektně a originálně vypráví jednu rozlučku se svobodou. Takticky jsem si tenhle film pustil den předtím, než jsem kamarádovi na jednu takovou rozlučku šel. Pouštěl jsem si ho hlavně proto, abych věděl, jak se taková akce třeba může posrat. Musím se ale přiznat, že se mi moc líbil ten nápad udělat tu rozlučku v irské přírodě. Kluci byli pošuci jak se patří a Mašina předváděl naprosto ultimátní rozlučkovej výkon. Bez něj by ten film vlastně ani nemusel bejt. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Ze začátku jsem si přišel jak v nějakém retro filmu ze sedmdesátých let. Vlasatý a fousatý námořníci. Filtry jak ze starýho Jamese Bonda a všude kolem voda, kterou obepíná jedna ropná plošina. No a do jednoho vcelku zásadního milníku se promítne kopa konspiračních teorií, které by mohly být zbytečné a moc mě nenadchly. Čekal jsem od toho daleko víc. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Hodně drsný námět má opravdu dost do sebe. Docela se divím, že to trvalo tak dlouho, než někoho napadlo vytvořit takového anti super hrdinu, který je zároveň obyčejným člověkem, a který už má plné zuby veškerých soudů a pravidel daného státu a rozhodně se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Film zvláštním způsobem vypráví příběh Johna Doe, který se proslavil tím, že vraždil lidi, co si to podle něj zasloužili. Nicméně v momentě, kdy ho chytnou a on formou reportáže vypráví tenhle film, už není jediný a po světě takových Johnů Doe, co se rozhodnou vzít spravedlnost do vlastních rukou, běhá daleko víc. Holt na spravedlnost se nedá čekat věčně...Viděno na základě Challenge Tour 2015

Za tu dobu, co jsem už pár případů Horsta Schimanskiho viděl, musím říct, že díl Přátelé je opravdu poctivě zvládnutou kriminálkou, která měla všechno, co správná kriminálka má mít. A hlavně si toho bere hrozně moc z legendárního francouzského období, ve kterém vládnul Delon, Bebel nebo Lino Ventura. Podstatné ale není to, že právě tenhle díl je francouzským legendám podobný, podstatné je to, že Horst Schimanski je tady pořád stejný a k tomu se nabaluje neskutečně kvalitní příběh. U tohoto dílu by byla škoda vyprávět jednotlivé scény, jako u předchozích dílů. Každopádně momenty, kdy se Schimi brutálně zhádá s Tannerem nebo když upadne na absolutní dno nemají chybu. Závěr pak musí přesvědčit každýho, že tenhle díl je kvalitně někde úplně jinde.

Milý příběh z milého španělského prostředí v období Francovi nadvlády. Ta pro mě do dnešní doby neznámá herečka Natalia de Molina zde ukázala, jak umí být krásná, což jí tam potvrdil nejen ten mlaďas, ale i ten učitel. Ve skutečnosti ale po proklikání pár obrázků na googlu radost jemně opadla. Nicméně právě ona a samotný příběh podpořily celkové vyznění neskutečně milého příběhu, který tak nějak hezky plyne a i když skončil, tak mi bylo moc hezky, ale i tak jsem cítil, že víc jak na tři hvězdičky to prostě necítím. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Kukuška má naprosto skvělý příběh. Namíchala do kopy jednu Laponku, jednoho ruského vojáka a jednoho vojáka pro změnu z Finska. Ti se během druhé světové války musí dohodnout a jelikož je Laponka ve svém obydlí již několik let sama, bude od chlapů něco požadovat. Především sex. Celý film je ale odvyprávěn tak překrásně a upřímně, že se na film budete usmívat od začátku do konce. Závěr pak potvrdí klasickou frázi, že nic není věčné a i jedna kapitola Kukušky bude muset skončit. Viděno na základě Challenge Tour 2015

U takových filmů, jako je Sto krvavých akrů, se dá očekávat naprosto cokoliv. Především jsem zvědavej, jestli se dočkám nekorektní zábavy, která by mě mohla bavit. Nestalo se tak a spíše jsem koukal na klasický horor plný vědomě debilních lidí, které tam postupně vraždí v neméně debilních momentech. Takže klasika. Viděno na základě Challenge Tour 2015