Malarkey

Blbost s blbcem na krku, ale pravda je, že se na to furt dá docela koukat. Jen mě mrzí, že z Francie v současnosti vychází i takovéhle filmy. Nemá nikoho, kdo by napsal takový scénář, jako tomu bylo dříve, snaží se být akčnější, a né že by to bylo špatné, ale je to prostě průměr.

Tak z tohodlenc Santy jsem měl vítr ještě na přespříští Vánoce po shlédnutí o tehdejších Vánocích.

Pravda je, že trojka byla už strašná, a dvojka se snažila furt ještě bojovat s příběhem a se zombíky tak půl na půl, ale už mi bylo jasný, že to prostě tak dobrý nebude a skutečně tomu tak je. Na trojce je alespoň hezké, že je vidět, jak autoři uvažují, že příběhově už moc neuhrají, tak hrajou hlavně na tu krvavou strunu jednosměrného cíle, tady je to tak zakomplikovaný, až už je to prostě klasické dvojkové zbídačení herní série.

Já se nasmál, jako u klasicky lidového českého filmu, který se skládá jen a pouze z Kameňáků a točí ho Zdenda Trošků. Na poprvé jsem se řechtal jak páté kolo u vozu, po druhé už po usmál, a tak postupně mi nakonec došlo, že je to všecko neskutečné ohrané, ale když jsem to viděl poprvé tak jsem se příjemně bavil. Jenže jak to v televizi dávají stále dokola, stejně tak jako Hoštickou trilogii, tak to omrzí, i když Slunce, seno neomrzí. A v tom je ten háček, ten rozdíl. Právě proto, že se to všecko skládá z kameňáků, a že je to dobrý nápad, nakonec po nějaké době zanucí a už nebude bavit tak jako dřív. Nebo takový na to mám názor já. Každopádně tenkrát to byla mela... --- A opustila sestra svého bratríčka Pepíčka a šla a šla a šla, až prišla do jiného stavu.

Točeno u nás, tak tomu musím trošičku pomoct, protože jinak je to hrozná sračka :)

Film, který dokazuje, že Němci jsou zvrhlí úchylové, tudíž plno myšlene z Klubů sráčů má plno skrytých pravd.

Nezapomenutelný film, jako malý jsem to žral a dneska si na to rád vzpomenu, no a ta titulní melodie? To je věc absolutně geniální.

Není to žádný zázrak, což se dá rozhodně čekat a i když autoři věděli, že žádný zázrak nezplodí, hrdě se do toho všeho opřeli a nechali vzniknout fantasy příběhu, s komediální vsuvkou, která mě docela potěšila, ale beztak mi to všecko přišlo, jako by to ušili pro děti, protože je to chvílemi docela nesmysl, a hudba se do toho všeho vůbec nehodí. Pokus se známými herci, kteří zahráli, co uměli s průměrnými efekty. Prostě jednoduchý průměrný film na nedělní odpoledne, tak mi to všecko příjde. Tak nějak na jedno brdo.

Tak na tohle jsem koukal ve dvanácti letech, když to televize Prima pustila na Silvestra a musím se přiznat, že horšího Silvestra jsem si ani užít nemohl, i když popravdě přepnout na Novu by taky nebyla žádná sláva.

Závěrečný díl jedné velké dekády je vlastně jedna velká depresivní historka, kterou si napsal sám Alan Alda a která už mi nepřišla tak suprácká, jako celý seriál. I když na druhou stranu to chápu. Nejde stále dokola se bavit o válce s vtipem....hlavně jde o ty následky a ty následky zrovna moc hezký nejsou. Náshledanou, sbohem a ámen je ale nádherné zakončení celého příběhu, kde mi prostě jenom chyběl vtip, ale nejen Hawkeye, ale celého seriálu. Né že by se jim to už ohrálo, spíše prostě chtěli zvážnit, což bylo dost potřeba, ale já od seriálu čekám přecijen něco jiného než od filmu a tak tomu dám o hvězdičku méně.