Malarkey

V rámci gangsterek trošku slabší téma pro zfilmování. Hlavně v tom duchu, že filmu chybí nějaká výraznější akce a napětí. Přitom je strašně znát, jak je Matthew McConaughey herec z úplně jiné dimenze. Ten se totiž i pro takový film dokázal převtělit a udělat ze sebe amerického burana z Detroitu se vším všudy. Změnil na sobě všechno, co šlo a pojal to prostě standardně po svě. Tedy s kvalitou jemu vlastní. Všichni ostatní se jenom vezou a jakmile se objeví scéna bez něj, kvalita filmu těžce klesá. Dokoukat se to sice dá, ale po shlédnutí jsem film vnímal jako absolutní průměr.

Dublin konce sedmdesátých let a do něj je vhozená mladá a naivní holčina, kolem které se odvíjí příběh tohoto filmu. Ženská část publika chování Maeve zřejmě pochopí snáž, než já, ale podívat se na toto lehké drama docela i dalo. Zároveň bylo silně znát, že režisérka filmu hodně čerpala z vlastních vzpomínek…a ty často bývají pro autenticitu filmu to nejcennější, co film může mít.

Na námětu tohoto filmu vlastně není vůbec nic složitého. Hlavním motivem je přátelství profesionálního novináře, který se snaží zmapovat události v Kambodži a místního, který ho po tajuplně krásné zemi provádí. Bohužel v době, kdy se vlády snaží chopit Rudí Khmerové. Příběh, který opravdu dokáže napsat snad jen sám život. K tomu když si připočtete precizní kameru a skutečnost, že Rudí Khmerové v Kambodži předváděli takové čístky, které by jim i Hitler záviděl, tak vězte, že tohle nebude klidné pokoukání. První polovina je taková na orientaci, druhá už je ale to pravé zlo, u kterého jsem vůbec nechápal, že ho někdo vůbec mohl být součástí. Hrůza. A hrůza je to nejen obrazová v rámci některých scén, ale i v rámci psychologie některých postav. Dlouho se mi nestalo, abych na film přes dvě hodiny tupě zíral, zde jsem toho byl důkazem.

Tento kousek se Finům zrovna moc nepovedl. Za normálních okolností svedou natočit kvalitní bláznivou, místy až úchylnou komedii, ale tady s tím mladistvým náhledem na věc jsem se popravdě moc nepobavil. Jako možná to spěje spíš do průměru, ale ta holka byla tak strašně protivná, že to místy prostě nešlo vydržet. No prostě puberta za všechny prachy.

Kolikrát mám pocit, že poučení přichází v těch lidsky nejjednodušších motivech. Ikingut je třeba vzorovým příkladem pěkného rodinného filmu z Islandu. Dokonce si myslím, že to je i ten nejlepší islandský rodinný film a schválně odhadněte, kolik takových filmů asi je. Přitom čerpá z toho nejjednoduššího motivu a to ze strachu z neznámého. Přitom tu v centru veškerého dění stojí chudák eskimácký kluk, který má co dělat, aby se v novém světě zorientoval a je z toho stejně smutný, jako obyvatelé Islandu. Mně se to líbilo. Rodinné filmy s poučením jsou nejlepší filmy. Dítě je pochopí, dospělý si užije. Hlavně ty zasněžené záběry z Islandu, ty jsou prostě k nezaplacení za všech okolností.

Daniel Auteuil a Dany Boon jsou pro takovou komedii jako stvoření. Milá, neurážlivá, v podobném duchu, jako je třeba Blbec k večeři. Chytrá, zábavná. Prostě příjemně odpočinková a zároveň plná poučení a hezkých filmových momentů, které se svojí lehkostí dokáží odprezentovat snad jen akorát opravdu ti Francouzi.

Na postapo je to slušný kousek. Spíš teda až jednohubka, která klade důraz na minimalismus a z toho těží absolutní maximum. Do toho je znát, že režisér je tvůrce Stranger Things. Nějakým záhadným způsobem dokáže dobře pracovat s dětskými herci, kteří jsou vlastně centrem dění i v tomto filmu.

Pokud chcete vidět nějaký asijský velkofilm, můžeme říct až historický epos, tak Lukostřelci určitě stojí za to. Po technické stránce se jedná o naprosto úžasný kousek, který možná nelpí na přesné lukostřelecké technice, ale všechno tu vypadá efektivně, akčně a děsně zábavně. Horší už je to ale s historickým podtextem a samotným příběhem. Příběh samotný by nebyl úplně složitý, ale určité momenty v rámci historie Korejského poloostrova nejsou jednoznačné a tak jsem se po historické stránce dost ztrácel. K tomu se tu Korejci trošičku našli v efektivnosti a přelátavosti a la čínský velkofilm, a tak tu tamní lukostřelci působí místy víc jak nadlidi, než jako obstojní válečníci. Pořád ale slušný kousek. Nadšenci určitě zaplesají, ostatní budou spokojeni.

V rámci žánru road movie je tento film absolutní pecka. Splňuje všechny předpoklady pro podobně laděné kousky, kde hlavní dvojka je nesourodá dvojice, stáří cirka 15 let plus mínus dva roky, kteří jsou neskutečně autentičtí a navíc Vás zajímá, kam jedou, proč jedou a co během té cesty zažijí. Horší to je ale se začátkem a koncem filmu. Na jeho délku 85 minut je film poměrně dost svižný. Řekl bych, že možná až moc. Začátek chybí, do filmu vpadnete a okamžitě si ty kluky, se kterými často budete nesouhlasit, tak nějak oblíbíte. Jenže jak chybí začátek, tak chybí i konec. Závěr je bezdůvodně utnut a tak například příběhová linka na policejní stanici vyzní do vzduchoprázdna. Vše zakončí název filmu přes celé plátno…Všechno bude

Střelený námět, kterého se Italové chopili po svém. S takovým tím tajuplným humorem, na který si musíte chviličku zvykat, abyste ho přijali a začali se mu hlasitě smát. Navíc to situování příběhu do Sardinie je prostě bomba. Italové si tu dělají legraci z obyvatel Sardinie, což byl vlastně záměr, ale nemají problém narážet i na klasické italské stereotypy známé nejen po celé Evropě. A já takové lokální legrácky mám fakt rád. Je to nekorektní, je to střelený, není to pro každého, ale baví to. A to je hlavní.