Poslední recenze (1 055)
Lovely, Dark, and Deep (2023)
Typický pomalý hořák, jak se těmto filmům odborně říká. Mladá žena příjmením Lennonová získá práci hlídačky/rančerky v národním parku. Ubytuje se v ranči, vybalí zásoby a začne se procházet divočinou, aby to tam hlídala. Proč je třeba divokou přírodu hlídat? Protože příroda je nebezpečná a někdy se v ní ztrácejí lidé, hlavně děti. V první polovině filmu chodí Lennonová parkem a zažívá různá dobrodružství, např. se jí vybijí baterie ve vysílačce. Také se někdo ztratí a rančeři ho hledají. Začátkem druhé poloviny filmu se Lennonová asi nakrmila lysohlávkami, protože děj získává halucinanční charakter. Všechno je zmatené, s prostorem a časem se dějí psí kusy, ale zaplať pánbu za to, že se tam vůbec něco děje. Copak je možné takhle strašně zabloudit? táži se. Jako odpověď se nabízí fráze používaná v americké angličtině: „Sere medvěd v lese?“
Vincent musí zemřít (2023)
Trochu těžkopádná a rozvleklá alegorie mezilidských vztahů v současné společnosti. Nic moc objevného ani zábavného, ale některé scény byly dobré, třeba rvačka v bahně. Též Vimale Ponsové to při erotické scéně s pouty na rukou docela slušelo.
Havěť (2023)
Pohled do života současných černých Francouzů a zároveň pěkný pavoučí horor. Arachnofóbií netrpím, ale mám pavoukům za zlé, že mi v bytě předou pavučiny. Když doma vidím nějakého lézt po podlaze, majznu ho pantoflem, když leze po zdi, chytím ho pinzetou, aby mi na stěně neudělal flek, a pak ho vyhodím ven oknem. Vaše smůla, pavouci, že nemáte chitinový exoskelet. Nevím, jestli mi v tom filmu přišla děsivější mentalita a způsob života Francouzů, kteří se živí krádežemi a různými ilegálními kšefty, nebo ti expanzivní a vražední pavouci. Nejspíš to první, protože takoví pavouci neexistují, kdežto fracouzské prostředí a poměry, jaké film ukazuje, by klidně mohly být zobrazené realisticky. Ponaučení: Jakmile jednou něco někam naleze a namnoží se to tam, už se toho nezbavíte. Kdyby film nebyl tak těžce postižený fenoménem černé obrazovky, bylo by to na čtyři hvězdičky. „Nic pořádně nevidím,“ volá jedna filmová postava. „No však já taky ne, kurva,“ odpovídám já. Ještě k závěrečné scéně z filmu, nad níž se někteří uživatelé pozastavili. Řekl bych, že filmoví tvůrci chtěli poukázat na solidaritu invazivních druhů napříč živočišnou říší.
Poslední deníček (15)
Synopse filmového scénáře
Název filmu: Mezi morem a politickou korektností. Žánrové zařazení: historický, mysteriózní, erotický, satirický. – Děj začíná v roce 1713 za poslední velké morové epidemie v Čechách, odehrává se na různých místech Evropy a končí opět v Čechách, ale v současnosti. Hlavním hrdinou je alchymista, který hledá lék proti moru a vynalezne elixír života propůjčující člověku relativní nesmrtelnost. Zhruba jednou za šedesát let požije alchymista dávku elixíru, jež mu umožní přetrvat dalších šedesát let v příjemném věku mezi třiceti až čtyřiceti roky; trochu stárnout přece jenom musí, aby nebyl nápadný. Elixír jej kromě toho činí imunním vůči nákaze jakoukoli chorobou nebo ideologií. Sledujeme osudy tohoto výjimečného muže, který během času prochází různými historickými epochami, politickými režimy a ideologickými proudy. Jeho manželky, družky a děti i jejich potomci umírají sešlostí věkem, zatímco on pouze jednou za čas změní své jméno, totožnost a zemi pobytu, což se ovšem v důsledku stále se zdokonalujícího systému evidence obyvatel stává pořád náročnějším. Adeptův modus vivendi mu umožňuje pohlížet na lidské dějiny objektivněji nežli těm, kteří mají k dispozici jen několik málo desetiletí aktivního života, a společenské i politické dění se mu jeví jako vývoj bez pokroku. Má lidský život smysl? Má význam o něco usilovat? Ano, pokud kvůli něčemu stojí za to žít, tak jsou to ženy. Jenom škoda, že mají tak krátkou trvanlivost.